Naše auto jsme si objednali na výstavě v Düsseldorfu, na konci srpna 2017 a dorazilo v únoru 2018. Tzn. že 6 měsíců se u nás o něm mluvilo. Plánovali jsme první cesty, já přemýšlel o různých technických vychytávkách, co si do něj pořídíme, moje žena zase o vybavení, které si musíme opatřit před prvním výjezdem.... prostě, o autě jsme mluvili skoro denně. A pořád to v našich debatách bylo "auto", "obytňák", "bydlík", stále žádné pěkné jméno našeho nového "přírůstku do rodiny".

Takže jsem se toho musel ujmout aktivně, jako jediný chlap v rodině. A samozřejmě s plnou originalitou. Začal jsem o něm mluvit jako o "Mazlíkovi". To se přeci musí líbit a moje holky si za chvilku zvyknou. Námitky v tom smyslu, že "pro mě je všechno Mazlík", tak takové námitky jsem ignoroval. Je tedy pravdou, že Mazlíkem označuji i naše osobní auto, můj fotoaparát, horské kolo, počítač, na kterém si hraji s fotkami, občas i svůj telefon, polštář na kterém spím....  Nicméně, když nepřišly s žádným protinávrhem, pokračoval jsem s Mazlíkem. Ale byl jsem sám.

Mezitím jsem založil tyto stránky, začal je plnit prvními články a samozřejmě "Mazlík" se objevoval stále častěji. Měl udělané i vlastní logo !

No pak Mazlík dorazil, my ho převzali a přišly i první cesty. Naše mladší dcera začala o obytňáku mluvít výhradně jako o "Agamemnonovi". To je hrůza, že jo ? Co má naše obytné auto společného s mykénským králem, velitelem achajských vojsk u Tróje ? Mohutně jsem argumentoval, že než celé to jméno vyslovím, tak jsme z výletu zpátky a to naštěstí bylo všeobecně uznáno.

No a tak se navrhovalo, zamítalo, navrhovalo, hlasovalo a výsledkem naší rodinné demokracie je .... Blboun. Tedy Blboun nejapný. Neboli Dronte mauricijský. Ale nebojte, náš obytňák bude v budoucnu používat jeho zkrácenou a velmi známou verzi "DoDo". 

Nejprve jsem z toho byl docela nesvůj. Proč zrovna Dodo? Nějaký pták, navíc vyhynulý. Ale pak jsem se podíval na pár obrázků.

On ten pták je vlastně tak ošklivý, že je až hezký. Stačí si k něnu utvořit trochu vztah a hned se začně líbit víc. A pak jsem si uvědomil, že je to vlastně jako s obytňáky. Ruku na srdce, většinou jsou to drobátko neforemné krabice, velké a vysoké, ze kterých tu a tam něco vyčuhuje, žádná úžasná symetrie, více méně pomalu kolébající se krajinou ale řekněte: který majitel takového obytňáku k němu nemá vůbec žádný osobní vztah ? Kdo ho nemá rád jako člena rodiny ? Moc jich jistě nebude.

A tak jsem se s Dodem smířil a pomalu se mi i začíná líbit. Tak se prosím nedivte, až se toto jméno začne zde na stránkách objevovat v místech, kde byl dříve Mazlík. Bylo to evidentně neoficiální označení, které v naší rodině demokraticky neprošlo. Takže vítej ! :