Na pátek 10.8.2018 jsme byli pozváni na svatbu Janiny kolegyně. Až do Aše, což máme z domova poctivých 200km, a to není rozhodně málo. Proto vyrážíme už ve čtvrtek odpoledne a protože chceme přeci jen něco vidět i cestou, chceme přespat v Lokti. V tomto hostorickém a prý velice krásném městě totiž ani jeden z nás vlastně nebyl. Jana již zkušeně nachází v centru docela dobré místo na nocleh - celý historický Loket je samozřejmě postižen velmi omezenou možností parkovat přes noc. Ale na 50.185502, 12.759431 se chytáme docela dobře. Za zády je plot, za který se staví nějaké sportoviště. Vidíme dokončované tenisové kurty ale teď večer je tu klid. Na lávku, která vede přímo do centra, je to jen kousek.

Bohužel sebou neberu na procházku foťák a tak zde přebírám pěknou fotku s oficiálních stránek města. Dobře ale ukazuje to, z čeho jsme byli ohromeni. Krásné město, klikaté uličky, spousta hezkých zákoutí, hospůdky a nad tím vším hrad. Prostě, o víkendu se sem musím vrátit!

Ráno přejíždíme do Aše a parkujeme na 50.225377, 12.187895. Docela šikovné parkoviště v centru města. Jak městské muzeum, kde bude obřad, tak zcela nové kulturní centrum "La Ritma" s restaurací (na fotce v pozadí), je v pohodlené dochozí vzdálenosti.

Svatba i hostina i večer proběhly k všeobecné spokojenosti a noc na parkovišti klidně. Celkově můžeme říct, že Aš a speciálně centrum, se k našemu překvapení proměňuje ve velmi pěkné, elegantní město plné parků, a zajímavých míst pro lidi, a tak rozhodně stojí za návštěvu. Rozhodně víc, než sousední větší Cheb.

Z Aše se nám v sobotu ráno zase až tak nechtělo a tak se vydáváme zkontrolovat městskou rozhlednu a kemp s ní sousedící. Stoupáme do kopce nad město a motor vypínám na novém parkovišti (souřadnice 50.230582, 12.204086). A zase jsme velmi příjemně překvapeni. Okolo nás všude hradba lesů. Přímo vedle parkoviště zcela nový autokemp s kompletní výbavou. Hned vedle kempu je sportovní areál, kde mají všechno možné: minigolf, horolezeckou stěnu, hřiště na tenis, volejbal, krásné dětské hřiště, atd. atd. V okolních lesích jsou perfektní tratě na brusle nebo na kola a rozcestník turistických cest nabízí spoustu možností na výlety. Prostě, docela "čumíme".

No a jedna z těch cest vede ještě kus do kopce, místní chloubě - historické rozhledně "Háj". V 60. letech 19. století ji vybudovali ašští nadšenci v čele s Jiřím Ungerem na původně holém a nevzhledném kopci. Společně s rozhlednou přetvořili celý kopec v odpočinkovou zónu s lesním parkem, který se stal okamžitě chloubou Ašska. První záměr postavit zde i rozhlednu se objevil v roce 1874, ale ani přes finanční podporu města Aše se během následujících dvaceti let nepodařilo získat dostatečné množství finančních prostředků. Situace se však změnila v roce 1895 u příležitosti 80. narozenin prvního německého kancléře Otto von Bismarcka. V roce 1898 byl založen Výbor pro výstavbu rozhledny, jehož předsedou byl starosta Emil Schindler a na jehož činnosti se podíleli i členové dalších spolků (Německý a rakouský spolek alpinistů, spolek pěstitelů a zkrašlovatelů, Svaz Němců v Čechách). Členové výboru vyzvali občany Aše, aby přispěli na výstavbu rozhledny, která měla být pojmenována po uctívaném německém kancléři. Brzy se podařilo shromáždit dostatečné prostředky a byl osloven německý architekt Wilhelm Kreis. Stavba byla zahájena 22. září 1902, základní kámen byl položen 18. října téhož roku. Hrubá stavba byla dokončena v říjnu 1903 a první návštěvníci si mohli rozhlednu prohlédnout a vystoupat nahoru 25. prosince po zaplacení 10 haléřů. Rozhledna byla slavnostně otevřena 19. června 1904. Náklady na stavbu činily 58 967 rakouských korun a spotřebovalo se 666 m³ žulovýchkvádrů, 65 000 cihel, 58 vagónů vápna a tři vagóny cementu. Rozhledna je 34 m vysoká a její základna má čtvercový půdorys o rozměru 6,7 × 6,7 m. A je opravdu krásná.

Takže, kdo jste na kempy v pěkném prostředí, čisté přírodě i vzduchu a přitom vyžadujete i slušný servis, Aš má naše jednoznačné doporučení.

Podle původního plánu teď míříme zpět do Lokte. Ale auha! Loket v sobotu dopoledne je něco zcela jiného než ve čtvrtek večer. Všude ale opravdu všude parkují auta, chodí lidé, jezdí cyklisté. Nebyla šance někde zaparkovat. A tak to vzdáváme, Loket zařazujeme na seznam míst k navštívení někdy ve všední den a jedeme pryč. 

Další zastávkou na trase je rozhledna Krásno. Malé parkoviště je na 50.104109, 12.794481. Kromě vlastní věže je v okolí docela pěkná trasa podél umělého vodního kanálu Dlouhá stoka, což je od roku 2014 národní kulturní památka a vzpomínka na těžbu cínu ve Slavkovském lese a to docela věkovitá. Stavební práce na Dlouhé stoce byly totiž zahájeny už v roce 1531 a celé vodní dílo bylo dokončeno v roce 1536.

No a pak jsme se už jen tak toulali Slavkovským lesem, který je naší oblíbenou destinací. Možná není tak známý, slavný a tím i navštěvovaný, což je to, co nás do něj táhne. Tentokrát jsme nejeli na proslulou upolínovou louku, Kladské rašeliny ani ke Třem křížům jako na jaře a pro nocleh si vybrali odlehlé místo, na vedlejší silnici kousek před obcí Teplá. Chtěli jsme být co nejdále od zdrojů světla. Noc ze soboty na neděli totiž noční oblohu rozzáří Perseidy a pro pozorování budou ideální podmínky. Noc bude jasná a tak jen zajistit to odlehlé místo. Souřadnice 50.016859, 12.885595 toto všechno splnily. Bylo tam krásně odpoledne, při západu slunce a také v noci, kdy se obloha rozzářila miliony hvězd. A Perseidy nezklamaly a předvedly se opravdu ukázkově. Bohužel jsem sebou neměl vybavení na noční fotky a tak z internetu stahuji tu nejpodobnější tomu, čeho jsme té noci byli svědky. Prostě nádhera.

Časné ráno s východem slunce bylo taky moc pěkné.

Před odjezdem z místa noclehu jsme ještě zkontrolovali blízký pramen Otročínské kyselky a do našich útrob něco této (prý) zázračné vody nalili. Zdraví posádky je tedy zajištěno !

Poslední víkendovou zastávku jsme udělali v klášteře premonstrátů v Teplé. Už jsme tu sice byli, už víme, že jediná zajímavá záležitost je tu krásná klášterní knihovna ale chtěli jsme ověřit stav oprav a zda-li se s pokračující rekonstrukcí zlepšuje celková kvalita  a úroveň prohlídek. Prostě, jestli je už toho víc, na co koukat. Výsledek ?  Tedy - pořád nic moc. Prohlídka je krátká, fotit se nesmí, interiéry a exponáty nejsou nijak výrazně ohromující. 

Jeden detail mě ale přeci jen zaujal, a to v kostele. Opatský kostel byl postaven v letech 1193-1232. Je zasvěcen Zvěstování Páně a v době naší návštěvy probíhala velká oprava hlavního oltáře. Díky tomu byly sejmuty a stranou postaveny dvě hlavní sochy od sochaře Ignáce Platzera, pocházející až z 18.stol. Představují patrony kláštera sv. Augustina a sv. Norberta. No a to je asi první místo, které znám, kde jsou "svatí patroni" zpodobněni při poměrně agresivním týrání "bližního svého". Všimněte si na fotce, jak na ně dupou a kdyby se zachovalo kopí v ruce sv.Norberta, asi by to bylo ještě dramatičtější. A tak jsem na ten výjev koukal, vzpomínal na slova z Bible "miluj bližního svého". Jako všude se nám krásná slova rozcházejí s realitou. To jsou mi věci...

Po obědě vedle kláštěra (místo tradičního a už trochu okoukaného konceptu "Plzeňské pivnice" raději zaskočte za roh na domácí jídlo do "Koliby") sedáme do auta a přes Plzeň se navracíme do našeho stověžatého domova. Víkend končí.