12.-13.10.2019 - Toulovcovy maštale
Drobná oslava v pátek večer, lenora líná v sobotu ráno a výsledkem bylo, že jsem málem odpískal víkendovou cestu. A přitom babí léto se ukázalo v plné parádě. A tak jsem rozpohyboval tělo a až někdy okolo sobotní desáté hodiny dopolední jsme vyrazili. A nelitoval jsem ani jednu minutu celého víkendu! Ale to bych předbíhal. Jana vytáhla ze svého seznamu potencionálních cílů krátkou trasu směrem na přírodní oblast Toulovcovy maštale. Rozkládá se kousek od Skutče, v Pardubickém kraji.
Z Prahy jedeme po staré Kolínské a cesta rychle utíká. Nicméně, když se objeví nám již dobře známé místo (koordináty 50.070842, 14.818182), zastavujeme na opožděnou snídani. Letos na jaře jsme totiž zde náhodou natrefili na malý stánek u silnice a v něm snad ty nejlepší hamburgery, co jsem kde ochutnal. Stánek je tam zhruba rok. Dělají asi 8 druhů ve třech volitelných velikostech (100/200/300g). Hrdý majitel rád vypráví o "bio" původu masa, o původu domácích housek, o tom, jak po každé přípravě myje tál, o jeho "patentované" omáčce,.... prostě, pojedete-li okolo, zastavte se. Je tam i farmářská prodejna místní zeleniny, ovoce a skvělého chleba. A tak jsme tu načerpali nějaké ty kilokalorie i tentokrát.
Při průjezdu městečkem Chrast Jana, hledící do tabletu na Mapy.cz, velí zastavit. Je tu zámeček prý s pěknou zahradou. Na náměstí je dost místa i pro obytňák (49.901466, 15.935020), po výstupu nás první zaujala cukrárna. Vlastně nemá žádné jméno, jen zelené průčelí. Ale jejich vlastní domácí dorty a skvělá káva rozhodně nezklame. Navíc, takhle pěkný interiér jsem už v cukrárně také dlouho neviděl.
V Chrastském zámečku je umístěno městské muzeum. V takovém pěkném dni jsme ale rovnou zamířili do zahrady. Malá ale krásně udržovaná a tak jsme zastavení nelitovali.
Jako další zastávku máme plánován zámek Nové Hrady. Cestu nám zkřížilo pár uzavírek a objížděk, které zřejmě starostové v jarních/letních/podzimních měsících tak milují. To třeba opravují ve své obci díru na kanál a pro jistotu uzavřou průjezd celou obcí, vč. pětikilometrového úseku před ní a za ní. Samozřejmě trochu nevkusně žertuji ale jen trochu. A tak jsme najezdili pěkných pár kilometrů po malých silničkách třetích tříd. I když vlastně to vůbec nebylo špatné.
Máme rádi trochu bloudění a tak jsme hledali různé zkratky i pro polních, tedy skoro prašných cestách. Zajímavým zpestřením bylo setkání s vyhořelým kombajnem. Stojí těsně u silnice a podle plevele, kterým obrůstá, tam stojí už docela dlouho.
Nakonec jsme do těch Nových hradů přeci jen dorazili. Velké parkoviště je hned vedle, na 49.852001, 16.143802. Nové Hrady jsou jednou z mála rokokových stavebních památek na území Českých zemí. Rokoková stavba byla vybudovaná v letech 1774–1777 hrabětem Jeanem-Antoinem Harbuvalem de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel a často je nazývána "Malý Schönbrunn" nebo "České Versailles". Zámecký areál zahrnuje vstupní bránu a francouzskou zahradu se správními budovami, špýchar a anglický park s pískovcovou Křížovou cestou (1767), vedoucí k pozůstatkům původního gotického hradu, zeleninovou zahradu, přírodní divadlo pod širým nebem a nově založený labyrint. Za podívanou stojí i zámecké stáje, výběhy s jeleny a daňky. Těžko se dá uvěřit, že po sametové revoluci nebyl zámek nic lepšího, nežli zpustlou ruinou na pokraji záhuby. Naštěstí jej v roce 1997 koupili manžele Kučerovi, kteří dokázali zázrak. Mimochodem, kupní cena 14mil.Kč za zámek s přilehlými budovami a velkým pozemkem dává představu, v jakém stavu tehdy objekt byl. Veřejnosti byl zámek otevřen v roce 2001 a úpravy, opravy a vylepšování celého areálu probíhají prakticky dodnes. Teď už je ale zámek pýchou kraje i celé země a rozhodně stojí za návštěvu. Navíc máte vysokou pravděpodobnost potkat i zámeckého pána (většinou v montérkách někde v zahradách) nebo zámeckou paní (v zeleninové zahradě nebo peče a prodává výborné sladkosti pro zámeckou cukrárnu). Jo a prohlídková trasa vede i místnostmi, kde rodina normáně bydlí.
Slunce se již blížilo k obzoru, když jsme opuštěli parkoviště na Nových Hradech. Naštěstí máme před sebou už jen krátký úsek do Nové vsi u Jarošova. Tak odbočujeme na úzkou polňačku a za chvilku parkujeme na lesním parkovišti u Toulovcových maštalí. Dorazíte na stejné místo, když si do navigace zadáte koordináty 49.830127, 16.152343. Po příjezdu bylo na parkovišti ještě pár aut ale pomalu se k nim navraceli turisti i cyklisti a se soumrakem jsme už úplně osaměli. Noc byla jasná, krásná, tichá a se spoustou hvězd na obloze. Něco takového v autokempu nezažijete.
Ráno bylo opět slunečné a tak jsme vyrazili po červené ke skalnímu městu. Toulovcovy maštale jsou poměrně známou lokalitou a tak přidávám jen pár fotek. Jo, nikdy jsem nevidět tolik hub pohromadě, jako tento rok a tento výlet. Jen muchomůrek červených tu byly stovky a stovky. K tomu všude nádherná podzimní příroda, průzračný vzduch a slunce, nikde nikdo,....co si přát víc?
Po návratu zpět k Dodíkovi odjíždíme z krásného místa a míříme k zajímavému přírodnímu úkazu ve vesničce Budislav. Nese název Velké Hradisko a je to skalní útvar uprostřed víceméně rovné krajiny. Má specifickou atmosféru, pod skálou je pěkné dětské hřiště, prostě stojí za návštěvu.
Zaparkujete někde okolo 49.802490, 16.171893. Návštěva Velkého Hradiska byla přínosná ještě z dalšího důvodu a tím byla "Hospůdka na Hradisku". Terasa s báječným výhledem na skálu a naprosto fantastické domácí jídlo. Pro pozdní oběd prostě ideální místo!
Cestu zpět domů jsme vzali ještě přes dvě zastávky. První z nich byla pěkná rozhledna s poetickým názvem "Borůvka". Je na malé polní cestě, zastavit se ná přímo pod rozhlednou na 49.839987, 16.062532, výstupem nahoru a nádherným výhledem do krajiny nic nezkazíte. Mimochodem, nedaleko je i obec Zderaz a v ní velmi zajímavá pískovcová skalní obydlí ale ty už známe z minulých cest. Druhou zastávkou byl zrekontruovaný hrad Rychmburk. O rekontrikci jsme četli ale nevěděli, že nyní je to velmi honosné sídlo domova důchodců. Tedy nepřístupný veřejnosti. A tak jen pár fotek, do navigace nastavit "domov" a zpět do Prahy. Krátký ale krásný víkend končí.