Patřím ke generaci, která svoje teenagerovská léta prožila krátce před revolucí. A v té době byla spousta různých aktivit vždy otázkou užšího okruhu skalních fandů a nadšenců v tom konkrétním daném oboru. Platí to pro mnoho druhů činností a tak si vezmu jako příklad historii zaliby všeobecně známe, a sice vodáctví:

Člověk, který si tehdy chtěl vyzkoušet "sjet" nějakou řeku, měl v podstatě jen jedinou možnost: najít si někoho, kdo vodáctví dělal a přesvědčit ho, aby ho/jí vzal sebou. Pak se dotyčnému dostalo i řekněme základního zaškolení v tom, o čem jízda na vratké lodi je, co musí dělat, co musí dodržovat a jaké etické i bezpečnostní zásady dodržovat a vlastně i vyznávat. Musel se naučit nastupovat a vystupovat tak, aby loď nepřevrhnul a ovládat pádlo, aby byl platným členem posádky a taky aby někoho nezranil. Večer se dojelo na tábořiště plné podobných nadšenců, sedělo se, pilo se, zpívaly se vodácké písníčky a (možná jsem naivní ale pěkných pár let jsem se tohoto účastnil a vím o čem mluvím), dodržovaly se zásady. Kde zastavit, kde rozbít tábor, jak si večer uvařit, jak rozdělat oheň a pak ráno i zrušit ohniště, jak pečlivě tábořiště uklidit, atd. atd. Nebyly půjčovny a tak i loď jsem musel buďto postavit nebo koupit. A tak všichni vodáci byli hrdí na to, že jsou příslušníky určité komunity a sami byli hlavními emisary těch zásad, které pak zabraňovaly tomu, aby o vodácích někdo mluvil ve zlém.

No pak přišla tržní ekonomika. Jo, aby nedošlo k mýlce: zdůrazňuji, že jsem pravicový volič a vždy budu současné zřízení obhajovat. Ale stejně jako demokracie vyžaduje vzdělaného voliče (aby se nestal snadnou obětí populistů), vyžaduje i tržní ekonomika znalého, soudného a taky do značné míry pokorného konzumenta/spotřebitele. Je to o to těžší, protože všichni, kteří si z určité aktivity udělají kšeft, se budou každého takového potencionálního zákazníka snažit ze všech sil přesvědčit o opaku a donutit ho ideálně k bezhlavému utrácení, bez ohledu na následky na jeho peněžence nebo.... a to je pro společnost horší, bez ohledu na dopady na renomé té které aktivity nebo dokonce na něco tak "abstraktního", jako je životní prostředí.

 A tak tu dnes máme miliardu půjčoven u všech myslitelných toků, které se snaží jen o jedno - půjčit co nejvíce lodí. Vymyslela se se doprava auty/autobusy/náklaďáky zpět do jakéhokoliv místa na trase, světlo světa spatřily nafukovací lodě a rafty, na kterých se udělá neboli převrhne jen totálně zkouřený idiot a mnoha nabídkám pofidérních moderních "služeb" pro tyto novodobé pseudo-vodákům vevodí (alepoň z mého pohledu)  bizár číslo jedna - plovoucí bary.

Prostě, z kdysi krásné aktivity pro opravdové nadšence, kteří ale neváhali se trochu věnovat i řádné přípravě, osvojení dovedností a dodržování určitých zásad a etiky, se stala komerční masovka pro naprosto každého, v tom nejhorším smyslu slova. Fuj.

A jak to souvisí z karavaningem ? 

No, myslím, že docela dost. Mám totiž trochu zneklidňující pocit, že zažíváme podobný vývoj a karavaning se ubírá tímto nežádoucím směrem. Otázkou je, co přesně tento trend nastartovalo ale jistě hlavní podíl měla ta už skoro tříletá doba covidová. Zavřená turistická střediska, zavřené pláže, zavřené hotely a penziony, zavřená letiště,..... Prostě všechno bylo zavřené. A z toho pramenila stále silnější touha lidí po volnosti. A tehdy začaly jako houby po dešti růst půjčovny karavanů a obytných aut. Úplně stejně, jako kdysi před lety ty půjčovny lodí. A mnoho z nich vzniklo ne z důvodů šíření ideálů karavaningu ale pouze a jenom pro kšeft. Dokonce možná i pro krátkodobý kšeft. Nabízely představu toho, co v rámci covidových restrikcí chybělo nejvíce: "nezávislost", "svobodu pohybu", možnost "jet kam chci a dělat si co chci". Tedy čistokrevný marketing, který našel aktuální mezeru na trhu. Situaci zhoršovaly i projekty typu dvou televizních sérií "S karavanem po Slovensku/Česku", které to vzaly za špatný konec. V každém díle předvádely to, co se běžně nesmí nebo minimálně nemá a alibisticky se to snažily kompenzovat občas krátkými nudnými větami typu "musíte se domluvit s majiteli pozemku", apod. No a taky tu byla velká skupina lidí, kteří si pořídili vlastní bydlík, protože si prostě mohli dovolit a nebo (a to většinou) si ho pořídili na svou firmu s tím, že budou trochu i pracovat na cestach, když je jinde všude pořád zavřeno. Jejich motivace byla ale stejná - více volnosti. Výsledkem byl skokový nárůst karavanů a hlavně obytných aut v České republice. Chtěl je prostě každý.

To, že se zvedá počet zájemců o karavaning, by snad v principu nebylo až tak zlé. Horší je to, že je obrovská spousta lidí, kteří na tento koníček naskočili bez jakýkoliv představ a znalostí ale hlavně... vlastně ze špatného důvodu. Covidem vyburcovaná touha po svobodě bude pro mnoho z nich jen krátkodobým stimulem. A časem přijdou na to, že karavaning není pro ně. Že znovu otevřené hotely a penziony jsou vlastně fajn. Ono upřímně: je to záliba docela drahá. Pořídit si svoje vlastní auto něco stojí (to je bez diskuzí) anebo dát za týdenní zapůjčení auta v sezoně částku rovnající se pobytu ve slušném hotelu taky nebude dlouho táhnout masy zájemců. A tak si prostě už v půjčovně příště nezamluví další termín. Jsem stoprocentně přesvědčen, že počet půjčoven u nás je v současnosti, v roce 2022 zcela nesmyslný a že jich po návratu do normálu může přežít možná tak čtvrtina či třetina. A tak začne (vlastně už letos v létě začíná) boj o každého zákazníka. Budou se podbízet, budou vykreslovat zápůjčku obytňáku jako klíč k naprosté volnosti a tak v extrému a pudu sebezáchovy mohou přijít i nabídkové akce typu "ožerte se o víkendu s kamarády v lůně hlubokého lesa, za zvýhodněné půjčovné". Hlavně mimo sezónu. 

Čeká karavaning osud vodáctví ? 

Pevně doufám, že ne a to z několika důvodů. Za prvé opakuji - je to rozhodně dražší špás nežli jet někam na řeku a v šesti lidech si půjčit nafukovací raft. Je jistě spousta lidí, kteří si to pragmaticky vyzkouší a řekne si: "tohle pro mě není". Zájem má podle mne letos už svou špičku za sebou a bude pomalu klesat na cca "předcovidovou" úroveň. Za druhé: většina z těch, kteří to vyzkouší nebo dokonce u karavaningu zůstanou, budou jezdit do kempů. A mají více než dobré důvody: chuť trávit klidnou dovolenou, lepší zázemí a služby při ruce a mnohdy i nabídku opravdu pestré zábavy (např. velké kempy typu Pasohlávek už z mého pohledu hraničí s přístupem popsaným výše u vodáctví). A tak budou v kempu, užívat si své volné dny a tím budou i jejich aktivity omezeny na kemp. A případné výlety je už řadí do jiných kategorií, např. cyklistů. Ti karavaningu jméno pravděpodobně nezkazí.

O čem je sakra tedy tento článek ?

Chtěl bych trochu apelovat na ty, kteří podlehlou "levnému markketingu" okolo karavaningu a zároveň trpí určitou dávkou sociální bezohlednosti. Tato kombinace může kazit jméno nomádů všude možně v Česku a to velmi efektivně. Vzpomeňte na případ z minulých dní, kdy slavní správci Moravského krasu začali vyhrožovat zákazy, protože "byl zaznamenán jeden případ, kdy cizinec vylil obsah chemického WC do řeky.....".

Možná se to stalo, možná je to výmysl, to už nikdo nezjistí. Ale dá se vcelku spolehlivě očekávat, že takový ten starobolševický způsob řešení problémů může napadnout i další kraje. A sice nasadit rychlý a jednoznačný zákaz. Hotovo, vyřešeno, to umíme. Samozřejmě, že se tím nevyřeší vůbec nic protože je potřeba taky efektivní kontrola a ta bude chybět. Jako chybí horské službě proti FreeStyle lyžařům, jako chybí ochráncům na Šumavě proti bezohledným cyklistům, atd. atd. Protože slušný cestovatel by něco takového nikdy neudělal a prasata nějaký pitomý zákaz nezastaví. Nicméně mezi člověkem dodržujícím všechny zásady a hovadem, které vylije chemické WC bůhví kam, je nyní velké spektrum lidí, kteří karavaning prostě zkoušejí nebo zkusí (a nechtějí primárně škodit).  Zdvořile tedy nabízím tři základní otázky a odpovědi, jak se zachovat, aby svým chováním neposlali celý karavaning do světa zákazů a omezení - a tím lidově řečeno do kytek. "Zasadových" funkcionářů, schopných vyplodit rychle mraky omezujících nařízení, je totiž všude dost a dost. 

Chci si půjčit obytné auto. Kam se mám vydat?  

Jakmile vidím v jakékoliv facebookové skupině tento dotaz, napadne mě: "nepůjčuj si ho, děláš to ze špatného důvodu". Ale OK, půjč si ho a vydej se do předem vybraného a také zamluveného kempu. Na cestě zjistíš, jak se auto chová při jízdě, jak cestování zvládají všichni dvounozí a případně i čtyřnozí členové rodiny, jak se v tom žije a spí, jak je to s náklady na pohonné hmoty, dálniční poplatky, stání v kempu, atd. atd. Pak připočti náklady náklady na zápůjčku a vyhodnoť si, jestli je to pro tebe to pravé. Nicméně takovou dovolenou velké škody asi nenaděláš.

Chci si koupit vlastní obytné auto. Líbilo by se mi cestovat a poznávat nové kraje.

Kromě kupní ceny pozor na další náklady. Nejsou úplně malé a ve finále většinou dost překvapí. Doporučuji pečlivě pročíst článek Kolik opravdu stojí obytňák a spočítat, jestli to pro tebe bude akceptovatelný koníček.

Chci zajet obytným autem vždy někam k moři nebo koupališti, plácnout se tam a užít si klidné dny volna.

Znovu, přebývání v kempech je minimálně rizikové co se dobré pověsti týká (tedy pokud Tvůj dopívající syn nesvede počestnou dceru majitele autokempu) a tak jen směle do toho.

Chci jen tak jezdit po republice, případně po Evropě a spát nadivoko. Poradíte mi vhodná místa?

Ajaj, tady už začíná přituhovat. Při takovém plánu-neplánu se dá už hodně zkazit a naštvat hodně místních obyvatel, případně právě oblastních funkcionářů. Osobně se VŽDY a za každých okolností řídím 10 pravidly kempování nadivoko, která osobně považuji za naprosto zásadní. Hlavně samozřejmě ta první tři z nich. Moc a moc proto doporučuji, nabádám, vybízím: naplánuj si místa na přespání až tak přesně, jak to jen půjde. V době satelitních map a navigací to není zas až tak neřešitelné. Na Mapy.cz získáš v turistických mapách poměrně přesnou představu, jak místo vypadá, na satelitním zobrazení zkontroluješ detaily a pokud je k dispozici i StreetView, tím lépe. Aplikace typu Park4Night také hodně pomohou a to hlavně, když původně naplánované místo z nějakého důvodu nevyjde. Každopádně se na divoké nocování vydej až po získání nějakých základních zkušeností v kempech, prostě ne hned od první noci nebo sezóny. Také auto musíš mít technologicky koncipované o poznání jinak, než to, které se jen připojí někde v kempu. 

Je asi jasné, že Vy, kteří jste článek dočetli až sem, patříte vesměs do skupiny lidí, kterým jsou tyto zásady jasné a snažíte se je dodržovat. Ale možná i ve Vašem okolí znáte někoho, kdo by se mohl trochu "utrhnout". Prosím, apelujte na něj. Nebylo by fakt dobré, kdyby karavaning v České republice sešněrovaly zákazy a omezení jenom proto, že pár lidí v průběhu znuděného covidového období takovou zábavu vyzkoušelo, zkazilo a pak klidně opustilo. A nám, milovníkům téhlé krásné, náročné a trochu drahé zábavy zůstaly právě jen ty zákazy. Držme si palce, ať se vše vrátí do rozumného normálu co nejdříve.