30.-31.3.2019 - Povodím Ploučnice

I poslední březnový víkend sliboval super počasí a tak jsme si našli krátkou trasu krásným Máchový krajem, tedy okolo Máchova jezera a povodím říčky Ploučnice. A bohužel jsme opět vyráželi až v sobotu, neboť moje drahá polovička spala ve škole. Ne že by bylo tolik opravování sešitů ale každoroční, a teď už mezinárodní akce, "Noc s Andersenem" mi tradičně obstarává jeden večer slaměného vdovství. Takže sobota.

Vyrážíme z Prahy směr Mělník a jako obvykle, když nepospícháme, dávám do navigace "vyhýbat se dálnicím". Půlhodina zdržení na stavbě silnice řízené jednosměrným semaforem a je tu poledne. Řekli jsme si, že zastavíme u první alespoň trochu normálně vypadající hospody a osud nám do cesty postavil před pár měsíci otevřený "Hostinec Na Staré poště". Jednoduchá ale poctivá a levná domácí kuchyně. Hospoda je přímo na břehu Novozámeckého rybníka a tak posezení na zahradě poskytuje výhled a okolí, kvůli kterému rozhodně doporučujeme se tu někdy zastavit. Velké parkoviště před hostincem má koordináty 50.628317, 14.536274.

Ploucnice-01  Ploucnice-02  Ploucnice-03

Naším prvním cílem ale byly proslulé Pusté kostely ve Velenickém údolí. Je to velmi známé místo, ale pro neznalce: Pustý kostel je velká jeskyně, kterou znáte jako Peklo z pohádky "S čerty nejsou žerty". Je uprostřed okresní silnice mezi obcemi Svitava a Velenice. Možností zaparkovat obytňák je zoufale málo, doporučujeme 50.727397, 14.642397. Nejprve ale vyrážíme na druhou stranu od Pustého kostela, do údolí říčky Svitavky. Za prvé krásné udolí s meandrujícím tokem a za druhé ve skále je vysekán nekolikasetmetrový náhon k bývalému hamru. Je to síť chodeb, kde se speciálně rodiny s dětmi velmi pobaví "dobrodružnou" cestou tmavým podzemím. Zabloudit se nedá, všechno chodby vedou ven. Světlo ale nutné!

Ploucnice-04  Ploucnice-05  Ploucnice-06

S velkou nostalgií přidávám 30 let starou fotografii, kdy jsme s Janou co oddíloví vedoucí tady naplánovali do jedné postranní komory (do které musíte po kolenou), zakončení naší táborové hry "Hledání ztracené archy". Ten úzký průlez je dnes naprosto stejný jako tehdy. Jen ty šťastné tváře našich oddílových děcek tam dnes už nebyly.

Ploucnice-07  Ploucnice-08

Podél Svitavky pak můžete pokračovat dál na východ a potom se přes most a loukami vrátit zpět západním směrem k Pustému kostelu.

Ploucnice-09  Ploucnice-10

Hned u silnice, kde jsme nechali Dodíka, je jeskyně Pustý kostel 2. "Pusté kostely" jsou totiž v údolí celkem tři, včetně proslulé motorkářské jeskynní hospody "Pekelné doly". Dvojka je ale ta, kde se točily "S čerty nejsou žerty". Soustava uměle vykopaných jeskyní, vlastně lom, kde se ale netěží minimálně už od roku 1849.  Na vstupu do jeskyně je řada pilířů. Na stěnách byly četné skalní kresby - reliéfy, většinou novějšího data. Vpravo od vchodu do podzemních prostor je uchován skalní relief Ukřižování. Část prostor byla později zavalena. Při stavbě silnice v roce 1886 byl terén u vstupu zvýšen a tak do podzemních prostor trochu sestupujete.

Ploucnice-11  Ploucnice-12  Ploucnice-13

Opouštíme Velenické údolí směrem na východ a po jen asi 6km zastavujeme u Ekocentra obce Brniště. Krásné parkoviště je na 50.719166, 14.704892. Brniště si nás docela získalo. Je to vlastně normální vesnice jen s tím rozdílem, že se místní evidentně rozhodli dostat k nim návštěvníky a turisty. Takže kromě Stezky skalních reliéfů, o které ještě bude řeč, připravili "Hastrmanskou stezku", docela milý okruh obcí s různými zastaveními (živá zvířata pro děti, krásný rybník s ptačím ostrovem, dřevěná socha a příběh o Verunce, atd.). A tak se dá v Brništi strávit jistě docela pěkný půlden. A takovým aktivitám my s Janou vždy fandíme.

Stezka skalních reliéfů. V pískovcových skalách na svahu při okraji obce byly po staletí stezky (malé úvozy), kterými vyjížděli sedláci s povozy na svá pole. V průběhu věků se tyto úvozy ztratily pod nánosem listí a jehličí. Vloni, tedy v roce 2018, čeští a němečtí umělci velmi pracně několik těchto úvozů zase vyhloubili a odkryly, a do skal vytesali o prázdninách v rámci projektu podpořeného evropskými penězi rozličné reliéfy. Může jich tam být tak dvacítka. Tento projekt měl zpřístupnit zanedbané a nevyužívané území a to se podle nás jistě podařilo. Na parkovišti byly tak tři desítky aut a návštěvníci mířili nejen za skalními reliéfy, ale i do obce a na Hastrmanskou stezku. Důvod, proč o tom takto píšu je, že se hned po otevření této přírodní galerie ozvali geologové a historikové s ostrou kritikou. Samozřejmě sice nejde o chráněné území, ale odborníci se obávají toho, že podobné sekání do skal "může inspirovat další samozvané tvůrce". Prý to mělo raději zůstat v divokém stavu. Každý návštěvník nechť si udělá svůj názor. Nám se ale stezka moc líbila a je na ní i hodně vidět, kolik práce měli realizátoři s obnovením starých sedláckých stezek. Před úpravou to byl úplně normální les. A znovu - v obci to teď žije. Za nás tedy rozhodně palec nahoru.

 Ploucnice-14  Ploucnice-15  Ploucnice-16

Na noc jsme si našli docela odlehlé místo v Hvězdově. Kousek za vesnicí je v lese opuštěné shromaždiště, tedy velka asfaltovaná plocha. Odbočku ze silnice směrem do lesa najdete na 50.638531, 14.781579. Nikdo nikde není, v dohledu je jen pár neobydlených baráků, zřejmě ještě po sovětské armádě. Zaparkovali jsme na jedné přilehlé slepé silničce.

Ploucnice-17

Podobnou fotku jsem dal v sobotu večer i na Facebook a hned se ozval kolega bydlíkář (použiji jeho "nickname" Hany Picava), že jsou na blízkém opuštěném letišti Hradčany, že opékají buřty, udí kuřata a ať přijedeme. Stejně jsme se chtěli na letiště v neděli podívat a tak jsme Dodíka znovu nastartovali a vyrazili. A udělali jsme moc a moc dobře. Poznali jsme bandu skvělých lidí, letců současných i těch minulých a strávili na letišti báječný večer, plný povídání o životě, o letadlech, obytných autech, automobilových veteránech, atd. atd. Bylo už po půlnoci, když jsme se rozpustili do postelí.

Ploucnice-18  Ploucnice-19  Ploucnice-20

Ráno jsem vstal brzy a pořídil pár snímků této velmi zvláštní oblasti. Okolo letiště jsou rozesety hangáry, které si lidi a firmy mohou pronajmout. Přistávací dráhy jsou pořád v poměrně dobrém stavu a je rozhodně docela zajímavý zážitek být skoro sám na více než tříkilometrovém letišti. I díky změně času bylo už hodně po desáté, když jsme moc poděkovali a opustili naše nové přátele.

Ploucnice-21  Ploucnice-22  Ploucnice-23

Posledním zastavením, které stojí za zmínku je Průrva Ploučnice, kousek od obce Noviny pod Ralskem. Parkoviště je na 50.688220, 14.760957 a k průrvě i celému zajímavému okolí je to jen kousek. Co o tomto místě říká Wikipedie: "Průrva Ploučnice (zvaná též Pekelný jícenHromová rána či Čertova díra) je umělý vodní tunel, kterým protéká řeka Ploučnice. Při dostatečně vysoké hladině vody je využívána vodáky." Každopádně stojí za návštěvu.

Ploucnice-24  Ploucnice-25  Ploucnice-26

No a to bylo tento víkend vše. Pak už je krásná cesta malými vesnicemi v Polabí a za chvilku se objevují první skladové a business areály - Praha je na dohled. Víkend s přenáramným počasím skončil. Závěrečné dvě fotky přidávám ještě ze stezky Skalních reliéfů. Jana i já jsme si našli každý ten svůj :-)

Ploucnice-27  Ploucnice-28

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz