Vodováha na očích
Jsme s Janou divočáci a tak nocujeme za prvé skoro pokaždé někde jinde, kde jsme předtím nikdy nebyly. A za druhé, většinou není vybrané místo pro nocleh zrovna příkladem ideálně rovného povrchu. A přitom je kapitán Dodíka docela fajnovka na to, aby spal na pokud možno v rovině. Automatický nivelační systém je drahý a hlavně těžký, s manuálně výsuvnými nohami nebo najížděcími klíny je zase moc práce. Člověk musí furt běhat ven, s něčím manipulovat, co když zrovna prší, to se mi ven nechce, no hrůza. Takže můj styl je vjet na místo, použít dvouosou vodováhu a popojíždět tak dlouho, až prohlubně a vystouplé drny na povrchu poskytnou Dodíkovi přijatelnou rovinu. Trochu piplačka ale jde to. A úplně jemné doladění pak zařídí nastavení měchového odpružení.
K velké spokojenosti používám běžnou malou vodováhu Brunner. Nejprve jsem ji dával na noční stolek, vzadu vedle postele. A pak běžel dopředu, trochu popojet, ruční brzda, úprk dozadu, kontrola náklonů, úprk dopředu, odbrzdit, trochu popojet, ruční brzda, úprk dozadu, kontrola náklonů, úprk dopředu.... Nesmějte se mi. Po pár měsících jsem začal vodováhu pokládat na desku kuchyně - je ve stejné rovině jako postel.
To už byla kratší cesta a tak to šlo rychleji. Zde bych rád podotkl, že i když si své ženy velmi vážím a v mnoha ohledech jí samozřejmě bezmezně obdivuji, tak jako parťák při tomto způsobu nivelace nebyla úplně přínosem. Informace typu: "furt to máš nakřivo." nebo "no a teď jsi to už přejel." mi zrovna nepomáhaly a nepříspívaly k vytvoření krásného romantického večera v přírodě. A protože mám rád romantické večery v přírodě, rozhodl jsem se pro sofistikované technologické řešení.
Nejprvě jsem testoval takové ty krásné mechanické nebo elektronické náklonoměry pro off-roadové automobily. Velmi impresivní kus "budíku" na palubní desku, člověk se cítí skoro jako David Livingstone někde u jezera Malawi. Ale bohužel, zkušenost ukázala, že u těch zaplatitelných modelů není citlivost zrovna použitelná. S trochou nadsázky mohu říct, že když se mi na kuchyňské lince převrátí rychlovarná konev a vypadne ze základny, tak náklonoměr zrovna začíná ukazovat, že asi jedeme trochu z kopce. Prostě jsou přístroje asi hlavně na efekt a pak zřejmě k tomu, abyste nepřekročili kritické náklony, kde už hrozí převrácení auta. Takže pro použítí do obytňáku, aby člověk spal v rovině, naprosto k ničemu. Škoda, při zapnutém podsvícení vypadaly na palubce nádherně!
Vodováha se dvěma osami prostě v obytňáku nahraditelná asi není. Takže jediné řešení je umístit ji někam do zorného pole řidiče. No to se ale lehko řekne. Kdo někdy viděl palubní desku Fiatu Ducato a zkoušel na ní najít rovinu.....
A tak jsem si vytipoval jedno místečko a řekl si, že vyrobím jednoduchý podstavec pro vodováhu, obojí přidělám na palubku a bude to. Znovu zdůrazňuji, že bydlíme v pražském bytě, nemám dílnu ani nějaké sofistikované nářadí a tak chci tímto poměrně podrobným popisem demonstrovat, že i kutilové - amatéři se mohou k výsledku dobrat. Vzal jsem zbytek prahu z bukového dřeva, jehož větší část jsem použil při přestavbě uchycení nábytku v garáži. Obyčejnou pilkou na železo pak uřízl špalíček, který jsem pak ořezával, opilovával, obrušoval, měřil a přikládál na palubku tak dlouho, až vodováha na něj položená ukazovala správně. Byla to piplačka ale je to hotové. Hlavně se mě neptejte na úhel, který byl potřeba mezi rovinou vodováhy a rovinou palubky. Desetkrát přiložit, desetkrát upravit.
No a pak už doma zbývalo jen vodováhu přilepit ke špalíku, zafixovat, nechat trochu zavadnout, estét ve mně pak přikázal navíc přestříkat výtvor černou barvou. Měl jsem doma jen lesklou ale na to vybrané místo se docela hodila.
No a pak už zbývalo sundat krycí izolepu z trubiček, štětečkem dotáhnout drobné nedostatky a přilepit na vybrané místo na palubní desce. Pro ten účel jsem tedy Dodíka vyjímečně postavil na najížděcí klíny (postel je u našeho auta zcela rovná, když stojíme do mírného kopečka) a tak ho naprosto vyrovnal. Takže umístění mého nového palubního přístroje bylo zároveň i jeho "kalibrací". Ale dopadlo to velmi dobře a zas až tak špatně to na palubce ani nevypadá.
Samozřejmě ti šikovnější by jistě vymysleli a vyrobili nějaké sofistikovanější řešení ale kapitán Dodíka jako kutil - amatér je docela spokojen. Už se těším na první výlety po lockdownu. Věřím, že hledání toho správného místa na noc bude zase o něco jednodušší.