2021 - Německo (a trochu Šumava)

Všichni se ženou za mořem. Na jih, na západ, na jihovýchod, dokonce i přímo na sever. No a my máme s Dodíkem v plánu vyrazit v podstatě za humna. Volíme trasu po zemi, kam mnoho turistů od nás běžně nejezdí. Jak často od někoho slyšíte: "Jedeme na dovolenou do Německa?" Asi mockrát ne. Nicméně prodloužený víkend v červenci, který jsme strávili v Alpách na Rakousko-Německém pomezí nás docela navnadil. Takže Jana připravila takové toulací dva týdny během nichž budeme poznávat městečka plná hrázděných staveb, trochu nějakou tu přírodu a možná sem tam i nějaké to pivo a víno. Naplánovaná trasa vypadala zajímavě.

De-001

Upozornění pro čtenáře: tentokrát považuji za důležité čtenáře očekávající detailního popisu spousty slavných, krásných a turisticky známých míst upozornit, že nic takového tu vlastně nebude. Vychází to trochu ze stylu cestování, který máme s Janou rádi a který je možná trochu odlišný od většiny. My prostě jezdíme po okreskách a vedlejších silnicích, z vyvýšené kabiny obytného auta prohlížíme okolní krajinu a poznáváme zastrčené vesnice a malá městečka. Vždy zastavíme a projdeme si je, nahlížíme do zahrádek, nasáváme atmosféru prostředí, bavíme se (pokud to jazykově trochu jde) s místními obyvateli, zajímavá nám připadají místa a zákoutí, které by někdo jiný přešel bez povšimnutí. Možná je to dáno trochu i tím, že minimálně v Evropě jsme ta opravdu známá místa už vlastně většinou viděli. Cestujeme po celý život, v podstatě nikdy na stejné místo jako minule a ono se to prostě nastřádá. Nicméně i na naší letošní srpnové cestě pár míst za zaznamenání a doporučení všem ostatním stát rozhodně bude. Tak, konec teoriím, jde se spát a zítra vyrážíme.

Ráno se jako obvykle probouzím první a dveřmi na zahradu kontroluji počasí. No....

De-002

Hustý, vlezlý a dlouhotrvající déšť. No těbůh, to zas bude balení a příprava auta. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nechal Janu doma a jen v trenkách a s nepromokavou taškou v ruce všechno obstaral. Takhle dobře a měkkou dešťovkou osprchovaný jsem snad nikdy nebyl. Vyjíždíme pozdě a tak čas na oběd nás zastihuje v Lánech. Restauraci Narpa/Lánské cukrářství můžeme vřele dopručit, vzali jsme si i jídlo sebou na večer. Zaparkovat se dá naproti hospody, na 50.124792, 13.950624. 

Odpoledne projíždíme Čechami směrem na jihozápad, počasí je stále mizerné ale nakonec se dostaneme na vybrané nocoviště, malé parkoviště u fotbalového hřiště v obci Přimda, tedy skoro na hranicích. Parkoviště je na okraji zástavby, hned u začátku stezky ke známé zřícenice hradu Přčimda a najdete ho na 49.677507, 12.671408. Plocha he dost šikmá a tak jsme (s povolením místních) zaparkovali na travnatém pruhu, který byl skoro rovný. Tráva prorostla původně kamínkovým posypem, takže podklad by byl jistě pevný i při větším dešti.

De-003

Známou zříceninu hradu Přimda asi nemá cenu nějak detailněji představovat. Stojí na stejnojmeném kopci, v nadmořské výšce 848 m.n.m. Tento raný představitel románské hradní architektury tu je již od roku 1121, kdy vládl král Vladislav I. Upřímně, než suchý výčet skutečné historie hradu, se nám daleko více líbila pověst, která se k hradu váže. Je popsána na ceduli na začátky cesty do kopce, ke zříceníně. Cestou nahoru můžete obdivovat krásná "panoramata" Českého lesa a výhled na městečko Přimda.

De-004  De-005

De-006

Večer se tradičně přihnala bouřka ale to už jsme byli zpět. Procházka do městečka (kde toho k vidění vlastně moc není) a pak už jen večeře v Dodíkovi, nějaká ta televize a na kutě. Ráno, než se Jana probudila, jsem si udělal ješt jeden výstup na Přimdu. Bylo zajímavé mlhavé ráno a to mě vždycky baví. Nahoře u hradu jsem si uvědomil jednu věc: na straně kopce směrem k městečku je absolutní klid. Vystoupáte nahoru a otevře se pohled na druhou stranu - kudy prochází dálnice na Rozvadov. Okamžitě, i takhle brzy ráno, vás ohluší hluk aut. Pod sebou vidíte mraky vozidel, vč. obytňáků a karavanů jak mažou do dálnici bůhví kam. Vídí jen krajnice, protihlukové zdi, pumpy a motoresty, které jsou ve všech zemích zoufale stejné. Představa, že jedu jen z bydliště "B", do dovolenkového bodu "D" a celou dobu jen po dálnici..... Brrr. Na to je snad lepší letadlo, ne?

De-007

De-008V podstatě sexistická poznámka a taky prosba: Je jasné, že když uprostřed výletu nastane nutkání na malou, máme to my chlapi výrazně jednodušší - prostě se někam postavíme, trochu rozkročíme a hotovo. Něžnější polovina lidstva to má obtížnější. Nejen že musí najít výrazně vhodnější místo na "podřepnutí" ale i morfologie ženského těla vyžaduje větší péči. No zkrátím to: je jasné, že potřebujete kousek toaletního papíru. Ale na všech svých výletech, kdy zabočím z turistické cesty někam, kde se dá vyčůrat a evidentně se takové místo zdá vhodné i spoustě dalších lidí, nácházím výjev podobný tomuto jako zde na Přimdě. Samozřejmě, že se toaletní papír poměrně brzy rozloží a nijak lesu neublíží ale do té doby v přírodě prostě "svítí".... A proto moc a moc prosím: byl by velký problém si najít nějaký tenký klacík a ten kousek papíru prostě zasunout někam pod listí, jehličí, apod., kde by ukončil svou existenci méně viditelným způsobem? Díky moc předem :-)

První zastávku v Německu jsme si udělali v městečku Ramspau. Je na řece Regen (Řezná) a říční plovárna na břehu disponuje krásným a rovným parkovištěm. Dobrá zpráva - je zdarma. Horší zpráva - nocování je pro kempaře zakázáno (49.155387, 12.144537). My tam ale byli v poledne a tak jsme jen vyrazili po lávce do městečka s nadějí, že narazíme na nějakou dobrou restauraci na oběd. Ale ouha! Nějak jsme si neuvědomili, že je pondělí. A to v Německu znamená: skoro všechno zavřeno. A tak nám parkoviště posloužilo jako dobré místo pro oběd z vlastních zdrojů. Nicméně, i při té krátké procházce zcela normálním a (Ramspauští občané prominou) vlastně bezvýznamným městečkem si začínáme uvědomovat první velké rozdíly mezi Českem a Německem. A to poznání pak sílí a sílí každým dalším dnem. 1) Nejsou tu nijak vysoké ploty, spíš jen tak ukazují "hele asi tak tady začíná moje zahrádka". 2) velká pozornost je věnována každému kousku veřejného prostoru. Každý kousek země mezi domy, každá plocha někde na ulici, je pečlivě zkrášlena tak, aby pohled na ní dělal radost. A za 3) nikdo tu nijak výrazně neexperimentuje s přehnaně barevnou fasádou domu. Žádné brčálově zelené, fialové nebo jiné fasády tam kde se to nehodí. Lidé přirozeně respektují okolí. Příklad na této fotografii:

De-010

Vlevo nahoře zámek Ramspau, vpravo nahoře farní kostel Sv.Laurentiuse. A dole u vody dva nové, moderní domy. Oba majitelé zvolili barvu svých sídel tak, aby maximálně ladila z těmi hlavními dominantami a vytvářela dva krásně harmonické celky. Docela se jim to povedlo, co myslíte?

De-009 De-011

Hlavním cílem dnešního dne bylo ale zajímavé město Abensberg. Je to místo přející uměním všeho druhu. A jeho hlavním turistickým lákadlem je slavný "Kunst Haus" neboli Dům umění. Je to vlastně rodinný dům malíře, filozofa, ekologa ale hlavně architekta Friedensreicha Hundertwassera (1928-2000), jehož umělecký styl se v žádném případě nedá nazvat nudným. Ale popořadě: parkujeme na 48.814803, 11.849890 a míříme do centra. Abensberg je typické bavorské městečko, velmi elegantní a tak je stále na co koukat. Staré ale zachovalé hradby, strážní věže a ve starém městě charakteristické a docela milé náměstí.

De-012 De-013

Na a pak najednou se před vámi objeví toto:

De-014 m 

Vstupné bylo myslím 9EUR na osobu a rozhodně to nejsou vyhozené, dokonce ze dvou důvodů: dům je totiž snad ještě zajímavější uvnitř než zvenku. Bohužel jen dvě fotky - je tam přísný zákaz fotografování a hodně kamer to i kontroluje.

De-015  De-016

A druhým důvodem je, že v ceně vstupenky máte i jedno pivo zdarma v sousedním pivovaru, který Hundertwasser také upravil podle svých představ. A tak návštěva pivovaru je skoro povinným pokračováním prohlídky. Můžete jako my zůstat jen na jeho zahrádce, dát si to pivo a zvenku prohlížet naprosto úžasnou a skoro fantasmagorickou pivovarskou věž. Nebo jít i dovnitř a nahoru na vyhlídku. Ta je za zvláštní vstupné, stejně jako prohlídka vlastního pivovaru. Věž doporučujeme, pivovar je už zcela běžný. 

Abensberg byl tedy městem veskrze zajímavým a tak jsme ho opouštěli až docela pozdě odpoledne. Původně nalezené místo na přespání se ukázalo čerstvě soukromým parkovištěm a uvítala nás samozřejmě velká cedule se zákazem nocování pro obytňáky a karavany. Takže zapnout v telefonu aplikaci Park4Night a hledám alternativu. No a mohu říct, že klobouk dolů: hned jsme našli dvě velmi ucházející místa ve vesnici Gungolding. Vybrali jsme si malé parkoviště s báječným rozhledem po okolí. Najdete ho na 48.927535, 11.351962.

De-017

ČLÁNEK JE V PŘÍPRAVĚ. DOKONČENÍ CCA DO KONCE ZÁŘÍ 2021.

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz