07.06.2024 - Všechno jednou končí. A tentokrát opravdu.

Mílí čtenáři stránek "Náš parťák obytňák".

Když jsme v roce 2017 začali uvažovat o nákupu obytňáku (i o tom je zde na stránkách článek), říkali jsme si, jak budeme jezdit po Česku i po Evropě, jak budeme navštěvovat kempy, jak si necháme mazlíka až do důchodu, který byl tehdy asi 12 let vzdálený, jak budeme každý víkend jezdit na nějaká nová místa, atd. atd. Prostě, prvotní úvahy a plány. Měli jsme dost zkušeností s půjčenými auty a tak jsme chtěli tuto zálibu nákupem nového vlastního auta prostě jen posunout na vyšší level. No a teď jsme o zhruba šest let dále a co se stalo? Předně jsme zjistili, že nás daleko víc baví být "divočáky", tedy nocovat mimo kempy ale zároveň tak, abychom neporušovali nějaká místní nařízení. Za druhé jsme si ověřili, že nás prostě opravdu hodně nebaví vracet se na místa, která jsme už viděli. Což je pochopitelně dost nepochopitelné zejména pro ty, kteří rádi relaxují naopak na místě důvěrně známých. Ale ten cikánský styl je prostě naše rodinná úchylka. Za třetí jsem si bohužel uvědomil, jak moc svazující je být běžným zaměstnancem a chodit do práce od pondělí do pátku. Akční rádius je tedy plus mínus víkendová cesta okolo Prahy, ve které žijeme. Se ženou jezdíme na víkendové výlety co jsme spolu, tedy už třicet pět let. No a přidejte k tomu naši neochotu být někde dvakrát a máte výsledek: v intravilánu víkendového výletu okolo bydliště jsme vlastně už většinu zajímavého viděli. A tak dovolené pro nás představovaly tisíce ujetých kilometrů, abychom se přesunuli někam dál. A v posádce jsem jediný řidič. Navíc, Jana je učitelka, takže jen prázdninové období a nikomu nemusím vysvětlovat, jak se o prázdninách dobře cestuje, jak je všude "prázdno" a jaké jsou ceny. A připočtěte k tomu nesmírný boom karavaningu, který začal s Covidovým obdobím, zvýšené restrikce (zvláště pro divočinu) a v případě naší rodiny tu máte pomalu se přikradnuvší ztrátu motivace. Jó, kdyby se nám líbilo jezdit stále na nějaké pěkné místo třeba u jihočeského rybníka či jezera, kam bychom každý víkend vyrazili relaxovat, nebo kdybychom měli svobodná povolání, abychom mohli pracovat v obytňáku a přejíždět po Evropě, to by panečku bylo něco jiného. Ale takové štěstí nemáme. Náš životní rytmus je prostě jiný.

Takže jsme se už vloni definitivně rozhodli, že Dodíka prodáme a budeme zase cestovat osobním autem, přespávat v hotelích a penzionech, létat letadlem a až opravdu příjde důchod a více volného času, můžeme se k myšlence vlastního bydlíku zase vrátit. Ale to je ještě minimálně za šest let a já bych rozhodně nechtěl našeho zlatého Dodíka degradovat na vozidlo, které většinu roku stojí a jen smutně čeká na ten občasný okamžik, kdy budou mít jeho majitelé čas vyrazit a taky cíl, kam se vydat. To si náš spolehlivý kámoš opravdu nezaslouží. 

A nyní jsem opravdu strašně rád, že Dodík našel nového pána a to ne ledajakého. Společně se svou ženou budou jezdit vlastně, jak se nyní moderně říká, "24/7". Tedy cestovat, žít, pracovat a přitom poznávat stále nová a nová místa. Tedy něco, co bylo pro mou maličkost jen nedostupným snem. Takže jsem za našeho zlatého Doda vlastně moc a moc rád, stane se konečně skutečně tím, čím jsme ho chtěli mít i my: opravdovým (skoro) stálým domovem na kolečkách. A že vybaven je na to lépe než mnohé jiné vozy. A tak vlastně není moc prostoru pro nostalgii a nezbývá než popřát novým majitelům i Dodíkovi spoustu a spoustu báječných kilometrů, mnoho krásných objevených míst a příjemná setkávání se zajímavými lidmi. Ať vás všechny provází pevné zdraví a slušný technický stav!

Jana a Jirka Čihákovi.

PS: Stránky www.nas-partak-obytnak.cz existují sedm let a za tu dobu je navštívilo téměř 155.000 čtenářů. Několik desítek přístupů denně je na nich dodnes. Byly citovány na mnoha jiných stránkách a v zájmových skupinách, někteří prodejci obytňáků je uvádějí dokonce v manuálech pro nové vozy jako jakousi "doporučenou literaturu". Některé články byly přetištěny i v papírových karavanistických časopisech. Ale nyní nas-partak-obytnak končí. Až mi doběhne současný roční pronájem domény, už stránky prodlužovat nebudu. A stane se tak 11.2.2025. 

A jsem moc a moc rád, že některé články převezmou jedny velmi fundované stránky, které karavanistům přinášejí pravidelně opravdu mnoho zajímavých informací a hodnotných rad. Minimálně část těch sedmi let, které jsem stránkám NPO věnoval, tak nazmar nepřijde. Díky moc!

Zde na titulní stránce se vždy objevuje avízo na nový článek. Jsou tu vždy tři poslední, nejnovější je vlevo, postupně se posune doprostřed, pak doprava a po čtvrtém novějším článku avízo mizí. Samozřejmě článek pak vždy najdete normálně přes menu, v příslušné kapitole.  

Tyto stránky jsou o cestování obytným autem, o životě nomádů v moderním světě. Jsou snad trochu netradiční, protože jsem stránky založil z nedočkavosti už v okamžiku, kdy jsme si vlastní obytňák teprve objednali. Byl srpen 2017 a dodávka byla až na březen 2018. Ale říkal jsem si, že možná bude pro mnoho z vás zajímavé, možná i poučné anebo alespoň k pousmání sledovat "velké přípravy na vlastní bydlík" jednoho manželského páru s odrostlými dětmi. Genezi toho všeho najdete v článku Jak to všechno začalo, v hlavním menu pod "Trochu z historie".  A tak moje první články na těchto stránkách byly o přípravách. O tom, co se dá na trhu najít, o rozhodování, co si pak do auta chci dát, úvahy na téma nezbytnost či zbytnost toho či onoho. No a pak konečně dorazilo naše vysněné vozítko a vy si můžete přečíst, jak se nám původní plány a úvahy setkávají s realitou provozu. Jestli se tohle povedlo, jestli to splnilo naše očekávání, jestli parametry, které jsme při výběru považovali za důležité opravdu důležité byly, atd. atd.  Popisuji úpravy, které jsme si na našeho Dodíka připravili, čím vším ho krok po kroku vybavujeme. A jeho aktuální konfiguraci vždy najdete v článku Dodo dnes. A postupně přidáváme i to nejdůležitější - zážitky z cest. No a protože jsem trochu hračička, milovník techniky, elektroniky a podobných "chlapských" serepetiček, chtěl bych i dost místa věnovat všem možným doplňkům a  vybavení, kterými lze takový dům na kolech dovybavit a o novinkách, které nám trh může poskytovat. Také tu najdete dost článků z historie karavaningu, co naplat - krásné staré stroje si taky moc líbí. A drobná poznámka: při článcích z našich cest nechť laskavý čtenář bere na vědomí, že zrovna tyto příspěvky jsou v duchu toho, proč byly vlastně tyto stránky původně i založeny - jako taková soukromá rodinná kronika z výletů. Teprve následně se z nich staly stránky více veřejné (jsme prostě komunita, která ráda sdílí zkušenosti a zážitky) ale pro nás poměrně podrobný popis cest slouží hlavně jako vzpomínkové album a jako archiv navštívených míst.

Moc si přejeme, aby bylo stále o čem psát a aby stránky NÁŠ PARŤÁK OBYTŇÁK tak dobře sloužily všem z vás. Děkujeme za návštěvu !

STOP REKLAMÁM - Je pár věcí, které mě na současném světě štvou. Jednou z nich je určitě reklama. Ta vyrostla z původního a zdravého upozorňování na dobré zboží či služby formou zprvu decentní, do současných obludných a brutálních metod všude útočícího obtěžování. Proto zde na stránkách nas-partak-obytnak.cz bude klid. NIKDY neuvidíte žádný reklamní banner, vyskakovací okno, svislý pruh v rohu obrazovky, otravování ohledně cookies, prostě nic. Stránky jsou a budou stránkami amatéra. Při počtu návštěv na těchto stránkách jsem docela často oslovován, jestli nechci něco nasadit a že bych měl a kolik že bych na tom vydělal. Odpověď je jasná a pořád stejná: NIKDY. Provoz stránek v tomto formátu drahou záležitostí není. A když nebudu mít na jejich provozování finance, tak je prostě provozovat přestanu. Reklamy mi nestojí za otravování čtenářů. No a druhou takovou věci (která s tím vlastně souvisí), jsou influenceři, kteří svou činnost neprovozují proto, že by chtěli primárně něco sdělit, ale hlavně a pouze pro výdělek. Takže v prvopočátku šokují, provokují, dělají většinou velmi hovadské věci, jen pro co největší počet followerů (případně si je prostě nakoupí), kterými se pak zaštiťují a vynucují si na cestách výhody všude možně. Takže ani toto se tady neděje a pokud se nám něco nebo někde líbí, tak prostě doporučujeme s naprosto čistým svědomím - nezištně.