Druhý květnový svátek vyšel na úterý a tak spolu s pondělní dovolenou a brzkým odjezdem v pátek, dal skoro 5 dnů volna. A protože se nám doma tenčí zásoby vína, vyrazili jsme na jih Moravy a trochu i Slovenska, pobýt v krásném kraji vína a jídla. Počasí slibovalo být slunečné po celou dobu a tak jsme z Prahy vyrazili v pátek už po třetí hodině odpolední. 

No a pak začalo peklo. Průjezd městem a výjezd na dálnici D1 nám vzal více než 2 hodiny ! Byla to jízda jak z horroru. Řekli jsme si, že kašleme na D1 a pojedeme po benešovské na jih do Jindřichova Hradce a pak to obrátíme podél rakouských hranic na východ, na Moravu. Ale už kousek za hotelem Sen v Senohrabech jsme se dostali do nové zácpy, a tentokrát tam stáli půl hodiny prakticky bez hnutí. Takže otočka a zpět na D1. Slunce už zapadalo, když jsme se dostali na sjezd směr Jihlava a Znojmo. No a do tmy jsme stačili dojet jen do Hladova. U vjezdu do vesnice je rodinný hotel Bílý Beránek a na jeho parkovišti - vedle místní pily, jsme zakotvili na první noc. 

Mimochodem, i když byla restaurace v hotelu otevřena jen do 21h a my dorazili asi 3 minuty před devátou, velmi ochotně nás usadili, dostali jsme výbornou večeři a "samozřejmě není žádný problém, když zůstanete". Na vesnici s názvem "Hladov" jsme prostě nedopadli vůbec špatně :-)  Parkoviště u hotelu najdete na 49°12'42.0"N 15°36'42.4"E (W3W: "opravdové.trvalka.obrátit") a při vstřícnosti majitelů Karla a Jitky by jistě nebyl problém např. doplnit vodu, nebo uspokojit i další potřeby nomádů. Za hotelem rybník a les, za silnicí bohužel oooobrovský lán žlutého šílenství, tedy řepky.

Na Moravě jsme byli už mockrát a tak jsme v sobotu dopoledne jeli přímo trasou po E59 směr Želetava, Moravské Budějovice až do Znojma, kde je první "povinná" a osvědčená zastávka. Tou je vinotéka Vinovín, která je výborným zdrojem pro poznávání vín ze znojemské oblasti. Je hned kousek za vjezdem do Znojma, vlevo od silnice a má slušně velké parkoviště (48°52'13.2"N 16°01'51.7"E, W3W: "okurky.lekníny.spěchat").

Vína jsou dělená podle odrůd, každou nabízí od několika místních vinařů ale klidně se svěřte do péče místního personálu, poradí vám jistě dobře. Mimochodem, ze stejného parkoviště můžete navštívit i další vinotéku "Malovaný sklep", která je hned za plotem. Výběr je ten velký, i velké auto zaparkujete v klidu. No a nás stála návštěva nákup prvních dvou bedniček. 

Ve Znojmě odbočka na silnici přes Lechovice do Pohořelic a pak už jen otočka na jih a první přejezd Novomlýnských nádrží. Mimochodem, hráz, přes kterou jde silnice E461 se zrovna opravuje. Je tam jen jeden pruh pro oba směry, se semaforem přímo na hrázi. Musím ale říct, že zde to zhruba sedmiminutové čekání zas až tak nebolelo.

Cesta nás dál vedla do Mikulova. Ten jsme důkladně prozkoumali v minulých letech a jistě ho zná i většina z vás. Krásný zámek, Svatý kopeček, Dietriechteinská hrobka a spousta dobrých vinařství a vinoték. My jsme tentokrát jen (skoro) projeli. To "skoro" je návštěva našeho oblíbeného podniku u Bártů. Oficiálně je to "Penzion, vinný sklep a café Bárta", v dochozí vzdálenosti od Kozího hrádku (také stojí za návštěvu). U Bártů se nám líbí dobrý poměr mezi kvalitou a cenou. Výtečné jídlo, dobrá vína, docela vtipný přístup k zákazníkům a taky férová cena. Není to na nákup vína ale na posezení ve zvláštním, mnohoúrovňovém domě, s příjemnou střešní terasou.

V Sedleci zastávka v zemědělském družstvu Sedlec a další dvě bedničky. Nakoupili jsme za výbornou cenu i tzv. oranžová vína, tedy ta pěstovaná bez jakékoliv chemie a starobylými metodami. 

Na druhou noc jsme chtěli být už na Slovensku a tak rychle Valtice, Břeclav, přes hranice jsou Kúty a pak průjezd přes krásnou Chráněnou krajinnou oblasť Záhorie a za Lakšárskou Novou vsí jízda přes obrovské vojenské území, kde není skoro nikdo, jen pár cyklistů. Do vojenského prostoru se smí, omezení je jen někde a tak poskytne dobrou příležitost užit si trochu, ne moc vzdálené, divočiny. Takže, kdo jste milovníci kol a ještě jste tam nebyli, rozhodně zajeďte a vyzkoušejte. 

My jsme ale jen projeli napříč (silnička z Lakšarské Nové vsi do Plaveského Mikuláše), kde máme známé a kde jsme tak prožili výborné odpoledne, večer a noc, i když jen krátkou. Docela legrace byla v místním šenku, kde v televizi běželo hokejové MS, zápas Česko-Slovensko, ve kterém jsme dali vítězný gól 10s před koncem. Byl jsem tam jediný Čech. Stálo mě to rundu borovičky ale atmosféra super.

Nevím, jak je to s divokým stáním přímo ve vojenském prostoru přes noc. Na začátku a konci každé silnice vedoucí skrz území je závora jak na železničním přejezdu a místní tvrdí, že když mají vojáci cvičení, zavírá se o den dříve, než je potřeba. Aby se prostor stačil vylidnit. Takže zřejmě jedna noc by asi nevadila. No a pro úplně klidné spaní bych navrhnul pláž a okolí přehrady Buková. Klid, pohoda, krásná příroda a také čistá voda. Je asi 4km od poslední závory vojenského území.

Krásnou přírodní rezervaci Záruby (Záruby jsou vlastně úplný začátek velkého Karpatského oblouku) známe již z předchozích návštěv a tak jí jen objíždíme po trase Buková, Trstín, Smolenice, kde je zámek a pod ním na hřbitově hrobka slavného rodu Pálffyovců. Zámek byl před přestavbou hradem v držení právě Pálffyovců, a to od r.1777. Dnes je v něm kongresové centrum Slovenské akademie věd. Má moc hezké okolí, které bylo asi dřív uzavřeným parkem.

Další zastávkou byl u obce Čistá proslulý hrad Červený kameň. Byl součástí pohraniční soustavy hradů, která se táhla od Bratislavy až po Žilinu a jeho původ sahá až do polovny 13.století. Překvapilo nás plné velké parkoviště (i když jsme zaparkovali v pohodě a zadarmo) a hlavně veliká spousta lidí na hradě a v podhradí. Všude byly stánky s místními dobrotami, ukázky řemesel, prodej tradičních a folklórních věcí, byly tam dílny pro děti, prostě to na hradě opravdu žilo. V pokladně při pokusu koupit si vstupenky na velký prohlídkový okruh vč. sklepení jsme neuspěli. Byla totiž první neděle v měsíci a to na Slovensku mají všechny kulturní památky vstup zdarma !  Tomu říkám podpora vzdělanosti. 

Návštěva hradní galerie místních vín nás stála další bedničku. Máme ale i čtyři láhve vzácného Sylvánského červeného. U nás v ČR se nedělá zřejmě vůbec. Pěstuje se totiž na nízkém vedení, tak půl až třičtvrtě metru nad zemí a je s ním proto mnoho práce. A vyžaduje i hodně slunce. Víno z něj je bílé a opravdu velmi dobré a zvláštní. Cesta pak pokračovala přes Modrou, Pezinok a další slovenské vinařské vesnice a města. Občas jsme zastavili, něco ochutnali ale tam nám to připadalo takové nějaké komerčně-průmyslové. Poslední kilometry k našim hranicícm jsme si užívali omamné akátové vůně a u toho vedli velmi učenou lingvistickou disputaci, co je les a co je háj. Např. se říká březový háj a naopak borový les. Známe ale termín bukový háj i bukový les. Víte někdo, v čem tedy rostou akáty, když je jich prostě hodně pohromadě?

Odpoledne už pokročilo k večeru, když jsme dorazili k Lednici. Po chvilce váhání jsme dali vale oblíbenému kempu Apollo u Mlýnského rybníka a zaparkovali na noc přímo na jeho hrázi. Večer byl přímo skvostný, kolem nás létala velká spousta různých ptáků (rybník je chráněnou ptačí rezervací) a my se kochali krásným západem slunce. Večer se k nám přidal i slovinský pár v pěkné Adrii.

Ráno jsem se probudil asi v 6:40, udělal z postele následující fotku a vyrazil na prohlídku okolí rybníka. Daleko nejsou některé stavby Lednicko-valtického areálu a tak jsem si prohlédl třeba Zámeček Apollonův chrám. Vrátil jsem se tak akorát, aby mě žena nezabila, že jí budím v tak nekřesťanskou hodinu. Což už o cca půl deváté opravdu prohlásit nemůže :-)

Pondělí jsme se zabývali zodpovědnou návštěvou všech oblíbených míst okolo Pálavy. Nikdy se nemohu při jízdě nabažit pohledu na masiv Pálavy, nahoře se zříceninou Dívčích hradů a dole s vesničkou Pavlov.

V seriálu Vinaři byl Pavlov přejmenován na Křetice, takže každému, kdo seriál sledoval, musí být Pavlov povědomý. Mimochodem, zatímco Křetice jsou názvem vymyšleným filmaři, v seriálu "konkurenční" vesnice Mušov opravdu existovala. Jen návštěva v ní by byla trochu problém, protože leží na dně Novomlýnské nádrže. Jediné, co z ní zbylo, je kostel sv.Linharta, který stál původně na kopečku nad Mušovem a nyní ho najdete na ostrůvku ve Střední (Věstonické) nádrži. A protože je to krásné, fotogenické místo a protože jsem si ho nevyfotil, tak vám s dovolením nabídnu nádhernou fotku Jirky Jirouška ze serveru www.nebeske.cz. Tady je:

Nicméně v Pavlově nás čekalo zklamání. Naše oblíbená pálavská galerie vín U Venuše (jestli si chcete vybrat odrůdu Pálava opravdu u zdroje, tak tady) měla zavřeno !!! A to od pondělí do čtvrtka. Asi jsme zde v minulosti byli vždy o víkendu a tak nás ani nenapadlo, že by mohlo být zavřeno. I když nás trochu naštvali, přesto je stále doporučujeme. Přímo před nimi je velké parkoviště (48°52'32.8"N 16°40'07.1"E, W3W: "příčina.projednat.mířit"), jen cesta k němu s obytňákem je úzkými uličkami Pavlova trochu adrenalin.

A tak jsme to u Dolních Věstonic vzali zpět na druhou stranu Nových mlýnů. Tato silnice přes vodu byla v pořádku a prázdná.

Pak nás už čekala naše oblíbená trojice zastávek, kterou vřele všem doporučujeme.

1.zastávka - GOTBERG

S obytňákem je cesta na Gotberg trochu dobrodružství. V Popicích u Obecního úřadu doprava mezi domky a pak vás čeká zhruba kilometr do kopce, po úzké a klikaté silničce. Ale vydržte, vyplatí se to. Nejenom, že z vinařství je krásný rozhled na celou oblast Novým mlýnů a masivu Pálavy, ale hlavně tam mají nesmírně přátelský personál a skvělá vína za velmi férové ceny. A objednat si místní sýr, k tomu sklenku vína a sednout si na vyhlídkovou terasu patří rozhodně k zážitkům, na které se rádo vzpomíná. Výsledkem návštěvy byly další dvě bedničky, nezapomeňte hlavně na jejich suchý Rýnský Ryzlink 2016. Je moc pěkný. A milou drobností je, že Gotberg používá burgundský tvar lahví, kdežto většina českých a moravských vinařů se shlédla ve tvaru láhve typu Bordeaux.  

2.zastávka - SONBERK

Sonberk byla vždy naše srdeční záležitost. Prvním důvodem se výhled z vinařství. Je ještě o chloupek lepší než z Gotbergu a pro nás se jedná asi o nejkrásnější posezení na celé jižní Moravě. 

Druhým důvodem byl vždy špičkový servis a třetím (hlavním) byla kvalita vín. Dělají vína 100% z vlastních vinic a zejména odrůdy Pálava a Rýnský Ryzlink vždy snesly srovnání s jakýmkoliv špičkovým světovým bílým vínem. Záměrně používám minulý čas protože Sonberg se z našeho pohledu teď ubírá špatnou cestou. Řeknu, jak to vidím coby poměrně pravidelný zákazník. Rok 2015 byl obecně v celé ČR ročníkem století a vznikla ta nejlepší vína.  Třeba za jakoukoliv láhev z vinice Šobes (Znovín Znojmo) ročník 2015 stojí za to dát i větší peníz. Víno bude opravdu skvělé a má i velký potenciál dalšího zrání v lahvi. No a v tom roce 2015 udělali na Sonberku Pálavu, prokvasili ji do sucha, na necelých 7g zbytkového cukru a vzniklo naprosto vynikající víno. V roce 2016 ho prodávali za 360Kč za láhev, o něco později už za 430Kč. Podotýkám, že tato cena je plus/mínus strop, za který se nabízejí české, resp. moravské láhve standardního vína (neberu slámovky, ledová vína, atd.). A pak se stalo to, že Pálava vinařství Sonberk, 2015 vyhrála titul Nejlepší suché aromatické víno světa, dle Decanter World Wine Awards 2017. A z našeho pohledu Sonberští trochu ztratili kontakt s realitou. Jednak dali lahev do dřevěného boxu a koupíte ji momentálně za 1077Kč ale jednak (a to je horší), zdražili ostatní vína tak, že porušili zdravý poměr cena/kvalita. Lidově řečeno - Sonberk je teď předražený. Třeba v současné době prodávaná Pálava 2016 za těch 320Kč nestojí. Uvidíme, jak bude vypadat ročník 2017, který co nevidět dorazí na trh.

Takže jsme si dali na krásné vyhlídce nějakou tu skleničku, Jana zkusila i tu Pálavu 2015, koupili jsme dvě láhve Rýnského a jeli pryč. Moc bych Sonberku přál, aby se nevydali cestou vinařství U Kapličky v Zaječí. Ty si zahráli v Bobulích i ve Vinařích a prostě totálně zblbli. A všechno to, co v seriálu vytváří "Vlčkovo vinařství" je vlastně pravdivý příběh Kapličky z posledních let. Bohapustá komerce. V Makru dokonce koupíte pětilitrové krabice s logem "Vinařství u Kapličky". A hrozny na toto víno jsou samozřejmě z dovozu. Snad to u Sonberku bude jinak. Opravdu moc jim to přeji.

3.zastávka - STARÝ VRCH v Hustopečích

Hustopeče jsou známou vinařskou enklávou. Dvě viniční ulice, mnoho malých a středních vinařů. Zhruba před čtyřmi roky tam ale vzniklo nové, moderní a hlavně výborné rodinné vinařství. Krásné sídlo mají hned pod známým kopcem osázeným mandloněmi a tak vznikl název Starý vrch.

Parkoviště najdete na 48°56'47.9"N 16°44'30.1"E (W3W: "lžička.skříňka.přečte"). Otec Petr Polický, syn Lukáš, sklepmist Ing.Ondřej Lukeš tam "rozjeli" vinařství v moderním duchu. Většina hroznů je vlastních, něco i nakupují v okolí. Výborná, svěží a velmi zajímavá vína tam dostanete v různých provedeních, vč. famózně složených cuvée. Mojí jedničkou je super suchý Ryzlink vlašský, ročník 2016, který má pouhopouhých 0,6g zbytkového cukru. Je fantasticky voňavý, kulatý, rázný a rozhodně vás z něj druhý den hlava bolet nebude. Janina jednička je naopak polosuché cuvée Starý vrch. Rýňák a Sauvignon, z vlastních vinic přímo nad vinařstvím. K tomu skvělé venkovní posezení ve stínu pod stromy a rodinná atmosféra. Snad se na mě nebudou zlobit, když převezmu jednu jejich společnosu fotku ze stránek http://www.stary-vrch.cz.

Takže až pojedete po dálnici z Brna na Bratislavu, té krátké odbočky k nim rozhodně nebudete litovat.

No a pak jsme už opustili vinařský kraj a jeli trochu na sever. Když jsme už tady, tak jedna zastávka byla na Velehradě (nerad to přiznávám, ale oba jsme tam byli poprvé). Nejznámější poutní místo nás ale naprosto uchvátilo. Jednak majestátností a jednak neuvěřitelnou atmosférou. Říká se, že Velehrad vyzařuje obrovskou pozitivní energii. Asi na tom něco bude.

Pro poslední noc jsme zvolil pohoří Chřiby a štěrkové parkoviště před horským hotelem na Bunči. Nádherně klidné místo uprostřed přírody. Jo a silnička mezi obcí Modrá a Bunčem byla asi nejhezčí jízda lesem, kterou jsem zatím zažil. Asi to bylo i šikmým zapadajícím sluncem ale tu úzká, hrozně klikatá, stoupající a klesající silnice zaříznutá do smíšeného lesa, byla prostě úžasná. Dobrá večeře v hotelu a noc plná hvězd na prožitém dni rozhodně nic nezkazily.

Ráno opět nechat Janu spát a rychle po červené na 3,5km cestu k rozhledně Brdo. I když takhle ráno byla ještě věž zavřená (otevřeno až od 10h), okolní krajina byla i tak moc hezká.

No a pak zpět k Dodíkovi a poslední odbočka do Kroměříže. Krásný Kroměřížský zámek se zahradou už známe a tak jsme navštívili Květnovou zahradu. Byla hezká ale upřímně - čekali jsme víc.  Od zahrady, od kolonády, od jezírek, od bludiště i od skleníků. Co se mi líbílo, byla Rotunda a v ní u nás nejvyšší Foucaultovo kyvadlo. Závěs má přes 22m a je tam od r.1908.

No a pak už jen zhruba 280km cesta domů. Celých pět dnů jsme si opravdu užili. Dodo šlape zatím jak z partesu, měchové vzduchové odpružení cestu výrazně zpříjemnilo a my se utvrdili v tom, že jsme se v původních plánech a představách naprosto zmýlili. Ne, nebudeme většinu nocí trávit v kempech. Stávají se z nás skoro výhradní "divočáci". Poslední fotka je z vybalování před barákem. Ještě, že jsme si na to víno pořídili tak velké auto :-)