23.-24.3.2019 - Předjaří v Jižních Čechách

Nedá se nic dělat, jsme prostě lenoši. První víkendová výprava roku 2019 připadla až na předposlední březnový víkend. Dokonce s námi tentokrát chtěla jet i mladší dcera Lenka a tak společně s Janou naplánovaly i cílové místo akce. Budou to Jižní Čechy, resp. Veselké pískovny u Vlkova. Ze tří silných skupin, které je v létě obývají, tzn. koupající se veřejnost, rybáři a komáři, jsme v březnu mohli čekat jen tu druhou skupinu. A to docela ujde. Z Prahy nějakých 125km a tak jsem zavelel k pátečnímu odjezdu. No,... a byl jsem přehlasován. "Pojedeme až v sobotu ráno. Jsme unavené, celý ten týden dřiny, kdy sbalíme, ty nemáš rozum!,...." atd. Proti přesile se jít moc nedá a tak jsem alespoň prosadil brzký sobotní ranní odjezd. Vstáváme v sedm hodin a odjíždíme okolo osmé, jasné? Neochotně ale že prý jo.

Vstanu po sedmé a čekám. Nic. 7:15, furt nic. Před půl osmou jsem se rozhodl pro důraznější postup: otevřel jsem dveře do ložnice, dveře do Lenčina pokoje a v obýváku pustil televizi. Máme tu chytrou, takže připojit se na YouTube, najít známou skladbu Václava Neckáře, zvuk přepnout na moji výkonnou hi-fi aparaturu, a pořádně to osolit. Barák se začal trochu třást ale myslím, že jsem zvolil dobrý a vhodný budíček.

"Vzbuď se a koukni se ven, je ráno, ano...." To je ale písnička! A už tu jsou první reakce, přesně odpovídající charakteru mých holek. Z ložnice volá Jana, že se nechá rozvést a že jí každý soud uzná nelidské zacházení. Zato u Lenky je ticho. Nicméně naše moderní slečna na mě vyzrála. Na obrazovce televizoru se najednou objevuje, že se připojil telefon Samsung. "Ráno" z obrazovky mizí a začíná hrát jiný Neckář: "Kdo vchází do tvých snů, má lásko....". No, někdy je u nás v rodině docela sranda.

Jihc-01

Ale dosti historek z našeho harmonického rodinného soužití. Vyrážíme jen lehce po osmé, po trase Benešov, Tabor, Veselí nad Lužnicí. Jako základnu pro první den a možná i noc, volíme parkoviště Veselské pískovny (49.173151, 14.713215). Je na něm i nějaký kiosek a zdá se to tedy perfektní výchozí bod pro výlety do okolí. Chceme se jít podívat hlavně na známý Písečný přesyp u Vlkova, poslední pozůstatek místní, kdysi rozšířené stepní krajiny. Po příjezdu zjišťujeme, že oproti volnému parkovišti jak ho ukazuje StreetView, máme co dělat s téměř dokončeným kempem. Nové oplocení, řady kamenů určujících, kde se má parkovat, atd. Ale je otevřeno, zatím se neplatí a kiosek je samozřejmě zavřený. Nicméně počasí je nádherné, okolní lesy krásné, rybníky nedaleko, takže houby zle.

Jihc-02

Na parkovišti je jen pár aut rybářů, my zamykáme auto a vyrážíme na naučnou stezku kolem Veselských pískoven. Má něco přes 7km.  Obcházíme pískovnu, všude probouzející se příroda, slunce, úžasný vzduch, spousta různých druhů motýlů a na březích se v nějakých jako stanech schovávají rybáři. Evidentně se tu spalo již od pátku. Stany jsou skoro všechny stejné, asi je vyznavači svatého Petra někde fasují.

Jihc-03  Jihc-04

Jihc-05 Jihc-15

Jdeme dolů na jih a blížíme se k Písečnému přesypu. Je to vlastně dost unikátní přírodní rezervace, vátý písek s dunami a výskytem vzácných pískomilných rostlin. Území má rozlohu jen 0,8ha a už od roku 1954 má statut přírodní rezervace. Tvoří ji taková písečná duna o rozměrech asi 80x60m. Vznik duny sahá až do doby ledové. Vědci se zatím nedopátrali skutečného údaje, takže jedni uvádějí pozdní dobu ledovou, druzí starší holocén, neboli nejmladší geologické období, které začalo koncem poslední doby ledové. Tedy 10 000 – 8500 let před naším letopočtem. Celé území je domovem vzácné flory i fauny. Rostou zde vzácné suchomilné rostliny a žijí teplomilné druhy blanokřídlého hmyzu. Brzy na jaře tu kvetou porosty kolence Morisonova, roste tu kostřava vláskovitá i drsnolistá, paličkovec šedavý a další pískomilné rostliny. Ze živočichů jsou vidět volné kolonie velké samotářské včely Andrena vaga, různé druhy kutilek a hrabalek a zjištěn byl i výskyt teplomilné mouchy Trixoscelis marginella. V píscích probíhá vývoj larvy vzácného Listokaza chlupatého a doma je tady i pavouk Slíďák písečný. Pár fotek, jak to zde vypadá:

Jihc-06  Jihc-07

Jihc-08  Jihc-09

Rozhodně je to zajímavé a trochu v místní krajině nečekané místo. Cesta nás pak vede dál, jdeme po hrázi, která pískovnu odděluje od toku Lužnice. Vlevo voda, vpravo voda, vzadu taky, vepředu jakbysmet. Prostě, typické Jižní Čechy. Nádhera. I když si dovedu představit, jak se to tu v koupací sezóně mění v lunapark. To ale dnes neplatí.

Jihc-11  Jihc-12  Jihc-10

Pomalu se vracíme k Dodíkovi. Příprava oběda (nejbližší jídlo je až ve Veselí), pak jsme si chvilku hověli na sluníčku, trochu četli a poměrně rychle se začali i nudit.

Jihc-14

Škoda takového krásného dne, podíváme se ještě někam! No a protože z Lenky vypadlo, že by ráda byla v neděli doba "brzy" (nějaká večerní akce), popojedeme zpět na sever a podle Janiných instrukcí prozkoumáme tok Lužnice kousek od Tábora. Hledíc na Seznamácké mapy v tabletu říká, že to bude krásná cesta podél vody, na konci je slepá a u restaurace je krásné a velké parkoviště. Což znělo docela slibně. Samozřejmě si Jana do auta přitáhla "první letošní jarní kytku". Nejsem tedy botanik ale jestli se těmhle pár větvím dá říkat kytka.... Furt na ní musím koukat a mezitím už projíždíme Táborem.

Jihc-16  Jihc-17

No a pak to přišlo. Zhruba od poloviny průjezdu Táborem Jana na každé další křižovatce zavelela odbočit vždy na tu nejužší silnici. A tak jsem se po pár takových odbočení dostali na silnici, která byla takovým jako spíš chodníkem. Žádný zákaz ale nikde nebyl a tak jsme jeli dál. Vlevo se objevil rychlý tok Lužnice, na chodníku, po kterém jsme krokem jeli, chodili lidi, vozili kočárky, kolem lezdili cyklisté, všude běhali psi,.... a všichni na nás koukali jako na naprosté exoty. "Šmarjápanonanebi to byla vostuda!" Protože se ale nikde nedalo ani otočit, jeli jsme prostě dál. Krokem, celé zhruba 3km! Docela jsem nadával. 

Jihc-18

Nakonec jsem auto odstavil a pěšky ušel ten poslední kilometr k restauraci Harrachovka, abych vše prozkoumal. Za Harrachovkou silnice opravdu končí, před hospodou je malé parkoviště jen pro pár osobáků a avizovaná "louka pro kempování" je tak šikmá a s tak prudkým sjezdem, že bych se na ní s Dodíkem neodvážil. Naštěstí je asi 200m před restaurací u cesty štěrkový odstavný pruh, kde se dá s opatrností nejen otočit, ale v celku bez problémů i strávit noc. Svým následovníkům důrazně doporučuji: na celé té asi 3km trase jsou tak zhruba jen čtyři místa, kde by se dalo zastavit na delší dobu, resp. na noc. A to teď březnu tu nejsou hlavní návštěvníci - vodáci, kteří u Harrachovky nasedají do lodí. V létě tady musí být takový zmatek, že vjet na cestu obytňákem by bylo šílenství.

Nicméně dobrodruhům dávám souřadnice našeho nočního stání, najdou ho na: 49.410340, 14.631882. A ještě jednu věc musím dodat: údolí Lužnice je v těchto končinách něco naprosto úžasného. 

Jihc-19  

Zaparkovali jsme už s přibývajícím soumrakem a vyrazili na procházku po místních turistických cestách. Protože už nebylo nic moc světlo, nebral jsem si velký foťák a tak mám jen něco málo z telefonu. Pak večeře v Harachovce, krásný večer s partou místních chatařů, jejich kytarami a harmonikou. No a druhý den ráno (vstal jsem asi v 6h a tři hodiny s nadšením běhal po okolí, než se holky vzbudily), už bylo dost zataženo a proto mizerné světlo. Následující fotky jsou tedy z večera a rána a bohužel kvalitou nejsou nic moc.

Jihc-20  

Jihc-27  Jihc-28

Jihc-21  Jihc-22  

V neděli jste tedy okolo desáté dali sbohem nádhernému údolí Lužnice a po té úzké silničce zase vyrazili zpět. Šlo to daleko lépe protože díky počasí bylo o moc méně lidí. Nechal jsem Lenku řídit a šel pěšky napřed. Mohl jsem tak zastavovat auta v protisměru a zároveň udělat i pár fotek.

 Jihc-24  

Na začátku údolí ještě můžete najít geologickou expozici "Pod Klokoty". Je zaříznutá ve skalním masívu a návštěvníkům představuje všechny druhy kamenů, které můžete v okolo Lužnice najít. Každý druh kamene má velkou a detailně zpracovanou popisku. Jsou jich tam desítky. Po pečlivém přečtení asi třetí cedule mi v hlavě naskočila scénka ze super seriálu "Teorie velkého třesku". V jedné epizodě se fyzik Sheldon Cooper ptá kamaráda Leonarda: "Víš, co je zajímavého na geologii? NIC!" Ale třeba na výstavku budete mít pozitivnější pohled. Expozice je na 49.411870, 14.641252.

Jihc-25

No a pak už nás Lenka přesvědčila, ať míříme ku Praze. Pokud budete někdy v dalších týdnech, stejně jako my, chtít cestou navštívit i známé Motýlárium ve Voticích (Zámecká 810), tak vězte, že je až do června zavřené. Smůla. A tak jsme už okolo čtvrté odpolední dorazili domů. Byla z toho nakonec výprava jen třicetidvouhodinová ale obě "hlavní místa": Veselské písky a údolí Lužnice u Tábora, se do našich srdcí rozhodně zapíší.

A ač se to na první pohled nezdá, mají hodně společného. Za prvé Lužnici. U Veselí je to ještě takový větší potok, u Tábora už pořádná řeka. A za druhé, obě místa se za pár týdnů beznadějně naplní lidmi. Pískovnu obsadí návštěvníci lačnící po slunci a koupání, všude bude hluk, objeví se mnoho stánkařů, na vodě budou mastná oka od opalovacích krémů. Známe to velmi dobře z Lhoty u Staré Boleslavi, kde máme chatu. No a u Tábora se po jaru Lužnice zklidní, zdolat její vody už nebude tak náročné a hospoda Harrachovka otevře svoji půjčovnu lodí. Ta úzká cesta bude lemována auty, lidé budou nastupovat do raftů a kánoí, nechají se sklouznout po proudu a cestou se budou občerstvovat z lodí, přeměněných na plovoucí bary.

Některá místa je prostě lepší navštívit v předjaří.

Jihc-26

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz