Letos jsme o dovolené přemýšleli tak intenzivně a systematicky... že jsme nakonec nic pořádného nevymysleli. Váhali jsme mezi delší cestou (Rumunsko, Jih Itálie, atd.), zvažovali jsme taky nechat Dodíka stát a vydat se někam letadlem (ale ta situace s čekáním a zmatky na letištích, rychle se měnící covidová opatření v různých zemích, taky trochu zdraví promluvilo...), přemýšleli jsme i o Slovensku..... ale nakonec z toho byla cesta v posledních letech vlastně pro nás už obvyklá: v Německu podél vinorodé řeky Tauber a u nás Český les a Šumava - nějak se těch krajů stále nemůžeme nabažit. Něco jsme projeli podruhé, něco jsme viděli nově a našli pár zajímavých míst pro přespání. Celkově to byla dovolená na pohodu, ujeli jsme jen asi 1300km, což se při cenách nafty (okolo 50kč/litr v Německu) docela hodilo.

Neděle 31.7.2022

Jana opět připravila docela zajímavý itinerář, který sledoval dva známé okruhy na pomezí Bavorska a Bádenska-Württemberska: tzv. Gastronomickou stezku a samozřejmě Vinnou stezku.

Na papíře to vypadalo skvěle a docela jsem se těšil. Bohužel, v Německu jsme chytli teploty sahající až k 37ºC ve stínu a tak mě prostě přes den nic nebavilo. Ony ani ty noci nestály za nic a teplota naklesala tak ke třicítce, občas i k sedmadvacítce. Pro řádný odpočinek nic moc. Proto byla nakonec německá část hodně zkrácena a naopak jsme do naší cesty zařadili průjezd Českým lesem a Šumavou. Tam bylo přeci jen o trochu lépe. Takže vyrážíme.

Pondělí 1.8.2022

V pondělí jsme si v pohodě ráno přispali, pak nabalili Dodíka a okolo poledne teprve startujeme. Směr z Prahy, po dálnici na Plzeň. Samozřejmě nechceme se po ní nudit celou cestu a tak hned před Plzní odbočujeme a jedeme směr sever. Naše první zastávka je Rabštejn nad Střelou. Ten je dnes součástí obce Maňetín ale po dlouhou dobu samostatnosti se honosil titulem nejmenší město v zemi. Název města souvisí pravděpodobně s jeho polohou a podle pověsti o havranovi a nalezeném prstenu je odvozen od bájného vzniku města na skále. Slovo Rabenstein v překladu znamená havraní kámen. Rabštejn se nijak moc nerozvíjel a z počtu obyvatel: 563, které měl v roce 1850, naklesal až na dnešních 25. Trochu smutné. A dvojnásob smutné je to, že by se tu jistě dobře uživila továrna, vyrábějící cedule "Soukromý pozemek, vstup zakázán". Těch 25 obyvatel se z nějakého záhadného důvodu snaží, aby městečko odrazovalo návštěvníky. Jinak je tu Kostel Sv.Marie Sedmibolestné, dvě zříceniny a zámek - i v letní turistické sezóně v pondělí i úterý nepřístupný. Za mě tedy Rabštějn dostává docela mínusové hodnocení.

Letos jsem se zařekl, že nebudeme polykat milióny kilometrů a že si dovolenou užijeme i trochu víc "na leháro". A tak po opuštění Rabštejna už v mapě hledáme vhodné místo na noc, splňující podmínku možného příjemného odpoledne s knížkou a sklenkou vína. No a takové místo jsme našli. Musíte tedy odbočit na silničku asi 23.třídy a po několika zatáčkách v polích jste tam. Malý plac vedle silnice (za odpoledne a večer projela asi pětice aut), nikde žádný zákaz, nikde žádné provinění proti vyhláškám a zákonům. A krásný rozhled do kraje. Koordináty jsou 50.022135, 13.278163.

A na tomto veskrze obyčejném místě, někde v Plzeňském kraji, jsme prostě prožili krásný večer. Se sklenkou vína jsme desítky minut pozorovali, jak slunce proráží hradbu mraků a pomalu spěje ke konci dne. Nebylo to nic mimořádného. Nic, co by mladá generace dávala na TikTok, na Instagram nebo na jiná sociální média. Prostě drobná krása okamžiku a kdo nezažil, nepochopí.

Pondělí 1.8.2022

Ráno nás přivítalo trochu deště ale naštěstí se počasí brzy vyjasnilo.