2019 - Jižní Čechy

Jóó ty původní plány! Hned po naší loňské měsíční dovolené v Pobaltí jsme začali přemýšlet o prázdninové cestě 2019. Ten měsíc dovolené v kuse, jenž jsem si vloni dopřál poprvé v životě, se mi opravdu hodně líbil a slíbil jsem si jeho každoroční opakování. Klasik Shakespeare má v jedné ze svých her větu: "Čas pádí co herka splašená a kolemstojící pramálo zajímá zápletka prvního dějství." Jinými slovy, člověk neví co ho čeká a není důležité, co plánujete. No, přišel přelom roku a pro mne to bylo období změny zaměstnání. Po třinácti letech v anglické, po čtyřech letech v ryze české firmě, jsem v dubnu 2019 nastoupil opět do mezinárodního koncernu. Práce skvělá ale bohužel, do léta mi naskákal pouho-pouhý týden dovolené. A to na nějaké dlouhé cestování opravdu není. A tak byly naše plánované delší trasy odloženy minimálně o rok. Letos zůstáváme doma a vyrazíme do krásného kraje Jižních Čech. Přípravy na cestu tedy nebyly nic speciálního, vlastně byly stejné jako na běžnou výpravu víkendovou.

Tedy kromě plánování trasy. Jana jako učitelka je již více než měsíc doma a tak začala dávat dohromady seznam zajímavých míst k navštívení a pomocí Mapy.cz je propojovala do "cestovního pořádku". Zajímavých míst postupně přibývalo, trasa se zakrucovala a když mi hotový produkt poslala, vypadalo to asi takto:

JIC-001

Celkem 38 míst a odhad zdálenosti 809km! Cože? 809km po Jižních Čechách? To vypadá na prohlídku všech měst, vesnic a vesniček, ne? Jana samozřejmě zdůrazňuje, že to není pevný plán, budeme upravovat a vypouštět podle aktuální situace, stavu silnic, kvalitě počasí, něco ani až tak zajímavé není, atd. atd. No, dobrá, asi je lepší mít trochu detailnější plán a pak ho upravovat, než jet naslepo a míjet místa zajímavá. Je pátek 9.8.2019 a my vyrážíme hned ráno. 

1.zastávka: Příbram - Svatá hora.

(9.8.) První zastávkou byla Svatá hora v Příbrami. Je to významný barokní areál a taky poutní místo na vrchu nad městem. Celý areál má obdelníkový tvar a tvoří jej komplex ambitů, uprostřed s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Původně byl gotický a současnou barokní podobu dostává v letech 1660-1672. Autorem přestavby byl známý italský architekt Carlo Lurago. Na kopci je také kláštěr a jezuitská rezidence. Kromě těchto sakrálních staveb nás zajímaly ještě dvě věci: Tzv. Svatováclavský dub a dlouhé kryté schodiště, vedoucí zeshora ze Svaté hory až dolů do města Příbrami.

JIC-002

Placené parkoviště najdete na 49.686242, 14.021665, do automatu jsem vhodil padesátikorunovou minci a při odjezdu lístek ještě věnoval právě dorazivší rodině. Těch 50Kč bylo asi na 4 hodiny.  Na cestě z parkoviště vzhůru míjíme Svatováclavský dub. Tento památný strom tu prý stojí už od roku 1608, tedy 411 let. Je to docela chlapák, i když ho již od roku 1987 obepíná jistící kovová obruč.

JIC-003  JIC-004

Na Svaté hoře jsme natrefili i na partu restaurátorů, dávající dohromady sochy a tak jsme pěkných pár minut fascinovaně sledovali jejich práci. Klobouk dolů, obrovská preciznost a trpělivost. No a Svatohorské schody, nově zrekonstruované v roce 2014, jsou docela impresivní záležitostí. První zmínka o nich pochází už z roku 1658. Původně dřevěné, pak mnohokrát stavěné, devastované, znovu opravované a dnes snad už zachráněné schody spojují město a toto poutní místo. Mají na délku skoro půl kilometru a na cestě je 343 schodů.

JIC-005  JIC-006

JIC-007  JIC-008

Po prohlídce pokračujeme dále, směrem na Blatnou a během těch zhruba 35km hledáme nějaké vhodné místo pro oběd:

JIC-009 Doporučení č.1: 

Budete-li se pohybovat po podobné trase, určitě se zastavte ve Lnářích. Nejenom že tam mají zajímavý zámek  s tvrzí (ty jsem ale už zkoukli v minulosti) ale nedaleko zámku (koordinátory 49.457473, 13.783575) je restaurace "Na panské". Má moc hezké venkovní sezení, docela dobré jídlo ale hlavně: sami si vyrábějí naprosto exkluzivní cukrářské výrobky, a to i moje oblíbené větrníky a věnečky. Nakoupili jsme si i na další cestu. Vyzkoušejte je!

 

2.zastávka: Zámek Blatná.

Známý zámek Blatná nás na našich výletech zatím nějak míjel a tak jsme to chtěli napravit. Asi víte, že je to jeden ze tří zachovalých vodních zámků/hradů u nás (ještě je tu Červená Lhota a Švihov). Původně tvrz ze 13. století, o století později se stává gotickým hradem a nakonec zámkem, s trojkřídlou dispozici a nádvořím otevřeným do parku plného daňků. A na jsme byli zvědavi obzvlášť.

JIC-010

Poslední vlastníci pocházejí z rodu Hildprandtů, baron Karel Hildprandt koupil Blatnou v roce 1798. V roce 1992 byl zámek vrácen a v současnosti sestry Josefina a Jana Hildprandtové se starají nejen o zámek ale i přilehlý pivovar. Jedna bydlí přímo v pivovaru, druhá v letohrádku, který stojí v zámeckém parku. Zámek má krásné interiéry (fotografovat je zakázáno), krásný park v anglickém stylu je plný zvěře, velké stádo daňků se vůbec nebojí a po zakoupení krmiva máte spíš problém je od sebe odehnat (takže vaše děti budou z návštěvy nadšené). Každopádně se tu dá strávit velmi příjemný půlden.

JIC-011  JIC-012

JIC-013  JIC-014

A drobná perlička na závěr: při prohlídce interiérů se dozvídáme, že současné majitelky jsou již dámy důstojného věku 76 a 82 let. Na fotkách si prohlížíme záběry z jejich životů. No a pak procházíme parkem. Potkáváme návštěvníky, kteří s pytlíky zakoupených granulí lákají daňky (jsou teď přežraní takže reagují jen sporadicky), procházíme se cestičkami a po chvilce míjíme lavičku s nejkrásnějším výhledem. Na ní dvě důchodkyně, každá v ruce nakrájenou mrkev a ty byly ohledně zvířecího zájmu daleko úspěšnější. Krásné tváře, příjemný vzhled.... moment, vždyť já je znám z těch fotografií !  A tak jsme se potkali s baronkami Janou a Stefanií Germenis-Hildprandt. Jen fotku jsem ze slušnosti neudělal.

 

3.zastávka: Bitva u Sudoměře a památník Jana Žižky.

Jako poslední zastávku prvního dne a zároveň místo pro nocleh volíme Sudoměř, resp. volné parkoviště (49.248033, 14.062001) na břehu rybníka Markovec u Žižky. Jsme tedy přímo na bitevním poli slavné bitvy u Sudoměře, v rámci které dne 25. března 1420 malý husitský oddíl, přemisťující se z Plzně směrem ke vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor, zde porazil početnější a lépe vyzbrojené vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, včetně oddílu rytířů přezdívaných „Železní páni“. Byla to první větší bitva tzv. husitských válek. Znáte to jistě všichni: rytíři v těžké zbroji se boří bahnem vypuštěného rybníka, lehčí husité je masakrují... No, dnes je to romantický, odlehlý a tichý kout země, kde jsme prožili první noc naší dovolené.

JIC-015  JIC-016

JIC-017  JIC-018

(10.8.) Nad ránem nás probouzí bubnování dešťových kapek do střechy Dodíka. Je mi to trochu líto, protože 10.srpna je den mých narozenín. Nakonec ale větší část dopoledne strávená v posteli s knížkou, dobrou snídaní a teplým čajem vlastně nebyla vůbec špatná :-)    Mimochodem, sledujete, jak velkou pracovní plochu má kuchyň v našem autě Pilote?

JIC-019  JIC-020

Dobré je, že již máme ověřenou minimálně dvoudenní naprostou energetickou samostatnost Dodíka. Jsme vybaveni běžnou olověnou trakční baterií Varta 140Ah, boosterem od Büttner Electronic, solárním panelem a musím říct, že když za den ujedeme alespoň 50-60km nebo když je slunečný den, dojíždíme na nocoviště vždy s plně nabitou baterií. Večer svítíme, díváme se na televizi, pracuji na notebooku, vaříme vodu v rychlovarné konvici.. a ráno jsme tak ve 3/4 kapacity. Takže zůstat na místě cca 2dny a nemyslet moc na spotřebu, by neměl být velký problém. A když svítí slunce a jede solár, je to ještě jednodušší.

JIC-021 Doporučení č.2:

Docela jsem se před pěti lety bavil u knihy "Stoletý stařík, který...". Letos si na dovolenou beru nové pokračování. Švéd Jonas Jonasson dává na trh knihu "Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět". Knihu začínám číst dost obezřetně - nemám moc důvěru v pokračování úspěšného titulu. Ale královsky se bavím ! Příběh hlavního hrdinu, stojednaletého Alana Karlssona, zavádí postupně na Bali, do Severní Koreje, USA, Německa, Ruska, Dánska, Švédska,.... a je zábavnou karikaturou současného světa a politických garnitur napříč zeměkoulí. Fokusem člověka na konci své životní pouti se všechny problémy a aktuální témata světa zdají tak nějak malichernější. Stejně jako jeho rozhovory s hlavními světovými vůdci. Takže: i druhý díl je velká sranda i zábava, přečtěte si jej. Ale pokud jste nečetli "jedničku", začněte s ní. A důrazné doporučení: V ŽÁDNÉM případě se nedívejte na film na motivy první knihy. Je to prostě hrůza a dehonestace celého námětu.

 

 4.zastávka: Soukromá tvrz v Kestřanech.

Malá vesnice Kestřany, má jen okolo 700 obyvatel ale může se pochlubit zajímavou středověkou tvrzí. Vlastně jsou to tvrze dvě - horní a dolní. Jejich historie sahá až do přelomu 13. a 14.století. Jako ruiny je koupila v roce 2005 rodina Haladových. Nadšenců, kteří nyní o tuto památku pečují a postupně rozšiřují atraktivitu nabídky pro případné návštěvníky. Dobře zaparkujete před prodejnou Coop, na koordinátech 49.269154, 14.072450.

JIC-022

Jednalo se o vodní tvrz, chránily ji močály řeky Otavy. Z hlubokého příkopu, který byl před branou už v roce 1699, však nezbylo nic. Celá tvrz je obehnána hradbami a působí kompaktním dojmem. Pokladna a malá výstavní síň je umístěna v přilehlých hospodářských budovách. Do tvrze pak jdete sami, vybaveni tištěným průvodcem. 

JIC-023  JIC-024

JIC-025  JIC-026

Se stále přítomnými majiteli můžete velmi příjemně pokecat (třeba co vede lidi k tomu, aby si koupili tvrz), ochutnat si kávu, dobré víno, zakoupit historické korbele od místního umělce, prohlédnout výstavu starých truhlářských strojů a malým vstupným podpořit ty nadšence v jejich úsilí o záchranu další památky.

 

5.zastávka: Ptačí rezervace Řežabinec.

Popis této zastávky vezmu rychle. Důvod si jistě odvodíte: 1) nesnáším komáry (chutnám jim a odletí ode mne jenom proto, aby zavolali další), 2) bylo vedro a pod mrakem, 3) byli jsme u rybníka, blat a byla skoro 100% vlhkost. Takže jasné, že?  No ale abych byl objektivní: v trochu lepším počasí je to krásné místo, kam se dá krásně zajet i s obytňákem, klidně na břehu rybníka i přespat a s dalekohledem v ruce pozorovat neuvěřitelnou druhovou pestrost opeřených obyvatel oblasti.

JIC-027

Ohledně přístupu jsou dvě varianty: buďto nechat auto v obci Ražice (49.245506, 14.104998) a dojít těch zhruba 1,5km pěšky. Nebo vjet na úzkou asfaltovou cestu (můžete, zákaz není) a dojet až na malé parkoviště přímo na břehu rybníka. Od něj dál zákaz vjezdu už je. Najdete ho na 49.249673, 14.096085 a je ideální i na noc. Tedy v jiném počasí než jsme měli my nebo s pořádnou dávkou repelentu. O dalších asi 300m dál je krásná vyhlídková věž, takže pro ornitology a milovníky ptactva je to opravdový ráj. Navíc okolí rybníku, blata, je také pěkný kus přírody. I v tento nevlídný den jsme viděli hromadů druhů ptáku i dalších živočichů a přisahali bychom, že jsme viděli i Orla mořského. Někdy za letního dne sem musíme zajet znovu. Moc se těším na noční zvuky za okny Dodíka.

JIC-028 JIC-029

JIC-030 JIC-031

6.zastávka: Za Švejkem do Putimi

To, že se část slavného románu o Švejkovi odehrává v Putimi, ví každé malé dítě. A mnoho lidí také ví, že i nejslavnější filmové zpracování Haškova románu (z roku 1957) bylo v Putimi i natáčeno. A to jsme přijeli zkontrolovat. Místa, kde chodil Rudolf Hrušínský, Josef Marvan a další, jsme chtěli vidět.

JIC-032

První nás zajímal slavný Putimský most. Po něm jde Švejk těsně předtím, než si ho z okna četnické stanice všimne pan "wachmeiter" Josef Marvan a nechá ho sebrat. Okolo vyrostlo pár domků, přibyla bronzová socha Švejka v životní velikosti ale jinak zůstal most téměř beze změny. Štěrk silnice samozřejmě už nahradil asfalt.

JIC-033

Četnická stanice, tedy vlastně "k.k. gendarmerie station" je opravdu hned naproti mostu. Cedule tam zůstala, jen je doplněná další, s popiskou.

JIC-034

Centrum Putimi je shluk úzkých, mnohdy i jednosměrných uliček, takže s obytňákem to chce trochu opatrnosti. My parkovali trochu výše, na náměstíčku pod kostelem (49.264656, 14.119059). Na oběd jsme zvolili hospodu u Cimbury. Slušný průměr ale žádná velká gastronomie. Ve vesnici byla zrovna pouť, takže sposta lidí, atrakce, stánky, atd. 

Jakmile jsme nastoupili v Putimi zpět do auta, začalo pršet a bylo to čím dál horší. Z mrholení, byl slabý déšť, pak silnější a pak už kontinuální slejvák. Chtěli jsme najít vhodné místo na nocování a tak jsme trochu zabloudili na silničkách Vrstebnické vrchoviny. Zkrátka, když se to ideální místo po pravé straně silnice objevilo, nevěděli jsme vůbec kde jsme. Byla to hráz malého rybníčku, kousek od lesa. Štěrková cesta vedla od silnice k nějaké technologické plechové boudě, kde už roky nikdo nebyl. Takže pro jednu noc v pohodě a jsme na souřadnicích 49.506946, 14.567602.

JIC-035

Se soumrakem postupně pršet přestávalo, nebe se začalo vyjasňovat a nakonec přešel západ slunce v nádhernou scénu. Říká se, že když se díváte na přírodu, je to čistokrevná romantika. Jakmile ale stejný pohled vyfotografujete, stává se naprostým kýčem. Něco na tom bude. Jako fotka je toto hrozné, jako vzpomínka na jeden večer je to k nezapomenutí.

JIC-036

 

7.zastávka: Zřícenina u Borotína

(11.8.) Ráno bylo už počasí docela v pořádku, zvedající se mlha dávala tušit krásný den. Opouštíme nocoviště a máme před sebou asi 8km do Borotína. Kousek za vesnící je naše další zřícenina. Prvním známým majitelem původního hradu byl Mikuláš z Borotína, a zmínka o něm je už z roku 1356. Současným majitelům byl hrad vrácen v restituci.

JIC-037

Hned vedle zříceniny je hospodářské stavení, které bylo majitelům vráceno spolu s hradem a ve které teď žijí. Z vesnice Borotín se vede úzká asfaltová odbočka, asi půlkilometrová. My přijeli brzy ráno a byli jsme tu úplně sami. Malé místo na parkování je hned vedle ochranného příkopu hradního komplexu. V navigaci si pro případnou návštěvu nastavte koordináty 49.499838, 14.630003.

JIC-038  JIC-039

JIC-040  JIC-041

Z hradeb je pěkný výhled na Starozámecký rybník pod skalou, kdybychom dorazili po 10.h, bude již dvorec otevřený pro návštěvníky, vč. obchůdku a malého kiosku a prolejzaček pro děti.

 

8.zastávka: Zřícenina a vyhlídková věž hradu Šelmberk

S příjezdem k Šelmberku je to trochu ošidné. Dá se k němu dostat úzkou silničkou, na kterou mžete najet ze dvou míst ale jen jeden nájezd je dobrý pro obytňáky. Takže zde jsou koordináty té odbočky z hlavní silnice (49.548154, 14.814701, silnice mezi Mladou Vožicí a Šebířovem). Po asi 800m dojedete na louku mezi dvěma lesy a jste na místě. Dalo by se tu v pohodě i nocovat a je to na 49.547610, 14.826295.

JIC-042

Vystoupíte, v malém domě zaplatíte vstupné a pak už je tu vchod do areálu bývalého hradu. Majitelem je město Mladá Vožice a to tu vytváří zajímavé místo, kde se pořádají různé zábavné akce pro návštěvníky. A když se zrovna nic nekoná, tak jen výstup do hradní věže a výhled z ní za návštěvu stojí.

JIC-043  JIC-044

JIC-045

 

9.zastávka: Dům Františka Bílka v Chýnově

Chýnov se kromě známé Chýnovské jeskyně, kozí farmy a Velbloudího ráje v předměstské části Záhostice, může bezesporu pochlubit hlavně tím, že je rodným městem slavného sochaře, grafika, architekta a symbolisty období secese Františka Bílka. Ten se tu narodil, v tvůrčím věku sem jezdil ve volných dnech a vrátil se sem nastálo i na sklonku svého života.

JIC-046

Je tu jeho rodný dům, postavil si tu i ateliér, který je dnes muzeem. A tam jsem se vydali i my. Zaparkovat se dá luxusně na velkém parkovišti na 49.405421, 14.806861, od něj je k Bílkovu ateliéru s muzeem je pár desítek metrů.

JIC-047  JIC-048

JIC-049  JIC-050

Jak jeho hlavní bydliště - známou Bílkovu vilu v Praze na Hradčanech, tak i domy zde v Chýnově, spravuje Galerie hlavního města Prahy. 

JIC-051

Doporučení č.3:

To velké parkoviště, které doporučuji pro zastavení, není velké jen tak. Je totiž součástí areálu, který město Chýnov poskytuje svým občanům zcela zdarma. A to včetně krásného a nového venkovního bazénu, lehátek a ploch pro slunění, hřištěm pro děti, malou restaurací, atd. Dokonce jsou tu i tenisové kurty ale u nich už nevěřím, že by byly zdarma. I když, kdo ví. Jo a budete-li mít čas v sobotu 28.9. určitě do Chýnova zajeďte. Přímo ve svahu vedle restaurace probíhá slavný STRMÝ VRCH. Závod na motocylech o to kdo vyjede výš, případně až nahoru. A letos to už bude 37 ročník (!!!). Když jsme v restauraci seděli a koukali nahoru, tak i když nejsem úplně příznivec motorek, tohle bych fakt chtěl vidět. Takže 37.ročník Chýnovského Strmého vrchu bude v sobotu 28.září 2019.

JIC-052

10.zastávka: Rozhledna Hýlačka, Větrovy u Tábora

3 kilometry jihozápadně od Tábora, je na malém kopečku umístěna nová, moderní rozhledna. Jmenuje se stejně jako ten kopec - Hýlačka a je v nadmořské výšce 525m. Už od roku 1920 byla na stejném místě známá dřevěná rozhledna, která však v roce 2012 padla za oběť ničivému požáru. Už o několik dní později zahájil Klub českých turistů sbírku na výstavbu nové rozhledny. V roce 2012 se uskutečnila architektonická soutěž o její novou podobu. Nakonec byl upřednostněn projekt vzdušné ocelové konstrukce. 

JIC-053

Nová rozhledna Hýlačka byla slavnostně otevřena 1. srpna 2015. Zaparkovat můžete kousek od ní, na parkovišti vedle fotbalového hřiště a zde se dá klidně i přespat. Koordináty parkoviště jsou 49.387705, 14.641159. Hned vedle je ale hlavní větrovská silnice a tak občas projíždějí auta. Pokud ale chcete v tomto kraji přespat a to v klidu, nastartujte a do navigace dejte souřadnice 49.388294, 14.647068. Po necelém kilometru jízdy vilovou čtvrtí vás dovedou na parkoviště nejmladší zoologické zahrady u nás: ZOO TÁBOR. I samotná ZOO je samozřejmě hlavně pro cestovatele s dětmi velmi zajímavá ale hlavně parkoviště má dvě části a  ta druhá je určena "pro turisty". Mimochodem ZOO má i vlastní penzion, kde můžete přespat a součástí balíčku je i noční prohlídka ZOO, noční krmení zvířat, atd. Pro lidi a hlavně pro děti tu dělají opravdu hodně.

Noc na parkovišti, těsně u prvních výběhů, patřila rozhodně k zajímavým zážitkům. Hned vedle nás lamy, velbloudi, jen o kousek dál výběh bílých vlků, v noci řvali na celou oblast lvi. Ležíte a citíte se víc jako v Africe než v Jižních Čechách.

JIC-054

 

11.zastávka: Atomová elektrárna Temelín

(12.8.) Návštěvu Temelína jsme původně ani neplánovali. Pak ale Jana někde vyčetla, že návštěvnické centrum elektrárny sídlí na sousedním zámku Vysoký Hrádek. A protože jsme si to moc neuměli představit, a protože to bylo vlastně za rohem, zajeli jsme tam.

JIC-055  JIC-056

Celkově jsme byli zklamáni. Přímo do elektrárny nás nevpustili (krátkodobé dny otevřených dveří náhodou byly organizovány až o pár dní později), budova zámku nemá s historií společného už vůbec nic, snad jen fasádu, a program pro návštěvníky nebyl nic moc. 3D film o principu výroby energie z jádra, pak volná prohlídka informačních místností, různé pokusy o interaktivní expozice, které mnohokrát nefungovaly, atd. Prostě, pokud má info centrum elektrárny za cíl získat nové příznivce a obhájce jaderné energie - tak to se jim moc nedaří. Takže palec dolů.

12.zastávka: Muzeum historických vozidel Pořežany

Pro všechny zastánce názoru "to se může ještě někdy hodit": Našli jsme vašeho krále. V Pořežanech provozuje "Muzeum historických vozidel", což je zavádějící název. Vystavuje totiž - všechno. Myslím úplně všechno. Nedá se to popsat, musí se to vidět. Hlavní budova 3 velká patra, vedlejší hala a obrovský bývalý družstevní seník. Parkoviště před hlavní budovou je na souřadnicích 49.173509, 14.496153.

JIC-057

Nebyla hračka z mého dětství, kterou bych tam nenašel, není rádio, auto, kolo, motorka, šicí stroj, uniforma, zemědělský stroj, angličák, model letadla, náhradní díl k tomu či onomu, měřící přístroj, vybavení domácnosti, ..... co by tam neměli. Byli jsme tam hodně přes hodinu a zdaleka není vše prohlídnuto. Prý je největší soukromé muzeum v Jižních Čechách. Asi bych to rozšířil na celou ČR. Kdo máte rádi staré věci, trochu nostalgie a patiny, jeďte se tam podívat. Děti, tatínkové, dědečkové,... všichni budou nadšeni. Následující fotky jsou jen zoufalým pokusem ukázat šířku sbírky. 

Jic-058 Jic-059

Jic-060 Jic-061

Jic-062 Jic-063

Muzeum má naše jednoznačné doporučení pro návštěvu. A pokud máte doma cokoliv, co už nepotřebujete, stojí možná za úvahu to vzít sebou, nebo o tom alespoň majitelům muzea - otci a synovi Jiříčkovým, povědět. Je vrcholně pravděpodobně, že je to bude zajímat.

13. zastávka: Borkovická Blata

Další zastávkou itineráře byla Borkovická blata, poblíž obce Mažice. Tato přírodní rezervace je chráněným územím, které je pozůstatkem po ruční těžbě rašelininy. Jedná se o tzv. slatinnou rašelinu a ta bývá neutrální nebo mírně kyselá, avšak minerálně bohatá a tak jí doprovází charakteristická flóra i fauna.

Jic-064

Rezervací prochází naučná Blatská stezka. K vyhlášení chráněného území došlo 18. září 1980, kdy bylo území prohlášeno za přírodní rezervaci. Celkově zabírá plochu 91ha a celá naučná stezka má asi 4km. Parkovat se dá na parkovišti u stezky (koordináty 49.226087, 14.636548).  Bohužel, v okamžiku naší návštěvy blat se začalo znovu už docela dost kazit počasí a navíc jsem se už ujistil, že na mě leze nějaký bacil. Trochu bolest v krku, trochu kašel, trochu teplota, prostě klasická chlapská rýmička. A tak jsem si blata už ani moc neužíval.

A tak jsme sedli do Dodíka a upravili trasu cesty tak, že míříme k jejímu nejjižnějšímu cípu. Od něj pak pojedeme už jen severním směrem a kdybych byl postižen nějakou nemocí (jsem v posádce jediný řidič), prostě jen prodloužíme cestu, zpět k domovu do Prahy. Z blat tedy jedeme přes České Budějovice, směrem na Český Krumlov. V "Budějkách", přímo v objektu Budvaru si dáváme pozdní oběd. Je to jejich hlavní pivovarská restaurace, určená hlavně turistům a je to znát. Jidlo normální a předražené, pivo dobré ale takové to evropsky bezpohlavní. Prostě mé srdce bije pro minipivovary. Když dojíme, dojdeme asi 800m zpět k zaparkovanému Dodíkovi a vyjedeme, srhne se boží dopuštění. Zaplaťpánbůh, že průtrž mračen začala, až když jsme za sebou zabouchli dveře obytňáku!

Jic-065

 

14. zastávka: Svachova Lhotka u Českého Krumlova

Řeknu to rovnou na úvod. Asi nejlepším možným lékem na mou trochu rozmrzelou, nachcípanou náladu, byla Svachova Lhotka. Původně měla Jana v itineráři, že v daném místě sídlí jakási Likérka Svach. A protože ví jak miluji single malt whisky a protože likérka Svach ji údajně jako jedna z mála v ČR vyrábí, zařadila její návštěvu do plánu cesty. Takže jsme čekali nějakou malou vesničku a v ní v nějakém statku malou destilérku, kterou provozuje nějaká rodina či parta nadšenců. Skutečnost však byla jiná a předčila naše očekávání.

Jic-066

Bylo už dost šero a navíc pršelo, když jsme projížděli Krumlovem a odbočili na malou okrsku směrem na Mirkovice. Po opuštění města jsou první vesnice jakési Chabičovice. V nich velí navigace odbočit vlevo, na uzounkou silničku směrem ke kravínu. A prý že je navíc slepá! Smrad v ovzduší prudce narůstá. Míjíme ustájení krav, polorozpadlou budovu, rezavějící zemědělskou techniku. Do cíle prý 1,4km. No těBůh!

A však hned jak kravín mizí za námi, okolí se prudce zkrásňuje. Jedeme opatrně, auto z protisměru by se nemělo šanci vyhnout. Najednou pole začíná třídat typický reliéf golfového linksového hřiště. Sytá, krásná tráva,  shluky udržovaných stromů, všude čisto. Jedeme dál a najednou je to brána "Golf Club Český Krumlov". Jedeme sakra dobře? Otočit se vlastně nedá, takže pokračujeme....

No zkrátím to. Dojeli jsme do Svachovy Lhotky. Je to vlastně resort nebo malá osada, s asi deseti domy. Z toho je jeden golfový Club House, druhý je destilérka, třetí je malý pivovar Glokner,  čtvrtý dům ukrývá domácí výrobu čokolády a pralinek, pak je tam venkovský hotel s welness, bazénem, restaurací a prodejnou všech místních produktů. Prostě výjev jak z pohádky. Parkujeme hned vedle putting greenu, pro jistotu se ptám na povolení a je mi řečeno že samozřejmě a že jsme moc vítáni. Budete-li nás následovat (a opravdu vřele to doporučujeme), zadejte do navigace 48.828551, 14.365197. A vydržte tu cestu okolo kravína.

To již zmíněné jídlo v budějovickém Budvaru byla vlastně brzká večeře a tak moc nemáme hlad. Nicméně, když přestává pršet, tak za tmy jdeme zkontrolovat alespoň restauraci. Uvidíme, co nám nalejí. 

Jic-067

Je to tu fantastický! Jana vyzkoušela degustační várku jejich destilátů, já místní pivo i jejich první dva ročníky original "Swach´s Old Well" whisky. Všechno bylo super a tak rozhodnutí je jasné: spíme tady a ptáme se na možnost prohlídek. Pivovar i destilerka by nás zajímaly. Trochu váhají ale prý dají vědět. Takže poslední sklenka, poslední kousek výborných desertů a jdeme do hajan.

(13.8.) Ráno vstávám brzy a zkouším dělat pár fotek ze Svachovy Lhotky. Počasí stále nic moc. Tady jsou ty fotky:

Jic-068  Jic-069

Jic-070  Jic-071

Jic-072  Jic-073

No, zůstali jsme tam až do odpoledních hodin. Výlet do (mokrého) lesa, houby na večerní smaženici, zábavná prohlídka pivovaru, výborný oběd v restauraci, nákup dárečků pro známé, prostě klidný a odpočinkový den. Jsme si na 100% jisti, že se sem musíme vrátit. To si už vezmu i golfové hole, hřiště vypadá skvěle a je poměrně velmi levné! A ideální termín bude 24.10. na akci "Hrdost patriotů". Bude se uvádět již skutečná místní whisky (tedy zrající déle, než jen ty dva roky, co měly včerejší vzorky). Mocně se na to těšíme.

 

15. zastávka: Grafitový důl v Českém Krumlově

Krásné město Český Krumlov máme už dobře prochozené z našich minulých cest a tak plánujeme jen návštěvu grafitového dolu. Avizovanou jízdu důlním vláčkem do nitra skály si nesmíme nechat ujít. Důl a parkoviště najdete na koordinátech 48.816960, 14.303093. Je tu dost lidí ale organizace je výborná a všechno běží jak na drátku. Fasujeme holínky, nepromokavý oblek, helmu a na ní důlní svítilnu, s velkou baterií na opasek. Dále se dozvídám, že tím vláčkem pojedem do skály více než 1,5km hluboko a nad námi bude skoro 90m žuly. Cesta zpět na povrch bude pěšky přes kilometr dlouhá. Ve vláčku pojedeme přes 10minut a prostor je velmi stísněný. Trochu se mi svírá žaludek.

Jic-074  Jic-075

Jic-076  Jic-077

V dole je stabilních 8ºC a skoro 100% vlhkost. Chodíme po kotníky ve vodě. Nakonec to bylo báječné a moc zajímavé. I jízda sama je docela zážitek, průvodkyně byla výborná a prostředí v každém ohledu zajímavé. Takže, když se dostáváme zpět k východu ze štoly, jsem skoro nerad. Ještě necháme projet vláček s další skupinou návštěvníků a můžeme zpět za Dodíkem.

16. zastávka: Trocnov, rodiště Jana Žižky

Po odjezdu z Českého Krumlova míříme na severovýchod, směr Třeboňsko. A i když nejsem velkým obdivovatelem husitského hnutí, tak při průjezdu kolem Trocnova prostě zastavit musíme. Takže nastavuji 48.891329, 14.607172 a za chvilku už parkujeme u Muzea Žižkova památníku a naučné stezky.  Je po 17.h, s prohlídkou muzea máme smůlu. Naučná stezka "Milníky hustitství" má jen 1,5km a tak vyrážíme. Hned na úvod si prohlížíme funkční a právě pracující milíř, pak zbytky tzv. Mikšovova dvorce (to byl strýc Jana Žižky) a na závěr i Žižkův dvorec. Tady vojevůdce žil a v dospělosti se snažil i hospodařit. Žižka byl sice výborný voják ale docela mizerný správce majetku a rodinnému dvorci se pod jeho vedením nedařilo dobře. Proto jej už v mladém věku prodává a dává se raději do vojenských služeb krále. A z dvorce zbyly dodnes už jen obrysy.

Jic-078  Jic-079

 

Pro dnešní noc máme vybraný příjemný flíček - tradičně parkoviště u hřbitova. Je kousek před Borovany, které chceme zítra navštívit. Koordináty má 48.888150, 14.621145 a od silnice ho pěkně odděluje pás stromů. Hřbitov je otevřený, voda bohužel jen užitková ale výhodou je pěkný a čistý (chemický) záchod.

Jic-080

17. zastávka: Klášter v Borovanech

(14.8.) Ráno je jak malované a tak vyrážíme prohlednout si kláštěr v Borovanech. Je tam už od roku 1455  a bývalý augustiánský klášter byl časem upravený na zámek. Stojí v centru města na Žižkově náměstí. Přijíždíme, parkujeme (48.898859, 14.641898), přicházíme k pokladnám a.... oopps, my jsme tady už před dvěma lety byli! Nějak nám vzpomínka vypadla z hlav i ze zápisníků.  Ale ostatním prohlídku kláštera, resp. zámku vřele doporučujeme. Unikátní je např. možnost obléknout se do roucha opata kláštera a pořídit si tak opravdu originální fotografie (ta druhá fotka je tedy už dva roky stará) :-)

  Jic-083

Jic-081 Doporučení č.4:

Jestli budete v Borovanech, rozhodně si nezapomeňte koupit jejich proslulé zámecké borůvkové víno. Je opravdu výborné a stojí rozumných 180Kč.  Charakteristiku přebírám z jejich serveru: "Nápad vyrobit nápoj obsahující výtažek z borůvek vznikl před několika lety ve spojitosti s konáním tradičního borovanského Borůvkobraní. Borůvky použité na výrobu extraktu byly nasbírány výhradně v borových lesích v okolí Borovan. Borůvky mají prokázaný pozitivní vliv na lidské zdraví, především na dobrou funkci zraku a rovnováhy. Základní surovinu použitou pro výrobu Borovanského borůvkového pak tvoří červené víno Cabernet-Sauvignon. Cabernet-Sauvignon  je vyroben z vyzrálých hroznů a je fortifikován vínovicí. Společně s borůvkami získal nápoj lahodnou chuť s výraznými ovocnými podtóny."

18. zastávka: Třeboň

Centrum rybníkářství, starobylou Třeboň také známe v předchozích výletů ale nějak jsme nikdy neměli štěstí na prohlídku Třeboňského zámku. Resp. absolvovali jsme pouze jednu trasu. A přitom patří k největším zámeckým komplexům v České republice, má více než 100 obytných místností. Je krásnou ukázkou renesanční architektury, spravuje ho Národní památkový úřad a je tedy státní.

Jic-084

Parkování v centru je vcelku snadné. Na Dukelské ulici jsou jednak podélná stání a jednak velké parkoviště (49.005633, 14.774914). Na náměstí a k zámku je to pak jenom skok. Prohlídkový okruh "A-Rožmberské renesanční interiéry" už známe, takže letos dáváme "B-Soukromá schwarzenberská apartmá". Fotit se nesmí a tentokrát je slečna průvodkyně velmi důsledná. Nemohu si pořídit pro radost ani jednu "špionážní" fotečku. A tak natruc přebírám dva záběry z jejich oficiáních stránek.

Jic-085  Jic-086

Je čas oběda a Jana má prý pro nás skvělý typ od kolegy, který z Třeboně pochází. Pokud chceme ochutnat opravdu výborně udělané ryby, máme jít do restaurace "Šupina & Šupinka". Z nádvoří projdeme Jižním průchodem a restaurace je hned kousek po levé straně.

Doporučení č.5:

A všechno byla prostě pravda. V Třeboni je jistě mnoho restaurací, které tvrdí, že umí dělat ryby. Jen jedna jediná má absolutní pravdu. Právě Rybí restaurace Šupina a Šupinka, (adresa: Valy 155, Třeboň). Místní ryby tam dělají opravdu skvěle, moc jsme si pochutnali. Není to úplně nejlevnější restaurace ale u nás v Praze mohu jmenovat desítky stejně drahých a daleko horších podniků. Kvalita a cena je tady prostě v super poměru.

Jic-087 Jic-088

19. zastávka: dub Emy Destinové

Jic-089Proslulá operní pěvkyně Ema Destinová (tento umělecký pseudonym je přeci jen zapamatovatelnější, než její pravé jméno Emilie Paulina Jindřiška Kittlová), velmi ráda pobývala na svém zámečku ve Stráž nad Nežárkou. A nedaleko od něj je místo, které si zamilovala. Byla totiž vášnivou rybářkou a zde na kanálu Nová řeka, u velkého dubu, trávila ty štastnější chvíle svého života. Toto místo bylo na území rodu Schwarzenbergů a tak si jej pronajímala, což značí, že ho musela mít opravdu ráda. I když kraj Jižních Čech měla v oblibě obecně a zámek ve Stráži nad Nežárkou, který roku 1914 zakoupil její přítel Dinh Gilly (za její peníze), byl její útočiště až do konce života.

Už cesta k němu je krásná. Jedete po úzké silničce z obce Stará hlína směrem na Stříbřec a silnice je vlastně pořád vedena po hrázích rybníků. Starý vdovec, Nový vdovec, Vyšehrad. Odbočku k dubu a omezenou možnost zaparkovat, najdete těsně před mostem přes Novou řeku. 49.034296, 14.857636. Kdyby nebyl most zrovna v rekonstrukci a předmostí nebylo plné stavebního materiálu a aut pracovníků, jistě bychom tu zůstali na noc. Takhle jen pár fotek a jedeme zpět. Dopředu přes most byla cesta uzavřena.

Jic-090  Jic-091

Jic-092  Jic-093

Na cestu zpět od dubu Emy Destinové jsme už měli zase krásné počasí.

Jic-094

Vyrazili jsme pak směrem na Jindřichův Hradec a na noc jsme v Horní Lhotě vzali zavděk malým parkovištěm na kraji vesnice, u penzionu U Černého čápa (49.094030, 14.982809). Bohužel, večer už (nebylo ani 20h) restaurace nefungovala.

Jic-095  

(15.8.) Protože ráno jsem se svým kašlem už obtěžoval posádku víc, než byl únosné, bylo rozhodnuto o dřívějším návratu domů. No a pak tu byl ještě jeden důvod: před dvěma dny mi projíždějící náklaďák urazil boční zrcátko a na pátek jsem mohl dojet do servisu pro nápravu. Takže dnes už dáme jen jedno bludiště, jeden Jindřichův Hradec a pak domů.

 

20. zastávka: Obludiště v Dolní pěně

V Malé vesnici Dolní pěna postavili před nějakým rokem "největší keřový labyrint ve Střední Evropě". Je opravdu veliký, hned vedle je pěkné dětské hřiště, kiosek s docela dobrými hamburgery a jiným jídlem, prostě příjemné místo pro rodinné zastavení. Navíc všude je vidět péče vlastníků, kteří evidentně mají i trochu svérázný smysl pro humor. Parkoviště u labyrintu je na 49.113706, 15.024271.

Jic-096 Jic-097 Jic-098

 

21. zastávka: Hrad a zámek v Jindřichově Hradci

Jen kousek od centra je dobré (placené) parkoviště, za 50Kč jsme tam byli pěkných pár hodin. Najdete ho na 49.145037, 15.007313. Jindřichův Hradec je pro nás jedno z nejhezčích měst u nás. Takové to, že si dokážete představit tam bydlet a žít. Byli jsme tu už mockrát a tak jsme dali jen společně jen novou výstavu na zámku. Byla o Černínech, o jejich cestování a diplomacii. Docela překvapením byla i přidružená výstava loutek místní umělkyně Stanislavy Stuchlé. Profesí lékařka se nyní zabývá docela zajímavými a dokonce i okem chlapa zábavnými a akceptovatelnými loutkami (viz. foto).

Jic-100

Jic-101  Jic-102

No a po prohlídce už jen do auta a domů. Naše už tak krátká dovolená byla ještě zkrácena. Nicméně i 21 navštívených míst bylo většinou krásných a my si užili i těch pár volných dní. Ujeli jsme nakonec něco přes 650km a tak se potvrdilo, že i na malém kousku území můžete hodně najezdit. Průměrnou spotřebu jsem dostal na 9,8 litru/100km.  Teď ležím, píšu tento článek a těším se na další víkend. 

Dovolená 2019 definitivně skončila. 

Jic-099

Doporučení č.6 (poslední):

Zařazuji na výslovné přání Janino: máte-li rádi opravdu skvělou kávu a úžasné zákusky k ní, ptejte se v Jindřichově hradci po adrese Na Hradbách 48. Sídlí tam malinký podnik "Kolonial coffee", kavárna s vlastní pražírnou. Je to prý jedna z nejlepších káv, jaké kdy měla (já kafe nepiji vůbec). Dá se sedět jak venku na příjemném dvorku, tak uvnitř. Personál je milý, ochotný a o přípravy kávy vědí opravdu hodně. Fajnšmekři se prostě poznají.

 

 

Malá poznámka závěrem (snad zbytečná): Je pár věcí, které mě na současném světě štvou. Jedním z nich je reklama. Ta vyrostla z původního a zdravého upozorňování na dobré zboží či služby formou zprvu decentní, do současných obludných a brutálních metod všude útočícího obtěžování. Proto zde na stránkách nas-partak-obytnak.cz NIKDY neuvidíte žádný reklamní banner, vyskakovací okno, svislý pruh v rohu obrazovky, prostě nic. Při počtu návštěv na těchto stránkách jsem docela často oslovován, jestli nechci něco nasadit a kolik že bych na tom vydělal. Odpověď je jasná: NIKDY.   No a druhou takovou věci (která s tím vlastně souvisí), jsou youtubeři a zejmena influenceři, kteří svou činnost neprovozují proto, že by chtěli primárně něco sdělit, ale hlavně a pouze pro výdělek. Takže šokují, obnažují se, dělají většinou velmi hovadské věci, jen pro co největší počet followerů, kterými se pak zaštiťují a vynucují si výhody všude možně. Takže ani toto se tady neděje a pokud se nám něco líbí, tak prostě doporučujeme s naprosto čistým svědomím - nezištně. 

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz