13.-15.9.2019 - Podél Divoké Orlice

Tento víkend navigátorka naplánovala trasu do oblasti kolem toku Divoké Orlice, kousek východně od Hradce Králové a Pardubic. Budeme vyrážet už v pátek a co nejdříve. Člověk míní a Janiny pracovní povinnosti mění. Když opouštíme v Horních Počernicích Prahu, je půl šesté a pomalu se už smráká. Na vybrané nocoviště to máme nějakých 130km. 

Chvíli si počítám, že když na to šlápnu, dojedu za světla ale pak si uvědomuji, jak a proč vlastně jezdíme a sundavám nohu z plynu. Jezdíme pro radost a potěšení. A taky pro poznávání okolí cesty a krás naší země. Proto jsem si třeba letos už ani neopatřil dálniční známku. Prostě dálnice z našich cest cíleně vynecháváme a to teď nemyslím ani na jejich současný katastrofální stav. Prostě polykat kilometry, být v nějakém vybagrovaném příkopě, většinou pod úrovní okolní krajiny, míjet kilometry a kilometry plotů, proplétat se mezi přejíždějícími kamiony, za zády nervózně blikající závodníky, mít možnost zastavit jen na zcela bezpohlavních pumpách a motorestech,.... prostě ne, díky. Jezdíme pomalu, po běžných silnicích, nejraději po okreskách a těšíme se, co zajímavého se objeví za příští zatáčkou. Obytné auto a honění se, to k sobě prostě nepasuje.

Takže když na staré Hradecké míjíme Kersko a před námi se vlevo objevuje Motorest "Ohio", v klídku zastavujeme na večeři. Uvidíme, kam dnes dojedeme a kde budeme spát. Je to přeci jedno, ne? Vždyť kvůli tomu jsme si obytňák pořizovali. V motorestu (má koordináty 50.136582, 14.917377) jsme odhalili dva obrovské plusy a jeden malý mínus: Prvním plusem je milá, vstřícná a komunikativní obsluha. No a druhým pak vynikající kvalita jídla. Vždy je znát, když kuchař vaří s láskou. Nacpali jsme se k prasknutí a rozhodně doporučuji i místní nealko pivo. Má ve znaku portrét Bohumila Hrabala a je super. A tím drobným mínusem je, že to chvilku trvalo. Spíš to trvalo tak dvě až tři chvilky. Když jdeme zpět k Dodíkovi, je tma tmoucí.

Orlice-01

Vyrážíme na další cestu s tím, že když to bude někde hezké, tak zakotvíme na noc. Jedeme a jedeme, minuli jsme Pardubice, Chlumec nad Cidlinou, pak i Hradec Králové. Znáte to: prostě krásný západ slunce přejde v krásnou jasnou noc, nad vámi je obrovský měsíc v úplňku, aut na silnici je minimum, máte puštěnou nějakou pěknou hudbu .... a tak se moc příjemně jede. Krásně je i na odpočívadle, kde jsme na chvilku zastavili. Chtěl jsem vyfotit ten úžasný měsíc a ... přišel na to, že zrcadlovka zůstala doma. Můj telefon má prý "noční režim" a tak beru Číňana do ruky a zkouším, co umí.

Orlice-02

No, nakonec jsme dojeli až do cíle. Vybraný parkovací plac rybníka u městečka Borohrádek (50.101467, 16.098360) nemá na noc chybu. Je rovný, stojíme hned u vody, okolo klid a pro rybáře je tu i velmi čistá ToiToika. Dáváme večerní skleničku a jdeme spát. Ráno pak vstávám tradičně brzy a obejít celý rybník dá jen něco přes 1km.

Orlice-03  Orlice-04

Léto je už pryč, teplota je tak akorát, v Dodíkovi je příjemně, a tak Jana spí a spí. Vážení čtenáři, tady si dovolím další reklamu spokojeného konzumenta: u Prahy je obec Zdiby a v ní malé rodinné Pekařství u Píchů. No a na něm jsem se stal v posledních týdnech závislý. Úžasný chleba co dlouho vydrží, pečivo jak od babičky a tradiční výrobky jako jsou koláče, vdolky a buchty. Žádné moderní pokusy, žádné přebírání zahraničních vzorů. No a právě s těmi buchtami, čajem, knížkou a trochu i televizí jsem se Jany konečně dočkal.

 Orlice-05

Vyrážíme. První zastávka z Janina itineráře není daleko. Jen 5,5km dále od Borohrádku je vesnice Veliny a v ní dřevěný roubený Kostel sv.Mikuláše. Společně se zvonicí a márnicí tvoří komplex, který je památkově chráněným souborem lidového barokního  stavitelství. Kostel tu stojí od roku 1752. Je to jednolodní stavba, má šindelovou střechu a uzavřený presbytář. V době naší návštěvy byl kostel bohužel zavřený. Parkovat se dá na nedalekém parkovišti u obecního úřadu, na koordinátech 50.071090, 16.054457.

Orlice-06  Orlice-07

Vracíme se do Dodíka, do navigace nastavujeme zámek Častolovice a vyrážíme. Cesta nás vede znovu přes Borohrádek ale ouha! Včera jsme k rybníku dorazili po malé okresce směrem od Chvojence (viz. naše zmíněná úchylka jezdit po co nejmenších silnicích). Ráno jsme jeli ze zvyku po stejné trase ale teď se vraceli do Borohrádku po větší silnici č.36.  No a na ní je na tomto nejhlavnějším průjezdu Borohrádkem podjezd pod viaduktem, s maximální povolenou výškou 3m !!! Bez DVB-T antény bych ještě projel. S ní ale už ne. Tedy pozor na Borohrádek. Není "Motorhome friendly".

Orlice-08  

Takže zase na úplně nejmenší asfaltky a obloukem přes Horní a Dolní Jelení, Újezd u Chocně, Skořenice a Svídnice do Častolovic. Neplánovaná odbočka měla ale příjemný důsledek: hned za Borohrádkem vjíždíme do krásného a hlavně zdravého lesa. Nikde žádné smrky sežrané kůrovcem, nikde rezavé borovice jako důsledek nedostatku vláhy. Prostě nádhera. A na každé, i sebemenší odbočce do lesa, stojí nějaké auto. Což značí jediné: houbařský ráj! No, taková dobře mířená smaženice přeci nemůže organismu uškodit. A tak na jednom vyjímečně volném začátku lesní cesty zastavujeme a Jana vyráží po okolí, prý jen kousek, jako test. Vrací se max. za 5-10 minut. Plné dvě ruce, jedna babka a jinak samé hříbky. A protože opravdu chceme jen na jednu smaženici, stačí, nastupujeme a jedeme dál. 

Orlice-09 Orlice-10

Okolní les nás ale natolik fascinuje, že když se po pár set metrech objevuje krásný plácek u lesa, zastavujeme, zacouváme na něj a zde, v tichu a krásné přírodě, trávíme nezapomenutelné dvě hodinky. Původně jsem se o této malé a vlastně bezvýznamné zastávce nechtěl ani zmiňovat. A proč to tedy dělám? No, prostě jsem tam udělal pár fotek a jednu dal na Facebook, na stránku "Karavany, obytná auta, prostě vše okolo cestování a kempování". Přidal tuto fotku ruky s houbami a prostý komentář jako že jsme u Borohrádku a že rostou. Příspěvek se docela líbil, dali jste mu asi 160 lajků a komentáře na téma "taky máme rádi houby a houbaření". Nicméně hadem v tomto Ráji se ukázalo pár příspěvků, které mě hned sepsuli za to, že "zajíždět do lesa je prasárna", že "presne kuli lidem jako vy pak zakazou obytky vsude a bude po prdeli....holt Cesi klasila...", apod. Teď se nechci vyjadřovat k trochu svérázné češtině. Jen se zase ukázala jedna unikátní a typicky česká vastnost: strašně rychle si uděláme názor a velmi důrazně a ultimativně ho umíme hned vyjádřit. Trochu jsem se nechal strhnout k pár odpovědím v komentářích a pak už jen zíral, jak diskuze žije vlastním životem. Moc mě mrzí, že se začaly objevovat i osobní útoky jednoho diskutujícího vůči druhému. A upřímně, není asi ani důležité, kdo měl pravdu protože absolutní pravda při kvalitě našich zákonů prostě neexistuje. 

Ale téma je to pro nás nomády a hlavně divočáky docela zajímavé a tak si dovolím popsat, o co šlo. Text této části bude modře. Koho by téma nudilo, jednoduše skočte zase na černou :-)

Prostě jsme cestou objevili odbočku z alfaltové silnice. Nikde žádný zákaz. Okolí je v podstatě vykácená mítina, minimum stromů v dosahu, jen náletové dřeviny. Po asi 10m metrech cesta přešla v plácek tak 20x10m a za ním už začala opravdová hradba lesa. Kdo si ho chcete zkontrolovat na místě, najdete ho na koordinátech 50.097179, 16.179299 (pozor, na StreetView je stav pár let zpět, kdy byl okolo opravdu hluboký les). 

Orlice-11

Tahle fotka je dělaná ze silnice. Na místě jsme byli asi ty dvě hodinky a pak jeli dál. A cestou míjeli desítky aut, různě hluboko zaparkovaných na lesních cestách na asfaltku ústících. Podle mne jsme tam zacouvali na plácek na kraji lesa. Podle těch nejvášnivějších diskutérů jsem prase, které ničí les, porušuje zákon tím že zajíždí "do lesa", že kvůli nám budou všude zákazy, atd. atd.  Úsměvně působily komentáře o závažnosti zákazů vjezdu do lesa a tím i obludnosti mého prohřešku od člověka, majícího svoji profilovou fotku v motokrosové helmě. Omlouvám se ale nemohu z hlavy dostat toho mentora v přílbě. Přímo totiž vidím milovníka motokrosu, jak celý život jezdí jen a jen po vyhrazených tratích, nikdy jinde, na silnicích přesně dodržuje předepsanou rychlost a další pravidla silničního provozu. Stará přísloví typu: "Hoď kamenem, jsi-li bez viny" nevznikla jen tak. Ale dost. Jen jsem bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že kdybychom my Češi před vyjádřením svého názoru se přeci jen trochu snažili získat více informací a věc posoudit objektivněji, byli bychom daleko dále. A pokud se mi nechce získat objektivnější náhled, tak se prostě jen nevyjádřím a mlčím. Toť vše. Osobně jsem přesvědčen o dvou věcech: 1) ano, striktně podle zákona č.289/1995 Sb. (lesního zákona) a paragrafu § 53 by někdo MOHL posoudit můj zlovolný akt jako zajetí do lesa. Hranice lesa totiž nikde definována není. Jsem si vědom rizika, které podstupuji a jsem si také sám před sebou jistý, že jsem lesu za zádí Dodíka nijak neuškodil. 2) Pevně věřím, že každý normální člen Lesní správy, který by dorazil, posoudí situaci jako já: že v lese nejsem. Dost se tímto tématem zabývám, protože jsme s Janou 100% divočáci a v žádném případě nechceme naším jezděním ničit pověst nás nomádů. Byli bychom totiž sami proti sobě. Zde na stránkách najdete článek "10 pravidel kempování nadivoko" , která jsem z různých zdrojů poskládal a kterých se pevně držím. Sám před sebou mám tedy svědomí čisté. Ale někdy se prostě neudržím a tváří v tvář všem všeználkům, zarytým obráncům práva, plamenným kritikům, vášnivým diskutérům, lidem papežtějším nežli sám Papež, prostě reagovat neodolám. Proto tento modrý odstavec soukromé zpovědi. Díky všem, kteří dočetli až sem.

Zámek Častolovice. Vlastně nás v tomto krásném počasí zajímal hlavně zámecký park a obora. Parkoviště jsou u zámku dvě, obě za 50kč/den. My parkovali na 50.097179, 16.179299. Park i obora jsou krásné a pro rodiny s dětmi ideální místo pro návštěvu. Jsou tu výběhy s jeleny, daňky (obojí vč. bílé varianty), srnci, je tu divoké prase, je tu malá ZOO s dalšími druhy zvířat i ptáků. Velký rybník s naprosto netečnými kachnami, na které si můžete skoro sáhnout. V malém bufetu pro ně nafasujete ztvrdlé pečivo. Nebo si koupíte pytlík granulovaného krmení pro vysokou a pak už jen odháníte např. mlsnou lamu, atd. A všechna zvířata (díky krmení) přicházejí do bezprostřendí blízkosti. Navíc zámecká růžová zahrada také stojí za shlednutí. A tak jsme se do zámku na prohlídku nakonec ani nedostali.

Orlice-12  Orlice-13

Orlice-14  Orlice-15

Orlice-16

Popojedete pouhý jeden kilometr po silnici č.11 a jste u Nového zámku Kostelec nad Orlicí. Nejprve základní fakta: pochází z první poloviny 19. století a je chráněnou kulturní památkou. Vystavěn v letech 1829-1835 v empírovém slohu a patří Kinským. No a naše dojmy? Je sobota dopoledne. V parku se pohybují dvě svatební skupiny, v zámku oddává hrabě Kinský třetí skupinu. Vše jde jako na drátku, tak nějak "průmyslově". Dozvídáme se, že další prohlídka je až za hodinu, ochota nás dostat do skupiny právě začínající byla nulová. Odjíždíme. V neděli cestou zpět se tu opět zastavujeme (je 15:10), zjišťujeme, že další prohlídka bude v 16h a tak jdeme do kavárny. Zákusky v pohodě, káva nic moc, délka obsluhy šííííílená. Jen tak tak, pět minut před čtvrtou, vstupujeme do pokladny. Oznamujeme zájem jít na prohlídku. No, pokud si v jakémkoliv slovníku expresivních výrazů najdete termín "votrávenej ksicht", budete mít představu o reakci na naše přání. "Jé vy jste jen dva, to bych musela zavolat zpátky průvodce, už šel pryč, nebo se domluvit s manažerkou(!)". Podotýkám, že se jednalo o oficiální čas prohlídky. A tak jsme ušetřili asi 260Kč a v Novém zámku nás už pravděpodobně nikdy nikdo neuvidí. Nicméně dvě fotky přidávám.

Orlice-17 Orlice-18

Další 3km cesty a je tu zámek Doudleby nad Orlicí. Tento renesanční zámek je unikátní zejména díky kobercovému sgrafitu, které pokrývá nejenom vnější zdi, ale i zdi nádvoří a také komíny. A zajímavostí jistě je i to,  že po celou dobu jeho existence, tedy od postavení v roce 1588 až do dnes (samozřejmě kromě období komunismu 1948-1989), patřil stále jednomu stejnému rodu - Bubnům z Litic. Po revoluci jej v restituci dostali zpět, totálně prázdný a vybydlený. Veškeré interiéry jsou tedy budovány znovu, mobiliář je buďto zakoupený nebo zapůjčený. Ale výsledek rozhodně nevypadá špatně a tentokrát jsme rádi vstupným přispěli na další rozvoj tohoto pěkného místa. Jen pro představu: v 80.letech minulého století byly na zámecké střechy položeny běžné tašky, které tam nemají z historického hlediska co dělat. A ani konstrukce zámku s takovou váhou nepočítá, statika dostává zabrat a tak památkáři "doporučili" výměnu tašek za měď. Současní majitelé mohou uvolnit částku 1,5mil.Kč ročně na výměnu tašek za měděnou krytinu. A tak výměna celé střechy bude trvat 20 let. Jen ta měď na střechu přijde na 30 mega.

 Orlice-19  Orlice-20

Orlice-21  Orlice-22

Po prohlídce zámku ještě stoupáme ke zřícenině hradu Potštejna ale po páté hodině už máme s prohlídkou smůlu. Alespoň jsme se tedy docela prošli do kopce.

Kde budeme dnes spát ? Nic z dosud viděného se nám moc nelíbí a tak vytahuji tablet a kontroluji Park4Night. Vida, asi 7km odtud je rozhledna Vrbice a u ní dokonce nějaká stání pro obytňáky! Je to tak čerstvý záznam, že ještě čeká na schválení administrátorem Park4Night. Jedeme tam a svého rozhodnutí nelitujeme. Kousek od obce Vrbice je na vršku stejnojmenná rozhledna a u ní skutečně 3 vyhrazená stání pro obytňáky. K dispozici pitná voda a čistý chemický záchod. Za 100Kč/24h. Výstup na rozhlednu za 25kč/os., zeshora jsme jasně viděli i 80km vzdálené Krkonoše a Sněžku. Pod rozhlednou je malý bufet, otevřený, dokud jsou zákazníci. Zavíralo se v devět večer. Fantastický rozhled do okolí, klid a pohoda. Rozhodně doporučujeme tento nový, malý stellplatz. Je na 50.092156, 16.246985. Noc s nádherně jasnou oblohou a obrovským měsícem v otevřené širé krajině stála za to.

Orlice-23

Orlice-24  Orlice-25

Ráno se nám z krásného místa fakt moc nechtělo a tak na další cestu vyrážíme za po 10.hodině. Míříme směrem na jih, cílem je Žampach. Cestou se ale zastavujeme u majestání kalvárie na vrchu Homole. I když pod kalvárií je malé parkoviště, doporučujeme nechat obytňák v obci Lhoty u Potštejna (velká plocha pro parkování na návsi je na 50.054847, 16.268442) a ten zhruba kilometr vystoupat ke kostelu Panny Marie Bolestné, který je na vrcholu kalvárie. Třeba budete mít jako my štěstí a můžete si pohladit nějakou tu lamu, co jsou ve výbězích nad vesnicí. Nějak se mi zdá, že se ta jihoamerická zvířata v české krajině hojně rozmnožují.

Orlice-26  Orlice-27

Jedeme dál a brzy tu je Žampach. V Žampachu sídlí "Domov pod hradem Žampach", což je zařízení pro zdravotně postižené osoby s mentálním postižením. Co je ale zajímavé je krásné a známé arboretum, které je v těsném sousedství Domova. Zaparkujete na 50.038755, 16.432971 a pak je to pár desítek metrů. Arboretum se rozkládá na ploše cca 4 ha a je členěno do 3 částí - dolní, horní park a park ve vnitřním zámeckém areálu. Sbírkový fond zahrnuje cca 600 druhů a kultivarů dřevin, včetně u nás vzácně zastoupených druhů. Projdete jím, otevřete vrátka a můžete vystoupat ke zřícenině hradu Žampach. Nebylo z ní nic moc ale na to, že hrad byl postaven už okolo roku 1308, to není nic divného. Zeshora jsou krásné výhledy do okolní krajiny.

Orlice-28  Orlice-29

Orlice-30  Orlice-31

Na trochu pozdní oběd nám skvěle posloužil "Hotel Praha Potštejn", kde si dělají i vlastní a velmi dobré pivo Čáp. No a pak už jen cesta do Prahy, s drobným a zbytečným zastavením v Kostelci nad Orlicí (jak bylo popsáno dříve). Za víkend jsme ujeli něco kolem 380km, s průměrnou spotřebou 9,0 litru/100km. Krásné počasí s námi hezky oslavilo odchod léta a příchod podzimu.

Orlice-32

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz