2021 - Německo (a trochu Šumava)

Všichni se ženou za mořem. Na jih, na západ, na jihovýchod, dokonce i přímo na sever. No a my máme s Dodíkem v plánu vyrazit v podstatě za humna. Volíme trasu po zemi, kam mnoho turistů od nás běžně nejezdí. Jak často od někoho slyšíte: "Jedeme na dovolenou do Německa?" Asi mockrát ne. Nicméně prodloužený víkend v červenci, který jsme strávili v Alpách na Rakousko-Německém pomezí nás docela navnadil. Takže Jana připravila takové toulací dva týdny během nichž budeme poznávat městečka plná hrázděných staveb, trochu nějakou tu přírodu a možná sem tam i nějaké to pivo a víno. Naplánovaná trasa vypadala zajímavě.

De-001

Upozornění pro čtenáře: tentokrát považuji za důležité čtenáře očekávající detailního popisu spousty slavných, krásných a turisticky známých míst upozornit, že nic takového tu vlastně nebude. Vychází to trochu ze stylu cestování, který máme s Janou rádi a který je možná trochu odlišný od většiny. My prostě jezdíme po okreskách a vedlejších silnicích, z vyvýšené kabiny obytného auta prohlížíme okolní krajinu a poznáváme zastrčené vesnice a malá městečka. Vždy zastavíme a projdeme si je, nahlížíme do zahrádek, nasáváme atmosféru prostředí, bavíme se (pokud to jazykově trochu jde) s místními obyvateli, zajímavá nám připadají místa a zákoutí, které by někdo jiný přešel bez povšimnutí. Možná je to dáno trochu i tím, že minimálně v Evropě jsme ta opravdu známá místa už vlastně většinou viděli. Cestujeme po celý život, v podstatě nikdy na stejné místo jako minule a ono se to prostě nastřádá. Nicméně i na naší letošní srpnové cestě pár míst za zaznamenání a doporučení všem ostatním stát rozhodně bude. Tak, konec teoriím, jde se spát a zítra vyrážíme.

Ráno se jako obvykle probouzím první a dveřmi na zahradu kontroluji počasí. No....

De-002

Hustý, vlezlý a dlouhotrvající déšť. No těbůh, to zas bude balení a příprava auta. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nechal Janu doma a jen v trenkách a s nepromokavou taškou v ruce všechno obstaral. Takhle dobře a měkkou dešťovkou osprchovaný jsem snad nikdy nebyl. Vyjíždíme pozdě a tak čas na oběd nás zastihuje v Lánech. Restauraci Narpa/Lánské cukrářství můžeme vřele dopručit, vzali jsme si i jídlo sebou na večer. Zaparkovat se dá naproti hospody, na 50.124792, 13.950624. 

Odpoledne projíždíme Čechami směrem na jihozápad, počasí je stále mizerné ale nakonec se dostaneme na vybrané nocoviště, malé parkoviště u fotbalového hřiště v obci Přimda, tedy skoro na hranicích. Parkoviště je na okraji zástavby, hned u začátku stezky ke známé zřícenice hradu Přimda a najdete ho na 49.677507, 12.671408. Plocha je dost šikmá a tak jsme (s povolením místních) zaparkovali na travnatém pruhu, který byl skoro rovný. Tráva prorostla původně kamínkovým posypem, takže podklad by byl jistě pevný i při větším dešti.

De-003

Známou zříceninu hradu Přimda asi nemá cenu nějak detailněji představovat. Stojí na stejnojmeném kopci, v nadmořské výšce 848 m.n.m. Tento raný představitel románské hradní architektury tu je již od roku 1121, kdy vládl král Vladislav I. Upřímně, než suchý výčet skutečné historie hradu, se nám daleko více líbila pověst, která se k hradu váže. Je popsána na ceduli na začátky cesty do kopce, ke zříceníně. Cestou nahoru můžete obdivovat krásná "panoramata" Českého lesa a výhled na městečko Přimda.

De-004  De-005

De-006

Večer se tradičně přihnala bouřka ale to už jsme byli zpět. Procházka do městečka (kde toho k vidění vlastně moc není) a pak už jen večeře v Dodíkovi, nějaká ta televize a na kutě. Ráno, než se Jana probudila, jsem si udělal ještě jeden výstup na Přimdu. Bylo zajímavé, mlhavé ráno a to mě vždycky baví. Nahoře u hradu jsem si uvědomil jednu věc: na straně kopce směrem k městečku je absolutní klid. Vystoupáte nahoru a otevře se pohled na druhou stranu - kudy prochází dálnice na Rozvadov. Okamžitě, i takhle brzy ráno, vás ohluší hluk aut. Pod sebou vidíte mraky vozidel, vč. obytňáků a karavanů jak mažou do dálnici bůhví kam. Vídí jen krajnice, protihlukové zdi, pumpy a motoresty, které jsou ve všech zemích zoufale stejné. Představa, že jedu jen z bydliště "B", do dovolenkového bodu "D" a celou dobu jen po dálnici..... Brrr. Na to je snad lepší letadlo, ne?

De-007

De-008V podstatě sexistická poznámka a taky prosba: Je jasné, že když uprostřed výletu nastane nutkání na malou, máme to my chlapi výrazně jednodušší - prostě se někam postavíme, trochu rozkročíme a hotovo. Něžnější polovina lidstva to má obtížnější. Nejen že musí najít výrazně vhodnější místo na "podřepnutí" ale i morfologie ženského těla vyžaduje větší péči. No zkrátím to: je jasné, že potřebujete kousek toaletního papíru. Ale na všech svých výletech, kdy zabočím z turistické cesty někam, kde se dá vyčůrat a evidentně se takové místo zdá vhodné i spoustě dalších lidí, nácházím výjev podobný tomuto jako zde na Přimdě. Samozřejmě, že se toaletní papír poměrně brzy rozloží a nijak lesu neublíží ale do té doby v přírodě prostě "svítí".... A proto moc a moc prosím: byl by velký problém si najít nějaký tenký klacík a ten kousek papíru prostě zasunout někam pod listí, jehličí, apod., kde by ukončil svou existenci méně viditelným způsobem? Díky moc předem :-)

První zastávku v Německu jsme si udělali v městečku Ramspau. Je na řece Regen (Řezná) a říční plovárna na břehu disponuje krásným a rovným parkovištěm. Dobrá zpráva - je zdarma. Horší zpráva - nocování je pro kempaře zakázáno (49.155387, 12.144537). My tam ale byli v poledne a tak jsme jen vyrazili po lávce do městečka s nadějí, že narazíme na nějakou dobrou restauraci na oběd. Ale ouha! Nějak jsme si neuvědomili, že je pondělí. A to v Německu znamená: skoro všechno zavřeno. A tak nám parkoviště posloužilo jako dobré místo pro oběd z vlastních zdrojů. Nicméně, i při té krátké procházce zcela normálním a (Ramspauští občané prominou) vlastně bezvýznamným městečkem si začínáme uvědomovat první velké rozdíly mezi Českem a Německem. A to poznání pak sílí a sílí každým dalším dnem. 1) Nejsou tu nijak vysoké ploty, spíš jen tak ukazují "hele asi tak tady začíná moje zahrádka". 2) velká pozornost je věnována každému kousku veřejného prostoru. Každý kousek země mezi domy, každá plocha někde na ulici, je pečlivě zkrášlena tak, aby pohled na ní dělal radost. A za 3) nikdo tu nijak výrazně neexperimentuje s přehnaně barevnou fasádou domu. Žádné brčálově zelené, fialové nebo jiné fasády tam kde se to nehodí. Lidé přirozeně respektují okolí. Příklad na této fotografii:

De-010

Vlevo nahoře zámek Ramspau, vpravo nahoře farní kostel Sv.Laurentiuse. A dole u vody dva nové, moderní domy. Oba majitelé zvolili barvu svých sídel tak, aby maximálně ladila z těmi hlavními dominantami a vytvářela dva krásně harmonické celky. Docela se jim to povedlo, co myslíte?

De-009 De-011

Hlavním cílem dnešního dne bylo ale zajímavé město Abensberg. Je to místo přející uměním všeho druhu. A jeho hlavním turistickým lákadlem je slavný "Kunst Haus" neboli Dům umění. Je to vlastně rodinný dům malíře, filozofa, ekologa ale hlavně architekta Friedensreicha Hundertwassera (1928-2000), jehož umělecký styl se v žádném případě nedá nazvat nudným. Ale popořadě: parkujeme na 48.814803, 11.849890 a míříme do centra. Abensberg je typické bavorské městečko, velmi elegantní a tak je stále na co koukat. Staré ale zachovalé hradby, strážní věže a ve starém městě charakteristické a docela milé náměstí.

De-012 De-013

Na a pak najednou se před vámi objeví toto:

De-014 

Vstupné bylo myslím 9EUR na osobu a rozhodně to nejsou vyhozené, dokonce ze dvou důvodů: dům je totiž snad ještě zajímavější uvnitř než zvenku. Bohužel jen dvě fotky - je tam přísný zákaz fotografování a hodně kamer to i kontroluje.

De-015  De-016

A druhým důvodem je, že v ceně vstupenky máte i jedno pivo zdarma v sousedním pivovaru, který Hundertwasser také upravil podle svých představ. A tak návštěva pivovaru je skoro povinným pokračováním prohlídky. Můžete jako my zůstat jen na jeho zahrádce, dát si to pivo a zvenku prohlížet naprosto úžasnou a skoro fantasmagorickou pivovarskou věž. Nebo jít i dovnitř a nahoru na vyhlídku. Ta je za zvláštní vstupné, stejně jako prohlídka vlastního pivovaru. Věž doporučujeme, pivovar je už zcela běžný. 

Abensberg byl tedy městem veskrze zajímavým a tak jsme ho opouštěli až docela pozdě odpoledne. Původně nalezené místo na přespání se ukázalo čerstvě soukromým parkovištěm a uvítala nás samozřejmě velká cedule se zákazem nocování pro obytňáky a karavany. Takže zapnout v telefonu aplikaci Park4Night a hledám alternativu. No a mohu říct, že klobouk dolů: hned jsme našli dvě velmi ucházející místa ve vesnici Gungolding. Vybrali jsme si malé parkoviště s báječným rozhledem po okolí. Najdete ho na 48.927535, 11.351962.

De-017

Dodíka jsme nechali na tom parkovišti a vyrazili dolů do vesnice, v bláhové naději o nalezení nějaké pěkné místní hospůdky. Na večeři a trochu pěkného posezení. No, chodíme po Gungoldingu a připadáme si jako v mrtvé zóně. Nikde nikdo. Obchody zavřené (a to přitom není až tak pozdě), restaurace a hospody to samé, lídí na ulici nulový počet. Všude pusto a prázdno. A přeci! Támhle jde nějaký místní mladík. Takže uctivé zastavení, pozdrav a náš dotaz: "Najdeme tady nějakou restauraci na večeři?". Jeho odpověď byla suchá a vše vystihující: "Not on Mondays". No tak Ti děkujeme. V pondělí je opravdu většina Německa prostě zavřená.

A tak jsme v pomalu končícím dni vzali zavděk jen krátkou procházkou po okolních kopcích, které jsou mimochodem velmi malebné a pak večeří z vlastních zdrojů. Ještě že nám zásoby českého piva zatím nedošly! 

  

Ráno jako vždy nechávám Janu spát a v probouzejícím se dni a v ranním oparu vyrážím nahoru, na svah nad Dodíkem. Krásná procházka, zvláštní atmosféra a tajemné světlo v ranním oparu. Dolů se vracím, až když už mlha ustupuje jasnému dni.

Jana pořád spí.

de021 de022 

Po snídani je naším dnešním prvním cílem pevnost Ansbach Hohenzollern Wülzburg. Se svým hvězdicovým tvarem je to docela působivá památka v čistě renesančním stylu. Od 11. století zde sídlil benediktinský klášter, který byl v průběhu reformace přeměněn na proboštství. Pak už byla jeho historie čistě světská. V roce 1588 markrabě Georg Friedrich d. A. von Brandenburg-Ansbach vybudoval kolem kláštěra pětibokou pevnost, s pěti baštami v novém italském bastionovém systému. Nový půdorys Wülzburgu, pravidelný pětiúhelník, měl balistické a konstrukční výhody oproti starším čtvercovým nebo obdélníkovým systémům, proto byl na konci 16. století zvolen tento moderní plán. Pět bašt se jmenovalo Jungfrau, Krebs, Rossmühle, Kaltes Eck a Hauptwache. Zázrakem techniky je hluboká studna v západním křídle paláce. S nepředstavitelným množstvím práce a času byl do skalního podloží kolmo vyražen kruhový tubus o průměru 2,5 metru. Tato unikátní studna pak zajišťovala zásobování lidí a zvířat a byla samozřejmě životně důležitou součástí opevnění. "Fontána Wülzburg" je hlubová 481 pařížských nebo 524 bavorských stop. Podle posledních měření je hluboká 143 metrů! Pokud do ní nalijete např. vodu, trvá to přes 11 sekund, než hlasitě narazí na hladinu vody. Čerpání vody z tak hluboké studny byla velmi namáhavá práce. Svědčí o tom i výtah, který musely obsluhovat 2 osoby. Přemístění 100 litrového kbelíku nahoru trvalo asi 40 minut a stálo 70 otáček kola elevátoru. Z pevnosti je i nádherný výhled do okolí.

de-024

De-024a 

Z blízkého městečka Altstadt stoupá k pevnosti klikatá a hlavně úzká silnička, takže dostat se až na prakoviště těsně před vstupní branou, je docela adrenalin. No a pro ty odvážnější ze čtenářů - parkoviště najdete na 49.024463, 11.003801.

Castrum Sablonetum. Jak možná někteří z čtenářů vědí, Německem kdysi dávno procházela severní hranice Říše římské. Již od počátku vlády císařů začali Římané budovat nevídanou obrannou linii, dlouhou sedm tisíc kilometrů. Na horních tocích Rýna a Dunaje, na území dnešního Německa, tak vznikl "Limes" - první opravdu střežená hranice římské provincie Germania Superior. Chránila římské území hlavně před útoky barbarů, jak se tenkrát říkalo zejména Germánům. Zpočátku to byla jen řada vojenských pozorovatelen. V polovině druhého století se však vybudoval již opravdový a impozantní obranný systém. Něco málo z něho se dochovalo dodnes a zbytky této impozantní stavby jsou zapsány i na seznam světového dědictví UNESCO. Kousek od městečka Ellingen jsou pozůstatky římského vojenského tábora. Dostanete se k nim odbočením z asfaltky na takovou polní cestu a po pár set metrech jste na koordinátech 49.0638714, 10.9879439. 

 

I samotný Ellingen rozhodně stojí za zastavení a procházku. Stará radnice, historické centrum i zámek s velmi hezkým parkem na vás dýchnou pravou bavorskou atmosférou. No a co by to bylo za zážitek bez pořádného a tradičního oběda. A tady máme opravdu upřímné doporučení: naproti hlavnímu vchodu do zámku najdete proslulou restauraci s pivovarem "Fürst Carl Brāustüberl". Typičtější bavorskou kuchyni bychom hledali asi jen těžko.

 

  

O necelé 3km na jih je větší město Weißenburg a to je zajímavé také pro své památky z doby římské. Zaparkovali jsme na velkém a volném parkovišti před Netto marketem (49.031307, 10.967025) a nejprve vyrazli co starého městského centra. První zmínka o názvu Weißenburg je v listině z roku 867. Město se stalo sídlem královské rezidence za vlády Franků a podle legendy zde pobýval Karel Veliký. Weißenburg byl tedy od roku 1296 svobodným císařským městem a ve svém rozvoji pokračoval až do reformace. Po vzoru Norimberku se tehdy město přidalo na protestantskou stranu a těžce utrpělo v následujících válkách. Jehgo práva jako svobodného císařského města a císařského panství však byla obnovena v závěrečné mírové smlouvě a tak určitý růst pokračoval. Navzdory své nepatrné velikosti a hospodářskému významu bylo město, stejně jako dalších 50 svobodných císařských měst, prakticky nezávislé. Historické centrum bylo bylo od parkoviště na opačnou stranu nežli římské památky, a jsme si ho prohléli jako první.

 

Při návratu k Dodíkovi se přihnala rychlá a docela silná bouřka. Lidé začali panikařit, utíkali se schovat do různých obchodů zákuptí přístřešků pro kola.... no a my odemkli obytňák, udělali si kávu a zasedli s knížkou pohodlně do křesla, než se bouře přehnala. Jsou chvíle, kdy je cestování s obytňákem fakt velmi příjemné! 

de-035  

Po dešti vyrážíme do doby římské, tedy od parkoviště přes nádrží na druhou stranu. Koncem prvního století tu totiž byla docela velká římská pevnost a také osada. Jsou tu i docela zachovalé klasické římské lázně. Na známé Peutingerově mapě ze 4. století se to tu jmenovalo "Biriciana". No a pak přišli germánské kmeny, pevnost zničili a tak tu zůstaly opět jen pozůstatky. Nicméně docela zajímavý je pokus alespoň vstupní bránu do osady (samozřejmě pod bedlivým dohledem historiků) dostavět. A tak má návštěvník docela dobrou představu, jak to tu tehdy mohlo vypadat. 

 de-034 

Základy jednoho obytného domu ukazují, že podlahové vytápění není vlastně vůbec nic nového.

de-033

No a protože počasí nebylo stále nic moc, vyrážíme na naší cestě dál směrem na jih, kde máme asi uprostřed cesty k Bad Urach vyhlídnutý flíček na noc. Zhruba 60km jižním směrem a dojíždíme k bývalému kláštěru v malé vesničce Holzen, který je teď předělán na hotel a kongresové centrum. Výhodou je, že má kolem sebe pár parkovišť a některá jsou docela bokem, kde nikomu nepřekážíme (48.604936, 10.812430).

de-038  

Večer je takové to nevlídné vlhké počasí ale nebrání to krátké procházke bývalým klášterem, zahradami, klášterním kostelem sv. Jana Křtitele, prohlídkou grotty, která je v lese pod chrámem a těšíme se na klidnou noc. Je tu všude absolutní ticho.

 de-039  de-040

Ráno nás čeká změna směru, jedeme teď asi 130km na západ. Místo, na které se docela těšíme, jsou Bad Urach (Lázně Urach), které hodně připomínají svým malebným umístěním v údolí mezi lesnatými kopci naše Karlovy Vary. Zaparkovat se dá všude možně, velký problém to není. Vlastní centrum není nijak rozsáhlé a tak ať již zaparkujete kdekoliv, na centrální náměstí "Marktplatz" to nění odnikud dále, než pár set metrů. A ať jdete kudy chcete, ve všech ulicích i na malých náměstích najdete velmi příjemnou atmosféru. 

 de-052

A po chvíli vstupujeme na zmíněný Marktplatz. Toto krásné a stylově čisté "Tržní náměstí" je vlastně bývalé, pozdně středověké tržiště s radnicí a hrázděnými domy z 15. a 16. století. Jsou mezi nimi i zástupci novějších období ale nikdy nikoho nenapadlo při jejich stavbě nectít typické "genius loci" místa. proto máte na všechny čtyři světové strany příjemný pocit, nezkažený nějakou novodobou hrůzou.

urach00

Na náměstí je fantastická kavárna/cukrárna/pekárna "Beck a Beck Café". Výborná káva, kvalitní čaje, místní likéry a skvělé místní sladkosti a koláče. Na tu jejich variaci na cheesecake, s meruňkami navrch a vrstvou máku uvnitř, budu hodně dlouho vzpomínat. A navíc, při cestě na toaletu jsem získal další kousek do své sbírky. Asi by to měl vysvětlit:

"Kde tu máte toalety?": Jsme často na cestách a často chodíme i do různých restaurací, kaváren, pivnic i barů. Na oběd, večeři nebo jen tak na kafe či na skleničku. A samozřejmě jako cestovatelé obytným autem tam využijeme i možnost zajít si na WC, protože "water closet" v našem Dodíkovi opravdu schází. A postupně mě začalo bavit shromažďovat fotografie dveří této bohulibé instituce. Respektivě, jak majitelé podniku popustili uzdu své kreativitě a označili "pány a dámy". Opravdu mě moc baví, když místo obvyklých siluet panáčka a panenky vidím něco více zábavného. A tak přidávám alespoň dvě fotky ze dvou podniků, které jsme v lázních Urach navštívili. Ta první je právě z pekárny firmy Beck&Beck.

 de-055

Jen neradi se zvedáme z příjemného venkovního posezení v kavárně a vydáváme se dál. Ještě fotka této strany náměstí. Vychválená kavárna je s těmi bílými slunečníky.

de-053

Po prohlídce cetra lázní jdeme zpět k Dodíkovi a přesunujeme se na předem vybrané místo pro nocování. Asi tušíte, že když jsou Bad Urach lázně, není nalezení dobrého místa zase až tak snadné a tak poradíme: zkuste zadat do navigace 48.493885, 9.386039. Je to malé a neplacené parkoviště u nástupu na turistické trasy. Jednak ke zřícenině Hohenurach a jednak i k proslulým vodopádům. Parkoviště je za železniční tratí, sousedem je jen nějaká dětská farma a strmý zalesněný svah k hradu. K večeru je parkoviště skoro prázdné a drobný sklon povrchu v pohodě vyřeší nájezdové klíny.

de-057

Když jsme vypnuli motor, bylo okolo třetí hodiny odpolední. Počasí sice mizerné, trochu mrholilo ale zůstávat v autě se nám nechtělo. A tak jsme vyrazili nahoru ke zřícenině. Je to cesta něco málo přes kilometr a do prudkého kopce je to něco málo přes kilometr. Tedy furt nahoru. Svůj dech jsem nechal asi ve dvou třetinách svahu ale dostat se nahoru rozhodně stálo za to. Ruiny vcelku normálka ale ten rozhled byl neuvěřitelný. 

 

de-060

No a pak už jen cesta dolů a docela hezký večer v Dodíkovi, s lahví dobrého německého vína a pohodou v našem "obýváku". Noc naprosto bez problému a ráno se chystáme na výlet k vodopádům. Z našeho nocoviště (červené kolečko na mapě) se tam můžeme dostat dvěma způsoby. Buďto po cyklostezce obejdeme horu se zříceninou, napojíme se na modrou značku a údolím stále po rovině v pohodě dojdeme k dolní části vodopádů (modré kolečko na mapě). Nebo budeme stále stoupat po červéné značce a dojdeme naopak na jejich horní hranu. 

de-061

Volíme druhou možnost. Stoupání není tak příkré jako včera, počasí je o dost lepší a tak je z toho velmi příjemný výšlap. Navíc startujeme poměrně brzy a tak jsme v krásném a čistém lese skoro sami. Když dorazíme k vrchní hraně vodopádu, jsme skoro zklamáni. Tedy hje pravdou, že otevřený stánek s občerstvením a suvenýry, jen tak uprostřed lesa, docela potěšil a osvěžil ale jinak vidíme jen potok, který teče lesem a pak se ztrácí na zarostlém zlomu. 

 De-063

Ve stěně vedle vodopádů ale vede dolů klikatá stezka a po té se vydáváme. A naše nadšení roste s každým naklesaným metrem. 

De-066  

U paty horní a největší části vodopádu se potok rozpadá do mnoha směrů, toků, malých vodopádů a to celé je neustále zkrápěno vodní mlhou z toho velkého. Důsledkem je velmi vlhké prostředí, kde se daří spoustě vzácných vhlkomilných rostlin ale i živočichů. Třeba mloků jsme viděli jistě desítky.

De-064

Zvláštní také je, že se stále pohybujeme po docela pěkném kamenném schodišti a tak je cesta docela pohodlná. Tedy s jednou výhradou: musíte mít dobré a nepromokavé boty. Jdete totiž vlastně přímo vodopádem.

 

Okouzleni prostředím sestupujeme skoro až dolů na spodní louku a pak to znovu šplháme vzhůru. Ale nelitujeme jediného metru či minuty. Je to tu nádherné.

De-065

Opouštíme krásné údolí okolo Bad Urach a pokračujeme v naší prázdninové cestě. Kousek za městem míjíme další "květinovou samoobsluhu". Tenhle fenomér se nám v Německu moc líbí. To jedete kolem pole plného rozkvetlých mečíků a když se vám líbí, můžete si natrhat. Někde na kraji této samoobsluhy je obyčejná kasička na kuří nožce, do které naházíte odpovídající obnos (ceník je k dispozici). Nikde to nikdo nekontroluje, spousta lidí si pro radost natrhá kytici a nikoho nenapadne nějak podvádět. Jak by to asi zafungovalo u nás?

De-067

xxx

Už půl roku bojuji s tím, abych článek dopsal. Píšu ho totiž podruhé (viz Archiv aktualit a podzimní problémy se správcem webu) ale slibuji, že ho pomalu dokončím. Snad alespoň do příští dovolené :-) 

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz