11.-13.06.2021 - Slavkovský les podruhé
V březnu 2018 jsme uskutečnili jeden z prvních výletů tehdy zcela novým Dodíkem a tím byl krásný víkend na trase napříč Slavkovským lesem. Tahle část naší země nás učarovala a svatosvatě jsme si slíbili, že se sem musíme co nejdříve vrátit, nejlépe v červnu, až na známé Upolínové louce u vesnice Prameny uvidíme vzácné rostliny v plném květu. No a realitou bylo, že na druhý výjezd do tohoto kraje přišla řada až o tři roky později. Nicméně nechtěl jsem nechat nic náhodě a při snaze projet zase trochu jiná místa, vznikl docela podrobný itinerář kde a kam pojedeme, kde zastavíme, co si tam prohlédneme a kde se umístíme na noc. Resp. na dvě noci, protože plán byl odjet konečně už v pátek. Byla to taková dospělácká výprava: hrad, město, přírodní památky, nějaký ten okruh na pěší výlet, sem tam historický strom,... Prostě, co zajímá nás dva s Janou.
No a ve čtvrtek slovo dalo slovo a do posádky přibyl i náš dvouletý vnuk. Takže jsme si řekli, že bude zajímavé, jestli naše trasa může bavit i takového caparta a nic jsme neměnili. Plán byl v pátek dojet těch zhruba 140km až do Lokte, druhý den prohlídka nově otevřeného hradu, pak přejezd do Karlových Varů, v sobotu odpoledne přesun k Pramenům, noc na našem již ověřeném místečku asi 3km od Upolínové louky a neděle naopak zase přírodní zajímavosti a krásy. Takže milí čtenáři vidíte, že připraveno to bylo docela detailně.
Člověk míní a pražská páteční doprava mění. Jéžiši to bylo zdržení! Tunel Blanka nás chytil na skoro 40minut a také tah na Karlovarskou nebyl o mnoho lepší. Bylo tedy už hodně po šesté hodině odpolední, když jsme se konečně z naší stověžaté matičky vyhrabali.
Nějaké to dotankování a zastávka na večeři (Tank ONO a motorest Na Šustně, 50.172311, 13.739880, obojí v pohodě) a rázem bylo při našem příjezdu do Lokte už po deváté hodině večerní. Pro noční přespání jsme tentokrát nevybrali již vyzkoušenou plochu před zrušeným (resp. nikdy nedostavěným) tenisovým kurtem na 50.185502, 12.759431 ale popojeli trochu dále, kde se nachází malé parkoviště u lesa. Je volné, má označení "Loket P2" a koordináty jsou 50.186740, 12.749478. Přes den je plné ale večer zaparkujete naprosto v pohodě. Výhody toho placu na noční přespání jsou: parkování zdarma, docela hezký výhled na panorama starého Lokce a hradu, nástup na cesty do kopce na vyhlídky a hlavně: je to jen asi 150m na most do historického centra města. Parkoviště mírně svažité takže když natočíme Dodíka čumákem do lesa, jsme absolutně v rovině. Suma-sumarum: jednoznačné doporučení.
Náš Alex spal cestou takže v těch devět se probudil plný síly a ochoty někam vyrazit. Doma ho drží na běžných výchovných metodách (dítě má být ideálně v sedm v posteli), takže jsme si řekli, že mu děda s babičkou ukáží kouzlo večerního života. A tak jsme chodili krásným historickým centrem, poseděli na náměstí, kde je pár restaurací s předzahrádkami, ochotných mít otevřeno trochu déle, vyzkoušeli, jak se leze po kašnách a pomnících, atd. Moc hezký večer jsme ukončili až těsně před půlnocí. A stalo se Aldovi něco? No samo, že ne. Jen kdyby ty fotky z telefonu byly v noci trochu lepší...
Ráno jsme si trochu přispali, královsky posnídali a vyrazili na prohlídku hradu. Goticko-románský hrad Loket byl založen už v první polovině 13. století, přesněji roku 1230. Majestátně se vypíná na skalním ostrohu nad řekou Ohří a tak k němu musíte pěkně do kopce. Hrad byl nedávno otevřen po mnohaměsíční rekonstrukci (už několikáté za poslední léta) a tak jsme byli zvědavi, co nabídne.
No a zklamáni jsme rozhodně nebyli. Vstupné je rozumných 125Kč/os. bez průvodce a 150Kč/os. s průvodcem. Hradní komplex je dost rozsáhlý, dost výškově členěný a za každým rohem najdete něco zajímavého. 26m vysokou věž s vyhlídkou, markrabství s různými sbírkami zbraní, navrácených exponátů co z Lokce v historii zmizely, expozice porcelánu a pro nás zajímavý, velmi vzácný a překvapivě veliký "loketský meteorit", o který se zajímal i Johann Wolfgang Goethe. Ve vězení je docela drsná expozice středověkého mučení, k prohlédnutí je i několik dobových interiérů jako je taneční sál nebo stará lékárna, zaujme i starý prevert, atd. atd. Hodně zapracovali i na dřevěných ochozech takže jsme na hradě strávili skoro celé dopoledne. Celý hrad byl pro Aldu vlastně taková jedna velká prolézačka. Jo a na nádvoří fungoval stánek. Domácí bramboračka a skvělé bramboráky byly jen částí nabídky.
Po návratu k Dodíkovi opouštíme Loket a přesunujeme se směr Karlovy Vary, což není ani 20km daleko. Kvůli zdržení v Lokti vynecháváme Körnerův dub v Dalovicích (předměstí KV) i jeho 700letou historii. V Karlových Varech moc alternativ kde parkovat obytňák není a blízko centra je vlastně jen jedna možnost - parkoviště u Tržnice (50.230849, 12.868793). Není úplně nejlevnější ale holt lázně jsou lázně. Oběd u bývalých kolegů v Ambassadoru - Národní dům a pak klasika: procházka od začátku kolonády až dozadu k hotelu Pupp a zpět. Lázně začínají trochu žít ale není to stejné jako před Covidem. Bohaté Rusy a bohaté Araby nahradili chudí Rusové a pak našinci - Češi a Moraváci. V tomto městě jsem byl naposledy tak dva roky před Covidem a rozdíl je docela markantní. Čím dál víc vypadá, jako když si představíte krásný secesní dům - a do dvou obchodů v přízemí dovolíte nastěhovat dvě večerky Vietnamců. Prostě "spodní patro" Karlových Varů je nějak přecpáno narychlo udělanými cedulemi s výhodnými nabídkami, ládadly na levná polední menu, zájezdy do okolí v azbuce, atd. Elegance a noblesa šla prostě nějak do pozadí. Alespoň tak to na nás s Janou působilo. Nicméně krásné odpoledně, koníci s kočáry, lázeňský orchestr a nákup karlovarských oplatek - mladej byl velmi spokojen.
Vlastně se nám tam líbilo tak, že jsme se opět dostali do časového skluzu. Navíc se přihnala bouřka a tak bylo rozhodnuto, že vynecháme odpolední průzkum "Moučných pytlů", což jsou zvláštní skalní útvary a také přírodní památka. Představovaly by pěší okruh tak 4-5km a to se nám v dešti nechtělo. Kdo by je chtěl ale okouknout, tak nástup je z parkoviště u známého golfového hřiště Cihelny a v připraveném itineráři jsme měli pro zastavení koordináty 50.179046, 12.839048. Pro představu si tedy vypůjčím fotku z Mapy.cz.
Takže zanecháváme Moučné pytle jiným návštěvníkům a v dešti míříme na jih, do středu Slavkovského lesa. Bečov nad Teplou tentokrát míjíme, byli jsme v něm minule a s přibývajím šerem se blížíme na naše vybrané nocoviště. Je to náš oblíbený flíček a čtenářům se omlouvám - necháme si ho pro sebe.
Ráno nás probouzí....slunce! Super, budeme mít na nedělní přírodu krásné počasí. Tedy po pravdě, probudil nás Alex a to v nekřesťanských 6:54. Z okna sleduji, že se stromy docela hýbají a když vylezu ven, udeří opravdu ledový vítr. Místní tvrdí, že v tomto kraji je vždy teplota prý i o deset stupňů nižší nežli všude jinde. Hmm, možná na tom něco bude. Takže rychle zpět, snídaně, trochu úklidu a teplota vzduch leze (dost neochotně) nahoru. Včera nám bylo v Karlových Varech v kraťasech a tričku vedro, tady taháme tepláky a mikiny. A to jsme od lázní jen něco přes 30km.
Vyrážíme a první cíl je jen pár kilometrů - Upolínová louka a Tři kříže za vesnicí Prameny. Silnička je úzká, většinou jí lemuje příkop, u louky je možností zaparkovat naprosté minimum. Vlastně pro obytňák je k dispozici jen odstavný pruh - tak na pět osobáků dlouhý a najdete ho na 50.065327, 12.746601. My přijeli hodně brzy, takže luxusně prázdno všude po okolí. Jak na louku, tak ke Třem křížům je to jen pár desítek metrů. Okolí je jedna velká paráda.
Upolínová louka - "Národní přírodní památka se rozprostírá poblíž obce Prameny. Jak sám název napovídá roste zde především vzácný a ohrožený upolín evropský, dále také vrba borůvkovitá či mochna bahenní. Roste zde i vzácný kosatec sibiřský. Hnízdí tu chřástal polní, narazit můžeme i na zmiji obecnou". Tolik příručka. Ve skutečnosti jak upolíny, tak kosatce, tak mochnu jsme viděli, zmiji naštěstí ne. Na otevřené planině foukalo tak, že jsme vnuka oblékli do podzimní kombinézy.
Naproti louce je pahorek tří křížů. Je 817 m.n.m., historicky nijak zvlášť zajímavý ale mám to tam moc rád, hlavně pro ten pohodový rozhled do kraje.
Pokračujeme v cestě na jih, dalším cílem má být lokalita Podhorní slatě. Cestou ale zcela náhodně projíždíme obcí Ovesné Kladruby a Alex uviděl dětské hřiště. Museli jsme prostě zastavit a následující hodinu zde pobýt. Kluk se vyblbnul a já zcela náhodně potkal starostku této krásné obce. Všechno je ze velmi čisté, velmi přátelské, velmi pohodové, velmi udržované, prostě jedno z míst, které si rozhodně dovedu představit na žití. Klobouk dolů, paní starostko, moc dobře vedená obec.
A hned vedle je už přírodní památka Podhorní slatě. Nachází se zde významná populace motýla hnědáska chrastavcového a jeho živná rostlina čertkus luční. Dále zde roste například kruštík bahenní, několik druhů ostřic nebo vrba rozmarýnolistá. Alda nám usnul v kočárku a tak z toho byla příjemná procházka po okolí.
Jo a ten slavný motýl vypadá asi takto:
Pak jsme v Rakovníku odevzdali vnuka dychtivým rodičům, kteří jeli na návštěvu za další částí naší rodiny a před námi zbyly už jen dva cíle. Tím prvním byla rozhledna Senecká hora, kousek za Rakovníkem. Má zajímavou konstrukci, s kombinací betonu a dřeva, vysoká je 21,5m, vstup je volný a poskytuje krásný 360° pohled do okolí. Chcete-li se také trochu porozhlédnout, zadejte do navigace 50.059349, 13.725560. Rozhledna je kus za obcí Pavlíkov a na malém parkovišti s fantastickým rozhledem by se jistě dalo i přespat.
No a při cestě zpět do Prahy jsme ještě kousek od Kladna navštívili obec Stochov. Na jejím okraji roste proslulý Svatováclavský dub. Je považovaný za jeden z nejstarších dubů v České republice, má výšku už jen asi 15m a obvod okolo 10m. Podle pověstí by Svatováclavský dub byl starý asi 1100 roků. Měla ho zasadit sv.Ludmila, babička knížete sv.Václava, v den jeho narození. Současné odhady věku jsou ale střídmější a mluví nejčastěji o 700–900 letech. Některé zdroje uvádějí, že jde vůbec o nejstarší památný strom v republice. Nicméně strom to je rozhodně impresivní.
A tím jsme program vyčerpali. Cesta zpět domů v neděli večer byla překvapivě docela v pohodě a my si můžeme zapsat sem na stránky Náš parťák obytňák další, velmi příjemně strávený víkend.