23.12.2018 - Vykradli Zdeňka a Bobešku !

I když Zdeněk a Bobeška Janáčkovi, asi největší současní čeští cestovatelé - bydlíkáři, mají svůj vlastní veleúspěšný web bydlíkemevropou.com, přesto sem přejímám nepříjemnou příhodu, která se jim stala na jihu Francie, a to teď, dva dny před Štědrým dnem. Byli totiž vykradeni a přišli i o všechny počítače, které pro svoje příspěvky používali.

Včera večer (22.12.2018) Zdeněk umístil na facebook tuto zprávu:

Zdravím Všechny přátele a preji krásný sobotní večer. Dnes jsme dostali od Francouzů krásný vánoční dárek. Ani nevím jak mám začít. Těsně před obědem jsme se rozhodli,že z tohoto nádherného místa odjedeme ale nejdříve se dojdeme podívat na útes kousek od našeho auta, s tím že se vrátíme na obědváme a pojedeme. Chvíli po tom co jsme zašli za kopec se ozval mobil, ze se někdo pohybuje v našem autě. Ihned jsem vyrazil a makal co to šlo zpět. Celkem mi to trvalo minutu a již jsem na auto viděl. Vše v tu chvíli vypadalo v pohodě. Jenže když jsem dorazil k autu a obešel ho z druhé strany krve by se ve mně nedořezal. Okno v obýváku vylomené mříže vytržené. S největší pravděpodobností někdo vhodil někoho malého (asi děcko ) dovnitř. Tak jak je to vidět na fotce 

Chlap by se neprotahl. A škody jsou fatální přišli jsme komplet o výpočetní techniku (můj i Bobešky notenbok) Bobešky mobil 2x a co je nejhorší čtečku knih. Vše vlastně leželo bud na stole nebo na sádle u dveří. Naše lenost to zavinila. (Neuklidili jsme vše jak to normálně děláme když odchazime) Naštěstí jde okno zavřít není úplně zničené, ale na výměnu je. Bobeška brečí já jsem nasrsnej na všechny Francouze. Dávám dohromady nouzový plán pro takovéto případy. Jisté je zatím to že naše cesta bude pokračovat jen se z toho trosku oklepeme pořídíme nové počítače, ale ztratili jsme spoustu sovtveru a ani zatím nevím čeho všeho co jsme v notasech měli. Píši z mobilu tak omluvte pokud to bude mít nějakou tu chybu. Co se týká policie tak jsme udělali vše co bylo třeba. 
Zdravím přeji Všem krásnou osledni Adventní nedeli. Zdeněk 

Všem bydlíkářům je asi jasné, jaké pocity teď zažívají. Vztek, smutek a hlavně ten zžíravý pocit bezmoci, že s tím není mnoho co udělat. Svině, kteří přežívají na světě hlavně díky tomu, že okrádají druhé, bohužel existují všude na světě ale tato "příhoda" Zdeňka a Bobešky ukazuje jen bolestný a hlavně již jasně se profilující trend: na jihu "vyspělé" Evropy už není bezpečno v žádném ročním období.

Zlodeji-01

Toto je "místo činu". Parkoviště stranou od ruchu nedaleké Marseille, na krásném kousku skalnatého pobřeží Středozemního moře. Romantika jako prase. Ještě donedávna mezi nomády platilo, že jižní Evropa (Srbsko, Chorvatsko, část Itálie, jižní části Francie a Španělska), jsou z pohledu možného vykradení velmi nebezpečné oblasti zejména v letní sezóně. Stahují se sem skupiny profesionální vykradačů, a to hlavně tmavší barvy pleti z Afriky nebo z východní Evropy. Vybavení neuvěřitelnou drzostí, bezohledností a schopností při vloupání zničit drahou výbavu auta (okna, dveře, sklo, rámy, atd.) třeba jen kvůli "kontrole", není-li v autě něco cenného.  A když se něco v autě válí viditelně, Zdenkův případ je jasným důkazem, že těm parchantům stačí opravdu jen chvilka nepřítomnosti majitele. Anebo v tom horším případě, v noci s použitím uspávacího plynu.

zlodej-O2

Bohužel s rozvojem karavaningu, který zažíváme v posledních letech, nutně stoupá i aktivita těchto lidských hyen. Již obytňáky a přívesy nevykrádají jen přes léto, ale evidentně se jim vyplatí udržovat svoji aktivitu i mimo hlavní sezónu. Cestovatelů je čím dál víc, a tak je víc i příležitostí. A 100% obrana proti vykradení či dokonce ukradení celého vozu prakticky neexistuje.

Zlodeji-02

Tady můžete vidět reálnou fotografii reálněho zloděje, zachyceného bezpečnostní kamerou. Rok 2016, parkoviště u francouzského Aix-en-Provence. O této příhodě psal tehdy britský camperový Campfire Magazine. Taky máte takovou touhu jako já být u toho a vzít ho po palici bassebalovou pálkou?

 

 

 

 

 

Možnost ukradení celého auta či přívěsu není naštěstí zas až tak častá. Zloději hodně riskují, auto je hodně velké, jak z výroby tak dodatečně může být vybaveno alarmy, imobilizéry, samostatným vypínačem zapalování, sledováním pomocí GPS, vypnutím na dálku, atd. Takže bych řekl, že se "to vyplatí" pouze u drahých nebo nových aut anebo v případě zlodějského systému "někam to odvezu, tam v klidu vykradu a uteču". Snížit riziko takového ukradení můžeme různými mechanickými zábranami na volant či řadící páku, nasazením vlastní "botičky" a samozřejmě přidáním všech možných elektronických ochran (viz. první věta odstavce). Víc dělat se asi nedá.

Co ale dělat s nebezpečím vykradení vnitřku auta? Poslední příhoda i tak zkušených cestovatelů, jako jsou Janáčkovi, jasně ukazuje, že se to protě stane každému. Dříve či později. Jediné co člověk může dělat, je pevně a zásadně, tzn. bez jakékoliv vyjímky, dodržovat nějaká základní pravidla. A tak jsem si je pro to naše ježdění s Dodíkem sestavil. Někteří z vás je budou mít jiná nebo nebudou souhlasit s těmito, ale já se podle nich zkusím řídit.

1) Nejezdit do nejvíce ohrožených oblastí 

No, to se lépe řekne než udělá. Tyto oblasti jsou samozřejmě turisticky velmi atraktivní, proto lákají jak nás bydlíkáře, tak ale i bandy zlodějů. Takže když už tam jedu, tak raději mimo sezónu. A když už tam jedu v sezóně, tak noci výhradně v kempu. V Evropě je pro nás ještě spousta nepoznaných míst, které zatím nemají nálepku výkladní skříně pro vykradače obytňáků. A tak budeme v prvních letech mířít hlavně do nich.

2) Sebou jen nezbytné cennosti

V dnešním moderním světě člověka moc láká mít sebou všechny ty elektronické hračičky. Notebooky, tablety, telefony, fotoaparáty, čtečky knih,.....  Chci být stále online a případně dávat i o své cestě informace. Rodině, kamárádům, známým nebo i kolegům bydlíkářům. Letos o naší skoro měsíční cestě Pobaltím jsme to dělali stejně. Skoro každý den reportáž a pár fotek na sociální média. A až teprve teď si uvědomuji, kolikrát jsem nechal notebook vybalený, velký (a drahý) fotoaparát mi ležel jen na sedačce, atd. a my někam z auta vyběhli, třeba na nákup či krátkou procházku. Sice se nám tehdy nic nestalo (částečně proto, že Pobaltí není Azurové pobřeží), ale z pohledu bezpečnosti to chyba rozhodně byla. Takže se budu snažit sebou vozit jen to, co si pak mohu vzít sebou na výlet a (skoro) nic jiného v autě nenechávat. To platí i o dokladech a penězích. Navíc mám palubní trezor, a tak musím být jen musím být hodně důsledný i při jeho používání. A zase: chce to trochu přemlouvání (sehnat klíče, odemknout, uložit, zamknout, po příchodu zase vyndat, ...)

Stranou samozřejmě ponechávám pocit, že na cestu sebou musím mít šperky, drahé hodinky nebo oblečení, vybavení a podobné záležitosti. To je na rozhodnutí každého, jak moc chce riskovat jejich odcizení.

3) Nikdy neopustit vozidlo s nezataženými roletami.

Zrovna Zdeňkův případ je ukázkou toho, že každý z nás to někdy udělá a zapomene na jediný zákon, který perfektně a vždy funguje. Zákon schválnosti. Takže když není do auta vidět, zloděj ví méně, na čem je. Nechci říct, že ho to zastaví ve všech případech ale někdy si to rozmyslet může (nemají tam psa?, nezůstal někdo na palubě?). A zase je to o vnitřním přemlouvání zatáhnout rolety vždy ("Vždyť jdeme jen na chvilku").

4) Vybavit se dobrým alarmem a hlasitou sirénou

Ve spojení s parkováním na veřejných místech by to mohlo, zejména v turisticky exponovaných oblastech, snížit riziko. Také budu pracovat na dodatečných systémech, které případného nevítaného návštěvníka překvapí. Za prvé mě to docela baví a za druhé to také může pomoci, aby se při pokusu dostat dovnitř rozhodl loupež raději přerušit. Pravidelní čtenáři si možná všimli, že i když Dodíka popisuji většinou dost detailně, "obranné" systémy nikde popsány nejsou. Záměrně.

5) Nebudu používat dodatečné mechanické zábrany.

Trochu překvapivé pravidlo zkusím vysvětlit. Prostě si myslím, že když se zloděj rozhodne se dovnitř dostat, při dalších montážích dodatečných zámků, blokovacích tyčí, mříží, apod. mi udělá daleko větší škodu na konstrukci auta. Vylomený zámek jde nahradit vcelku snadno. Páčidlem vytržený vnější dodatečný zámek, se zničením okolní stěny obytňáku, je už o poznání větší škoda. Navíc evidentně nejoblíbenější cesta jsou okna. Ty jsou z plastu a nic moc s nimi stejně nemáte šanci udělat. 

Na svých letošních cestách jsem se potkal s jedním anglickým párem. Měli asi 20 let starý obytňák a v něm velmi skromnou výbavu. Zastavili, šli na výlet a nechali dveře dokořán, jen tam pověsili šňůrku (jako když na hradě nechtějí, aby návštěvníci nevstupovali do místnosti) a byla tam cedule ve smyslu "slušní lidé uvnitř nic neuvidí a zloději se mohou přesvědčit, že nic nestojí za ukradení ".  Dodík je vybaven přeci jen trochu dráž než byl jejich obytňák ale ta filozofie se mi docela líbí a čím bude ten náš mazlík starší, tím víc se k této filozofii zkusím přiblížit.

6) Nespat na dálnicích a odpočívadlech u čerpacích stanic hlavních tras.

Zvláště při dlouhých přejezdech to samozřejmě láká. Jen odbočit, odpočinout si, rychle se vyspat a jet dále, do cíle naší cesty. No a proto se na dálnicích pohybuje kdejaká verbež. Takže raději na nějaké vedlejší silnici najít místo v lese. Je to hodně o psychice. Tmavý les a nikdo nikde působí daleko nebezpěčněji než osvětlená pumpa, plná aut, kamionů, lidí, apod. Realita je ale přesně opačná. Útok může přijít buďto přímo tam, nebo zaúřadují alespoň tipaři, kteří pak za vámi pojednou a zaútočí o kus dál, až někde sjedete a auto opustíte nebo se uložíte ke spánku. Obecně je bezpečnější se pohybovat mimo dálnice a hlavní trasy, tankovat na vesnických pumpách ale to vyžaduje čas.

7) Nespoléhat na vlastní obranu ve stylu akčního hrdiny.

Nebudu si hrát na hrdinu, i když to mnoho lidí hodně láká. Pokud ale nejste bývalý člen speciálního komanda, s desetiletou praxi v URNA nebo Afgánistánu, myslete na to, že zloděj auta vykrádá daleko častěji, než vy se zloději bráníte a že on má praxi (a může být i dost brutální) v tom, jak se bránit proti obraně chudáka cestovatele. Navíc jsou zloději typy lidí s nulovou sociální inteligencí a empatií. Takže nebezpeční a nemyslící bezmozkové.

Mám tu i jeden příklad. A abych byl rasově vyvážený, zvolím příklad s běžnou západoevropskou populací. Britská policie pár let zpět rozbila gang čtyř zlodějů, kteří se specializovali na kradení i vykrádání obytňáků. Byli to dva bratrské páry z Irska a po jejich zatčení klesl meziročně počet vykradených obytňáků z 848 na 454, tedy na polovinu!  Celý článek najdete v tomto čísle britského Mail On-line.  Podívejte se pořádně na jejich tváře a představte si, že jste ve svém autě a chcete se těmto magorům bránit.

Zlodeji-05

A protože mi to nedá, tak jsem na internetu našel i jednu fotku usvědčeného (a zavřeného) zloděje obytňáků, který jako člen bandy řádil cca před dvěma lety právě v Marseille a okolí. Taky týpek, co?

Zlodeji-04

Když je bezpečnost a ochrana v karavanu či obytňáku předmětem nějaké debaty na karavanistických serverech, vždy dříve či později přijde řeč na obranu při vniknutí zlodějů do auta, když je posádka na palubě. Tedy většinou v noci, při spánku. Tady je potřeba uvědomit si to základní: máme tu smůlu a dočinění s nejhorší a nejotrlejší formou zlodějů, která bude mít prakticky nulové zábrany. Dlužno ale dodat, že taková forma útoku tvoří jen naprosto zanedbatelnou část z toho, co vás může v obytňáku potkat. Je to prostě velmi málo pravděpodobné (zatím). Upřímně: jen ve zcela vyjímečných případech by došlo k takovému vloupání, kdy by nebyl použit uspávací plyn a zloději by prostě předpokládali, že budou tak tišší, že se neprobudíte. Takže jsou tu tři scénáře (v této naprosto minimální pravděpodobnosti, že se vám to stane):

1. scénář - ten nejobvyklejší z nepravděpodobných - útok uspávacím plynem, kdy vy nemáte alarm s indikátorem narkotizačních plynů.

Nejpravděpodobněji si prostě pospíte a ráno zjistíte, co vám všechno chybí.

2. scénář - útok uspávacím plynem, kdy se spustí alarm pomocí instalovaného čidla narkotizačních plynů.

Moc záleží na kvalitě čidla, jeho schopnostech detekovat konkrétní plyn, jeho umístění a citlivosti organismu na tyto plyny. Pokud je něco špatně, platí vývoj podle prvního scénáře. Pokud vše zafunguje jak má, alarm ječí a vy jste pravděpodobně získali čas rychle prásknout do koní a vypadnout. Samozřejmě ideálně někam mezi lidi a na policii útok nahlásit. Zloději většinou samozřejmě čekají, jestli plyn vpuštěný dovnitř "zabral" a drží se chvíli stranou.

3. scénář (minimálně pravděpodobný z těch nejméně pravděpodobných) - to už byste museli mít naprosto vrcholnou životní smůlu.

Zloději vlezou do auta, bez použití narkotizačních plynů. Buďto předpokládali, že v autě nejste, nebo doufají, že vás neprobudí, nebo si jsou jistí převahou. Tento scénář přináší tisíce možných vývojů a pouze při útoku přímo na osoby v autě by byla nutná reakce z naší strany. A teď jde o to kdy a jaká.

Pepřák nebo slzotvorný plyn v uzavřeném prostoru auta je asi principiálně nesmysl a paralyzér v ruce posádky čeká takový parchant jako první. Obecně - pokud se bavíme o vniknutí do auta v noci, kdy tam je posádka, nedělejme si někdo iluzi, že nejsou připraveni a vybaveni na případný odpor. Nůž v ruce, břitva v kapse, paralyzér v jeho ruce. S vysokou pravděpodobností nebudete mít nic, co by neměl i útočník. Když někdo má tu drzost, že vleze do auta i s posádkou na palubě, budete vy (a nechci se nikoho z vás dotknout) vždy ti slabší. A případná obranná akce přivolá o to drsnější reakci. Ale znovu zdůrazňuji, zrovna tento scénář č.3 je naštěstí velmi, ale opravdu velmi málo pravděpodobný, a proto s ním tento článek končím a ne začínám. Vlastně jen pro doplnění.  

Řekl bych, že 99% možných případů vykradení se bavíme o scénáři, kdy na palubě prostě nikdo není.

No a to je asi tak vše.

Na téma zabezpečení karavanů a obytňáků a ochrany před vykradením toho bylo napsáno již mnoho a mnoho. Zkušení cestovatelé říkají, že otázkou není jestli se to stane ale je  jen otázkou kdy se to stane a s jakými důsledky. Takže výše uvedená pravidla mi slouží nejen k minimalizaci rizika vykradení ale stejně i k minimalizaci důsledků. To je vše, co mohu jako majitel stále ještě nového obytného auta udělat. A dám samozřejmě vědět, až zloději navštíví našeho Doda. Prostě jednou se to stane. Musím s tím počítat a stejně jako velezkušený Zdeněk Janáček mít připraven i "záchranný plán B". 

Zdenku a Bobeško, přeji ať vše jako zkušení harcovníci co nejrychleji překonáte a moc se těším na další (jistě už jen a jen krásné) zážitky z Vašich cest.

(První dvě fotky tohoto článku jsou z archivu manželů Janáčkových).

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz