Za vínem na Jih Moravy a Slovenska
Druhý květnový svátek vyšel na úterý a tak spolu s pondělní dovolenou a brzkým odjezdem v pátek, dal skoro 5 dnů volna. A protože se nám doma tenčí zásoby vína, vyrazili jsme na jih Moravy a trochu i Slovenska, pobýt v krásném kraji vína a jídla. Počasí slibovalo být slunečné po celou dobu a tak jsme z Prahy vyrazili v pátek už po třetí hodině odpolední.
No a pak začalo peklo. Průjezd městem a výjezd na dálnici D1 nám vzal více než 2 hodiny ! Byla to jízda jak z horroru. Řekli jsme si, že kašleme na D1 a pojedeme po benešovské na jih do Jindřichova Hradce a pak to obrátíme podél rakouských hranic na východ, na Moravu. Ale už kousek za hotelem Sen v Senohrabech jsme se dostali do nové zácpy, a tentokrát tam stáli půl hodiny prakticky bez hnutí. Takže otočka a zpět na D1. Slunce už zapadalo, když jsme se dostali na sjezd směr Jihlava a Znojmo. No a do tmy jsme stačili dojet jen do Hladova. U vjezdu do vesnice je rodinný hotel Bílý Beránek a na jeho parkovišti - vedle místní pily, jsme zakotvili na první noc.
Mimochodem, i když byla restaurace v hotelu otevřena jen do 21h a my dorazili asi 3 minuty před devátou, velmi ochotně nás usadili, dostali jsme výbornou večeři a "samozřejmě není žádný problém, když zůstanete". Na vesnici s názvem "Hladov" jsme prostě nedopadli vůbec špatně :-) Parkoviště u hotelu najdete na 49°12'42.0"N 15°36'42.4"E (W3W: "opravdové.trvalka.obrátit") a při vstřícnosti majitelů Karla a Jitky by jistě nebyl problém např. doplnit vodu, nebo uspokojit i další potřeby nomádů. Za hotelem rybník a les, za silnicí bohužel oooobrovský lán žlutého šílenství, tedy řepky.
Na Moravě jsme byli už mockrát a tak jsme v sobotu dopoledne jeli přímo trasou po E59 směr Želetava, Moravské Budějovice až do Znojma, kde je první "povinná" a osvědčená zastávka. Tou je vinotéka Vinovín, která je výborným zdrojem pro poznávání vín ze znojemské oblasti. Je hned kousek za vjezdem do Znojma, vlevo od silnice a má slušně velké parkoviště (48°52'13.2"N 16°01'51.7"E, W3W: "okurky.lekníny.spěchat").
Vína jsou dělená podle odrůd, každou nabízí od několika místních vinařů ale klidně se svěřte do péče místního personálu, poradí vám jistě dobře. Mimochodem, ze stejného parkoviště můžete navštívit i další vinotéku "Malovaný sklep", která je hned za plotem. Výběr je ten velký, i velké auto zaparkujete v klidu. No a nás stála návštěva nákup prvních dvou bedniček.
Ve Znojmě odbočka na silnici přes Lechovice do Pohořelic a pak už jen otočka na jih a první přejezd Novomlýnských nádrží. Mimochodem, hráz, přes kterou jde silnice E461 se zrovna opravuje. Je tam jen jeden pruh pro oba směry, se semaforem přímo na hrázi. Musím ale říct, že zde to zhruba sedmiminutové čekání zas až tak nebolelo.
Cesta nás dál vedla do Mikulova. Ten jsme důkladně prozkoumali v minulých letech a jistě ho zná i většina z vás. Krásný zámek, Svatý kopeček, Dietriechteinská hrobka a spousta dobrých vinařství a vinoték. My jsme tentokrát jen (skoro) projeli. To "skoro" je návštěva našeho oblíbeného podniku u Bártů. Oficiálně je to "Penzion, vinný sklep a café Bárta", v dochozí vzdálenosti od Kozího hrádku (také stojí za návštěvu). U Bártů se nám líbí dobrý poměr mezi kvalitou a cenou. Výtečné jídlo, dobrá vína, docela vtipný přístup k zákazníkům a taky férová cena. Není to na nákup vína ale na posezení ve zvláštním, mnohoúrovňovém domě, s příjemnou střešní terasou.
V Sedleci zastávka v zemědělském družstvu Sedlec a další dvě bedničky. Nakoupili jsme za výbornou cenu i tzv. oranžová vína, tedy ta pěstovaná bez jakékoliv chemie a starobylými metodami.
Na druhou noc jsme chtěli být už na Slovensku a tak rychle Valtice, Břeclav, přes hranice jsou Kúty a pak průjezd přes krásnou Chráněnou krajinnou oblasť Záhorie a za Lakšárskou Novou vsí jízda přes obrovské vojenské území, kde není skoro nikdo, jen pár cyklistů. Do vojenského prostoru se smí, omezení je jen někde a tak poskytne dobrou příležitost užit si trochu, ne moc vzdálené, divočiny. Takže, kdo jste milovníci kol a ještě jste tam nebyli, rozhodně zajeďte a vyzkoušejte.
My jsme ale jen projeli napříč (silnička z Lakšarské Nové vsi do Plaveského Mikuláše), kde máme známé a kde jsme tak prožili výborné odpoledne, večer a noc, i když jen krátkou. Docela legrace byla v místním šenku, kde v televizi běželo hokejové MS, zápas Česko-Slovensko, ve kterém jsme dali vítězný gól 10s před koncem. Byl jsem tam jediný Čech. Stálo mě to rundu borovičky ale atmosféra super.
Nevím, jak je to s divokým stáním přímo ve vojenském prostoru přes noc. Na začátku a konci každé silnice vedoucí skrz území je závora jak na železničním přejezdu a místní tvrdí, že když mají vojáci cvičení, zavírá se o den dříve, než je potřeba. Aby se prostor stačil vylidnit. Takže zřejmě jedna noc by asi nevadila. No a pro úplně klidné spaní bych navrhnul pláž a okolí přehrady Buková. Klid, pohoda, krásná příroda a také čistá voda. Je asi 4km od poslední závory vojenského území.
Krásnou přírodní rezervaci Záruby (Záruby jsou vlastně úplný začátek velkého Karpatského oblouku) známe již z předchozích návštěv a tak jí jen objíždíme po trase Buková, Trstín, Smolenice, kde je zámek a pod ním na hřbitově hrobka slavného rodu Pálffyovců. Zámek byl před přestavbou hradem v držení právě Pálffyovců, a to od r.1777. Dnes je v něm kongresové centrum Slovenské akademie věd. Má moc hezké okolí, které bylo asi dřív uzavřeným parkem.
Další zastávkou byl u obce Čistá proslulý hrad Červený kameň. Byl součástí pohraniční soustavy hradů, která se táhla od Bratislavy až po Žilinu a jeho původ sahá až do polovny 13.století. Překvapilo nás plné velké parkoviště (i když jsme zaparkovali v pohodě a zadarmo) a hlavně veliká spousta lidí na hradě a v podhradí. Všude byly stánky s místními dobrotami, ukázky řemesel, prodej tradičních a folklórních věcí, byly tam dílny pro děti, prostě to na hradě opravdu žilo. V pokladně při pokusu koupit si vstupenky na velký prohlídkový okruh vč. sklepení jsme neuspěli. Byla totiž první neděle v měsíci a to na Slovensku mají všechny kulturní památky vstup zdarma ! Tomu říkám podpora vzdělanosti.