Sasko na konci září
Poslední zářiový víkend předcházel pátek 28.9. a to je "Den české státnosti". Výročí 1083 let od vraždy sv. Václava, přemyslovského knížete, patrona Čech a Moravy, jsme se rozhodli oslavit cestou na česko-německé pomezí. Na obou stranách hranice se mu také říká "Česko-Saské Švýcarsko", a to hlavně pro jeho nesmírnou krajinnou rozmanitost. Janu jsem požádal o vyvážený výběr cílů z historie a přírody (jinak bychom chodili furt jen po hradech a zámcích, které miluje). Předpověď počasí pro ČR naznačovala velmi slušný víkend a tak jsme se po čtvrtečním příchodu z práce rozhodli, že vyrazíme rovnou. Bylo to tedy již za soumraku ale hlavně že jsme už ve čtvrtek "on the road".
Moc daleko jsme tedy nedojeli. Okolo deváte zastavujeme v Ústí nad Labem, na nám již známem a osvědčeném nocovišti - parkovišti u OBI v Trmicích (50.652027, 14.003190). Měl jsem toho po pracovním týdnu nějak plné zuby, takže zastavit a rychle zalehnout.
Páteční ráno nás uvítalo hustou mlhou ale než jsme se nasnídali, stal se z ní krásný slunečný den. Parkoviště u OBI začíná být oblíbené, nocovali jsme s dalšími dvěma kolegy bydlíkáři.
Po snídani pokračujeme směr Německo. Bohužel, během cesty do prvního (a od našeho domova nejvzdálenějšího) cíle, se obloha zatahuje a chvíli před příjezdem k zámku Moritzburg začíná i pršet. Takže poprvé letos taháme nepromokavé bundy.
Zámek Moritzburg
Sem jsme podle mé ženy prostě museli. Na Moritzburgu se před 45 lety točily superslavné "Tři oříšky pro Popelku" (počítal jsem to dvakrát, fakt je to už 45 let!). Každý tu pohádku viděl tisíckrát a tak, když se zámek objevil na obzoru, hned nám přišel známý. Úplně nejbližší parkoviště je na 51.164191, 13.679641. Parkovné bylo tuším 2,5EUR na první hodinu a asi 0,8EUR každá další (pro obytňáky). Nebo můžete parkovištěm jen projet a vlevo vzadu najdete stellplatz jen pro bydlíky. Cena 10EUR na 24h stání. K dispozici stojany na el.přípojky, 0,5EUR za 1kWh. Voda ani jímka tu nejsou. Na parkovišti jsou i veřejné WC za půl éčka. Vstupné na zámek je za 8EUR/os. 2EUR je český audioprůvodce. Mimochodem, co je na Sasku výborné je to, že téměř všude je všechno popsáno vždy německy, anglicky a ... česky.
Bohužel, když jsme skončili prohlídku interiérů a vyrazili do parku, který je kolem celého jezera, začalo postupně pršet docela citelně. Takže procházka byla zkrácena na nutné minimum a v Dodíkovi jsme si připravili oběd. K němu jsme si pustili "Tři oříšky" a v ději porovnávali, kde se přesně ten který záběr natáčel.
Mimochodem pro orientaci: do automatu na elektřinu jsem vhodil půl-eurovku a na displeji se objevilo 1,000 kWh. Pak jsme zhruba 2 hodiny pobývali, svítili, televizor běžel, 2x jsme na rychlovarné konvici vařili čaj, dobili jsme telefony a tablet, no a při odjezdu byla na displeji hodnota 0,559kWh. Vyrážíme dál.
V našem itineráři jsou jako další cíle zámek a park v Pillnitzu a barokní zahrady Grossedlitz. V takovém počasí to ale nejsou vhodné cíle. Přeskakujeme tedy naplánované pořadí a míříme směrem k proslulé pevnosti Königstein. Je to něco přes 50km daleko, stačí projet (nebo objet) Drážďany.
Pevnost Königstein je vysoko nad městem a byla vystavena na masívní pískovcové skále. Dá se vyjet až nahoru k ní, na placené parkoviště. Když jsme ale doma plánovali její návštěvu, řekli jsme si, že zaparkujeme dole ve městě u Labe a dáme si výstupem k pevnosti trochu do těla. Google Earth ukazoval celé okolí jako sakra pěknou záležitost.
Městečko Königstein je poměrně malé, sevřené skalami a řekou, parkovacích míst není zrovna přespočet. Tedy parkovišť je tam vcelku dost, všechna jsou ale relativně malá, na osobáky a všechna jsou vybavena parkovacími automaty. Takže placená. Jeden dobrý tip bych ale měl: zadejte do navigace souřadnice: 50.916949, 14.072814. Ty vás dovedou na ulici Bielatalstrasse a na ní se odstavný pruh tak pro dva obytňnáky a ten odstavný pruh je označen jako "P" pro autobus nebo obytný vůz. A navíc zřejmě zdarma.
Kousek jsme prošli městem a pak po lesní turistické cestě začali stoupat nahoru k pevnosti. Vzdáleností to není nic hrozného, výškový rozdíl je ale slušný, takže si ztuhlé kosti docela protáhnete.
Nahoře mají otevřeno do 18h, poslední návštěvníky vpustí dovnitř v 17h, my dorazili právě asi 12 minut před pátou. Mohu-li radit, nedělejte to jako my a na prohlídku si vyhraďte klidně půlden až celý den. Vyplatí se to, obzvlášť za lepšího počasí než jsme měli my. Vstupné je 10EUR/os., opět je k dispozici audio průvodce v češtině ale při pokusu si ho půjčit paní zaváhala a sdělila nám, že by to asi byla škoda, protože pokud půjdeme podle něj, trvá prohlídka tak 6 hodin! Pevnost je komplexem mohutných hradeb, různých staveb, domů, skladů, muzeí, je tu samozřejmě kostel, ubytovny mužstva, byty důstojnictva, atd. atd. Zajímavostí je pevnostní studna (stále funkční), vykopaná v pískovci, široká 3,5m a hluboká celých 152m. Hladina vody je 141m pod vámi a i když je přes studnu pevné sklo, pohled dolů je rozhodně zneklidňující.
V pevnosti i můžete postupně prohlédnou všechny možné expozice. Rozhodně doporučujeme dvoupatrovou, multimediální expozici o historii Königsteinu a pak procházku po hradbách s nádherným výhledem do širokého dalekého okolí. Pár fotek vám snad dá přibližnou představu, jak to "nahoře" vypadá.
Už se smrákalo, když jsme dorazili zpět k Dodíkovi. Páteční počasí u nás plusové body nezískalo a tak bylo rozhodnuto, že se vrátíme přes Hřensko zpět do Čech a někde v okolí najdeme nocleh. Když bude sobota stejně mizerná, budeme pokračovat zpátky k domovu. Když bude lépe, opět překročíme hranice a navštívíme nějaké místo z itineráře. A tak v noci stál Dodík v krajích kousek od Srbské Kamenice.
A víkend nezklamal. Ráno modrá oblaha a sametové počasí! Takže rychle nasnídat a jedeme zpět do Německa. V záři slunce byl i průjezd labským údolím od Děčína až po Bad Schandau velmi pěkným zážitkem.
I průjezd Königsteinem poskytl na pevnost výrazně lepší výhled, než včera.
Místem, které chtěla Jana v Sasku navštívit nejvíc, jsou barokní zahrady Grossedlitz. Jsou totiž nádhernou ukázkou krajinářského umění pozdního baroka. Dvorní architekt Knöffel zahájil v Großsedlitzu výstavbu zámku a oranžérie v roce 1719. Rezidence, v níž chtěl hrabě Krištof Augusta z Wackerbarthu (Christoph August Graf von Wackerbarth) trávit své stáří, byla dokončena v roce 1721. V roce 1723 ji ale zakoupil saský kurfiřt August Silný (August der Starke). V té době se na dokončovacích pracích podílel i Matthäus Daniel Pöppelmann a Zacharias Longuelun. I přes svou velkou rozlohu je současná barokní zahrada pouhou polovinou původního záměru, který si můžete prohlédnout jako model v obchůdku se suvenýry v pravém křídle níže zobrazené budovy. Ačkoliv původní plány na přestavbu byly ještě daleko velkolepější, zcela realizovat tento záměr se už nepodařilo. I tak toho je k vidění více než dost. Dvě oranžerie, množství fontán a fontánek, sochařská díla, velkolepé obloukovité schodiště s pískovcovými sochami andělíčků hrajících na hudební nástroje, to vše můžete dodnes obdivovat. Původní pískovcové sochy jsou zachovalé a kontrast pískovce, zeleně a množství květin je úchvatný. Mezi pískovcovými postavami můžete najít mimo jiné třeba Apolla, Daphne, Erose či Psyché.
August Silný byl docela zvláštní postava. Sídlil v zámku, který byl dřevěný, v zahradách jsou ale jak hospodářské budovy, tak oranžerie, krásnou ukázkou vrcholného baroka. Po jeho smrti zámek vyhořel a tak tu v současnosti máme jen zámecké zahrady bez zámku. Pěstoval tu hlavně tři plodiny: chřest, v lesích za zahradou se prý dařilo lanýžům ale jeho největší láskou byly citrusovníky. Jsou jich tu dodnes stovky a k dostání (za 6,5EUR) je i speciální místní marmeláda z tzv. "bitter pomerančů". Je skvělá hlavně k sýrům.
Vstupné je 5EUR/os. Zahrady mají moc pěkné webové stránky: https://www.barockgarten-grosssedlitz.de a z těchto stránek si vypůjčím toto cca sedmi minutové video:
Zkrátka, všechno se nám v zahradách moc líbilo, včetně kávy a zákusků v místní kavárně. Takže stoprocentně návštěvu doporučujeme. Před vstupem do zahrad je parkoviště a běžně se parkuje (zdarma) i na sousední travnaté ploše. O víkendech asi není možné, abyste se tu nepotkali s nějakými svatebčany. Pro svatby jsou zahrady velmi žádaným místem.
No a pak jsme se celý den toulali po saských krajích a před definitivním návratem do České republiky jsme se chtěli zastavit na nějaký "echt" německý oběd. Našli jsme restauraci, která o sobě tvrdila, že je "schnitzel" specialista. Sedli jsme, objednali bez výběru nějaký doporučený řízek pro dámu a pro pána. To, co dorazilo, by klidně nasytilo průměrnou vícečlennnou rodinu. No my byli jen dva. To, co vidíte na fotce, jsou opravdu jen dvě porce, jen jsme si je s Janou trochu promíchávali. Všechno bylo naprosto super. Jen už nevím, kde jsme tu hospodu natrefili. Pokud jí časem na mapě najdu, doplním do článku souřadnice, protože sem musíte někdy zajet. K Dodíkovi jsem ale pak musel skoro po čtyřech.
Noc jsme chtěli strávit někde dál od lidí a to se nám podařilo skvěle. Hranice jsme překročili na Cínovci ale hned na kruhovém objezdu odbočujeme na malou okresku a první zastávka je u Dlouhého rybníka (souřadnice 50.733124, 13.776499), který slouží k poměrně speciálnímu účelu: nápájí řašeliniště na svahu pod ním, která v minulých letech skoro vyschla a nyní se takto činí kroky k jejich záchraně.
Silnička vlastně kopíruje hranici a tak po ní pokračujeme dál. Po zhruba kilometru a půl nacházíme výborné místo na nocleh - malé odstavné parkoviště z betonových panelů. Všude okolo nás je jen krásná příroda a hned vedle turistický rozcestník. Parkoviště najdete ho na 50.729001, 13.802135.
V okolí je pěkných pár kilometrů turistických stezek a tak i my po zbytek dne chodíme po okolí a obdivujeme místní panenskou přírodu. Naprosto jasné nebe a nadmořská výška okolo 830m n.m. dávají tušit docela studenou noc. V lahvích už máme jen zbytek plynu, tak snad to ještě na dnešek vydrží.
Plácek, na kterém stojíme je pouhých zhruba 150m vzdálen od hranice s Německem a k dispozici je i asi nejméně frakventovaní "hraniční přechod", který jsem v naší zemi viděl :-)
Noc byla plná krásně jasných hvězd a ráno je opravdu mrazivé, všude okolo nás leží první letošní jinovatka. Po silnici pokračujeme podél hranic na západ a nejbližší usedlostí, na kterou narážíme, jsou Fojtovice. Místní minifarma "může" za to, že při průjezdu vesnicí se na silnici potkáte (podle svěděctví lidí naprosto pravidelně), s poněkud neobvyklými obyvateli. Tedy neobvyklými na naši českou kotlinu.
Chceme být dnes brzy doma a tak poslední zastavku tohoto víkendu děláme na Komáří hůrce. Už z parkoviště na 50.706332, 13.851672 je krásný výhled do údolí ale když si vystoupáte kolem kaple sv.Wolfganga jen pár set metrů po silnici nahoru k horskému hotelu Komáří vížka, otevře se vám fantastický výhled do širokého okolí. Jste stále více než 800m.n.m vysoko. Teplice, Ústí nad Labem a mnohá další města a vesnice, budete mít jako na dlani. A tomu všemu si můžete posedět na terase a dát si třeba výborné klobásy na grilu, dodávané místním řezníkem.
No a tímto pohledem nám další prodloužený víkend vlastně končí. Už jen zpět na parkoviště k čekajícícmu Dodíkovi, po úzkých silničkách plných zatáček dolů do Teplic a domů.