In Vino Veritas

Jsme s Janou velcí milovníci vína (což není to samé jako "znalci") ale rádi ho pijeme, rádi hledáme další zajímavé odrůdy, značky, láhve a vinaře, rádi za vínem cestujeme. Moraváci se nám asi budou smát ale máme dokonce v Praze ve vlastnictví poměrnou část jedné vinice. Je na jižním svahu mezi Prosekem a Vysočany, jmenuje se Máchalka a tvoří ji družstvo podobných amatérů, jako jsme my dva. Chtěli jsme prostě poznat o vínu i to, jak se pěstuje. Zažít celý ten "vinařův rok", abychom si dovedli i představit, co za takovou jednou lahví je za práci. A navíc, když máte skoro v centru Prahy klíč od dvouhektarové vinice - znáte po práci v kanceláři lepší relaxaci než jít na chvíli třeba vylamovat zálistky? Já tedy moc ne. A tak sem budeme občas umisťovat nějakou zajímavost o víně protože, zaplaťpánbůh, milovníků vína je u nás hodně a stále více. Prostě představíme sem tam nějaké zajímavé víno, vinaře či oblast. Berte to jako "náborovou akci" milovníků vína a snad i tip, kam se třeba i vydat a která vína si vyzkoušet.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Gw

Seznamte se, monsieur Gewürztraminer. Cestujeme i proto, abychom poznávali místní vína. A v případě Alsaska je tu odrůda Gewürztraminer. V době sklizně krásný, růžový hrozen s českým názvem Tramín kořenný. Pěstuje i v Německu (800ha), ve Švýcarsku (ehmmm... 48ha) a také v severní Itálii (500ha), kde vlastně původně vznikl. Pochází totiž z jihotyrolské vinařské vesničky Tramin/Termeno. Toto bílé víno je známé především širokým spektrem nejrůznějších vůní, které dokáže rozvinout. V patnáctém století byl Gewürztraminer už nejrozšířenější vinnou odrůdou Jižního Tyrolska. Později tato na pěstování poměrně náročná rostlina upadla na celá staletí téměř v zapomnění. V dnešní době je ve vinné produkci Jižního Tyrolska zastoupena zhruba 8 procenty a oblast jejího pěstování se z původní domovské vesnice rozšířila i do jiných oblastí. V Traminu se však každoročně koná sympózium, kde se o této odrůdě můžete od těch nejpřednějších odborníků dozvědět mnoho zajímavého. Nicméne v současné době ten opravdový věhlas má Gewürztraminer ve Francii a to výhradně v Alsasku (3000ha). Jeho hlavní předností je rozmanitost. Hluboká, plná vůně připomínající exotické ovoce, růže, grapefruit a ananas. Obsáhlé, bohaté, komplexní a suché víno. Na patře je kořeněné a velmi trvalé, s tóny mandarinek. Právě v Alsasku Gewürztraminer dosahuje své dokonalosti. Víno snadno snese výraznější pokrmy jako paštiky, pernatou zvěřinu, raky, humry, korýše, aromatické omáčky, uzeniny nebo třeba místní specialitu - zrající sýr Münster. Velmi dobře funguje i s pikantními pokrmy, např. s asijskými kořeněnými jídly. Je to typické víno, které ale můžete pít i samostatně, s přáteli po celý večer. Ve své nejlepší podobě má v Alsasku značení "Gewürztraminer Grand Cru AOC Alsace" a představuje víno, jehož ochutnání nezapomenete. Ve Francii dostanete standardní láhev v rozmezí 8-12EUR (a přitom je to nádherné víno), za 15-18EUR už máte bio víno, které je pěstováno i vyráběno bez jakéhokoliv zásahu moderní "chemie" a zaplaťpánbůh se tento trend stále rozšiřuje. No a ceny 25-50EUR jsou vyhrazeny vínům s apelací Alsace Grand Cru. 

Img_20210218_204053Zimní čas přeje červeným vínum. Rulandské modré od Gotbergu. Asi není starší odrůda červeného vína, než "Rulanda". Ve Francii se nazývá "Pinot noir" a pravděpodobně právě Burgundsko je jeho pravlastí. Odrůdu zde pěstovali zřejmě již Římané, první spolehlivé záznamy o existenci odrůdy jsou doloženy již ve 4. století právě v Burgundsku. Pak v 7. století v německém Porýní a v 9. století v okolí Bodamského jezera, kam ji mimochodem nechal převézt Karel Veliký už roku 881. No a náš Karel IV. ho přivezl do Čech. A pil ho společně s panem Buškem z Velhartic i ve slavné básni Jana Nerudy. Je to tedy víno vpravdě historické. Mimochodem, bezpečně nejdražší víno na světě a pro normální smrtelníky naprosto nedostupné, je burgundské "Romanée-Conti". Roční produkce tohoto vína je jen 6000 lahví (však také vinice, kde vzniká, má rozlohu pouhých 1,8ha) a průměrná cena jedné jediné lahve se pohybuje v desítkách tisíc euro. Na toto víno jsou pořadníky a právo koupit si ho mají opravdu jen ti vyvolení. No a i toto víno se dělá právě z odrůdy Pinot Noir, tedy Rulandského modrého (v Romanée-Conti se tedy částečně míchá i s bílou odrůdou Chardonnay ale tu obsahuje jen z několika málo procent). A tak pokud, chcete se alespoň vzdáleně přiblížit zážitku z nejdražšího vína na světě, chce to vyzkoušet nějakou dobrou lahev Rulandy modré. Už na pohled víno zaujme temně rubínovou barvou. V chuti můžete najít tóny marmelády z lesního ovoce a trochu i lehký nádech kouřových tónů. Chuť je silná, výrazně minerální, skoro slaná a někde v závěru, po spolknutí doušku, ucítíte i višeň v hořké čokoládě. A vinařství Gotberg umí červená vína velmi dobře. Najdete ho na kopečku nad obcí Popice (do známé obce Hustopeče to není daleko) a vinařství poskytuje jeden z nejúchvatnějších pohledů na Jižní Moravě. Na Novomlýnské nádrže a masív Pálavy za nimi. Mimochodem, když jedete obytňákem a chcete vinařství navštívit, přeji hodně štěstí. To z hlavní v Popicích odbočíte doprava na úzkou silničku mezi domy (48.926012, 16.669977) a pak se celých zhruba 700m cesty klikatou silničkou okolo hřbitova modlíte, aby něco nejelo proti vám. Vyhnout se na většině cesty nedá, to se pak musí couvat. Ale odměna v podobě návštěvy Vinařství Gotberg za to stojí. Fantastický výhled a výborná vína jsou více než bohatou odměnou. Sympatická je u Gotbergu i cenová politika. Ročník století 2015 z fotky se sice (s mou velkou pomocí) už vypil ale další skvělý ročník 2017 je stále v nabídce a stojí velmi rozumných 270Kč za lahev.

Sobes2

Jeho Veličenstvo Rýnský Ryzlink ze Šobesu.  Kdybych měl jmenovat odrůdu vína, která je mému srdci a jazyku nejbližší, pak by to jistě byl Rýnský Ryzlink. Ve zemi jeho zrodu, v Německu, se pěstuje už od 15. století, ale zpočátku nebyl příliš oblíbený. To se však podle legendy změnilo v 18. století, kdy mniši benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní nezvykle dlouho čekali na povolení sklízet hrozny. Na vinicích měli i Ryzlink Rýnský, pozdní odrůdu, kterou byli zvyklí sklízet dříve, společně s ostatními ranějšími. Když kurýr s povolením nakonec přijel, byly hrozny již přezrálé a mnoho z nich napadla ušlechtilá plíseň. Vinobraní se však i tak povedlo a mniši díky tomu objevili kouzlo této odrůdy, která prostě potřebuje jen pořádně dozrát. Rýnský Ryzlink provází jemná žlutozelená barva, decentní éterické vůně s náznakem lipového květu či broskví, meruněk a ananasu. Minerální plnost přechází do pepř připomínající kořenitosti zralého vína, které se vyznačuje elegancí díky zvýrazněné souhře mezi kyselinami a extraktivními látkami. Je to prostě velmi kultivované víno. Když se podaří.

Je spousta vinic a vinařů, které umí dobrý Rýnský Ryzlink. U nás, v Německu, v Rakousku...  Ale je jen jeden výrobce a jedna viniční trať, která je prostě a jednoduše nejlepší na světě. A tou tratí je 12 hektarů překrásné vinice Šobes. Viniční trať Šobes se nachází v jihovýchodním cípu NP Podyjí, kde řeka Dyje půvabně meandruje kopcovitou krajinou. Lokalita na skalnatém ostrohu se těšila oblibě v mnoha historických dobách. Byla totiž ideálním místem pro lidské sídliště, chráněné řekou ze tří stran, zatímco přístup z pevniny býval pouze po úzké šíji na vrcholu. Své stopy tu zanechali Keltové, Římané a nakonec zde zapustili natrvalo kořeny Slované. V hlubokém meandru spadá k řece prosluněný, jižně orientovaný svah. Je osázen vybranými odrůdami vinné révy, kterým se tu náramně daří. Kouzlo nízkého kopce, kde vládne ideální mikroklima pro pěstění révy, objevili lidé již ve středověku a zasadili zde první vinné keře. Husté lesy a vyšší kopce v okolí poskytují vinici ochranu před větry vanoucími ze severu a západu. Hnědozem s kamenitou až štěrkovitou spodinou na žulovém podkladu má kyselé pH, což je důležité pro kvalitu a charakter místního vína. Blízkost řeky zase zaručuje dostatečnou vzdušnou vlhkost a časté mlhy. Souznění všech podmínek prostředí vytváří na Šobesu neopakovatelný terroir, díky němuž patří tato viniční trať mezi naše nejkvalitnější polohy pro pěstování vinné révy. V rámci Evropy je Šobes dokonce řazen mezi 10 nejlepších vinařských poloh. Podobné bychom našli už jen v údolí Rýna nebo Rhôny. Dokonce existuje patentově chráněný termín "Šobesovka". Tedy cosi, co dává všem odrůdám zde pěstovaným naprosto originální chuť i vůni. 

Na Šobesu se pěstuje sedm odrůd révy, jejichž skladba je následovná – Ryzlink rýnský (41,4 %), Ryzlink vlašský (25,7 %), Rulandské šedé (14,4 %) a Rulandské bílé (10,1 %). V menší míře se zde pěstuje též PálavaSauvignon a Rulandské modré, které se dohromady podílejí na celkové skladbě 8,4 %. Pěstované odrůdy révy jsou vhodné především k výrobě vín s přívlastkem – pozdním sběrům, výběrům z hroznů a ledovým vínům. Jsou vhodná k archivaci a dobře uložená mohou zrát deset i více let. Jedná se tedy vesměs o naprosto špičková vína. A Ryzlink Rýnský, alespoň pro mne, mezi nimi kraluje.

V současné době je stále těžší najít a koupit láhev skvělého ročníku 2015 z této vinice. Kombinace unikátního prostředí (terroir) a "ročníku století" dělá z této lahve něco, na co si budete opravdu dlouho pamatovat. A přitom Znovín Znojmo nastavil velmi přijatelnou cenovou politiku. Letos, v roce 2019 stojí Rýnský Ryzlink ze Šobesu, ročník 2015, 350-400Kč. A každá koruna za to stojí!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

ChardonkaIn Vino Veritas - Chardonka. Jsou ti, co sekt milují a pak ti, co jsou jim "bublinky" úplně ukradené. Nechci si hrát na proroka ale tak nějak si myslím, že ta druhá skupina měla v životě zatím příležitost okusit jen tu naší notoricky známou "Bohemku", navíc určitě v provedení DemiSec. No a tak není divu, že šumivým vínům nepřišli na chuť.  

Každému, kdo vstoupí do světa šampanského vína a nebo alespoň sektů vyráběných klasickou metodou - tedy kvašením v lahvích, se otevře zcela nový a úžasný svět. To je ale téma na samostatný článek nebo i knihu. Prozatím postačí, když zopakujeme, že šampaňským se mohou nazývat pouze a jenom šumivá vína z oblasti Champagne ve Francii, ostatní jsou sekty. No a způsobů, jak dostat bublinky do láhve, je samozřejmě více. To nehrubší zacházení (u sektů do ceny zhruba 100Kč za láhev) je naprat do "tichého" vína oxid uhličitý, jako když si připravujete sodovku. Fuj. Druhý a asi nejrozšířenější způsob, je druhotné kvašení (to je to, při kterém se vytvářejí bublinky) provést ve velkých tancích a až následně stočit do lahví. Toto je území, kterému vládne sekt Bohemia a jemu podobné produkty. 

No a jediný pravý způsob, jak vyrábět pořádné sekty (neřku-li šampanské), je druhotné kvašení v lahvích. Víno kvasí přímo v lahvích, uložených ve speciálních stojanech naležato, s hrdlem lehce skloněným. Každý den musí všechny láhve někdo o třetinu pootočit, aby se vznikající kvasinky ve formě kalu usazovaly u hrdla láhve. Pak se dočasná zátka i s kalem odstraní (tento dramatický akt má podivně znějící české jméno "degorzáž"), následně se láhev doplní dozážním likérem, uzavře známou širokou zátkou a zadrátkuje agrafou. Už z tohoto stručného popisu je jasné, že dobré sekty představují velké množství práce a proto i vyšší cenu.

3dny-mor_026

No a vínem s vynikajícím poměrem kvalita/cena je "Chardonka" od vinařství Proqin z Velkých Němčic. Je to jednoodrůdový sekt (100% Chardonnay, tedy označení "Blanc de Blanc"), extra brut (extra suchá), opečovávaná ručně. Má nádhernou barvu a ještě lepší chuť. U Proqinu na web shopu mají opravdu poctivou cenu 290Kč ale zrovna toto víno prodává i Makro a to dlouhodobě "podstřeluje" cenu na cca 180 bez DPH za láhev. A v této cenové hladině tak bude opravdu jen velmi těžko hledat konkurenty. Takže za cenu cca 210Kč získáte sekt, který se nemusí stydět za to, jak vznikl a nabídne opravdu nevšední zážitek za super peníz. Rozhodně vyzkoušejte!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sylvan-cervenySylvánské červené - není tak známé ani rozšířené jako jeho dvojvaječné dvojče Sylvánské zelené. Původ tohoto vína není úplně jasný, nicméně nepravděpodobnějí je, že se jedná o barevnou mutaci právě Sylvánského zeleného. Důvody nikdo přesně nezná ale dokladem může být častý výskyt mutací barvy bobulí nejrůznějších varariant, kdy se na jedné hlavě (keři) objevují hrozny červené i zelené a dokonce také hrozny "dvoubarevné", s bobulemi zelenými nebo někdy i pruhovanými (tzv. chiméra). Sylván červený není zapsán ve Státní odrůdové knize České republiky, a proto ho tak často nepotkáte. U nás ho pár vinařů sice dělá (Znojemsko, okolí Hustopečí a v Čechách u Litoměřic) ale hlavně se pěstuje na jižním Slovensku, severovýchodně od Bratislavy. Slovensky je to samozřejmě "Silvánske".

Název dal odrůdě římský (původně patrně Etruský) bůh Silvanus (též Sylvanus), který byl nejprve ochráncem lesů, později byl považován i za ochránce ovocných stromů, vinohradů a zemědělství vůbec. Ostatně z provincií Pannonia a Noricum se s Římany dostala réva až k nám na Moravu již ve 3. století po Kristu.

Sylvánské červené je obecně považováno za víno vyšší kvality, než Sylvánské zelené. Barva je vzhledem k barevné slupce bobulí výrazně zlatožlutá, vůně trochu připomíná svatojánský chléb, objevují se též zralé žluté plody a jemné bylinkové tóny. Chuť je plná, harmonická, lehce kořenitá. Cítíte v ní takovou příjemnou zemitost. Když se podaří ročník, tak je tak středně vhodné k archivaci (tedy 6-10 let). Hrozny sloužily často i přímo k jídlu, když nejsou zasaženy hnilobou, jsou chutné, s tenkou slupkou a dobře i vypadají.

Jeho velkou výhodou je, že neovlivňuje chuť jídel. Dobrý červený Sylván se může pít samostatně a je výborné pro ty, kteří jsou citlivější na vyšší obsah kyselin v bílých vínech. Toto plné, neutrální, harmonické víno totiž mívá nižší obsah kyselin. Prostě po něm "nepálí žáha".

Víno na obrázku pochází ze Slovenska a vyrábí ho vinařství bratří Jána a Reného Pretzelmayerů. Sídlí v Modré ale obhospodařují i pěknou vinotéku na Červeném kameni. Takže až navštívíte tento velký a zajímavý hrad, zastavte se tam u nich. Nebudete litovat. 

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

alea

Aleatico od Antonelly Pacchiarotti

Dnes si nepředstavíme konkrétní víno ale jednu zvláštní odrůdu a zvláštního vinaře. A vyrazíme do Itálie. Kdo byl v Itálii, jistě někdy projížděl Toskánskem. Je to slavná viniční oblast, která nás s Janou většinově trochu zklamala. Ne krajinou, ta je nádherná. Ne lidmi, ti jsou úžasní a přátelští. Ne jídlem, to je všude skvělé. Ale víno jsme nějak v celém Toskánsku nemohli najít takové, abychom řekli - pro tohle stojí za to sem jet ! Ani slavné Chianti, ani proslulé Principesco, nás prostě nijak moc neoslovilo. No a pak jsme jednou byli ve starobylém městě Viterbo (asi 80km severně od Říma), které je vlastně na úplné jižní hranici Toskánska. A v něm jsme dostali tip na prý výbornou restauraci "Osteria del Vecchio Orologio". Je v historickém centru Viterba, honosí se tituly Michelin Bib Gourmand (tedy ne hvězdičky ale jen michelinské doporučení, tzn. že je ještě večeře v ní zaplatitelná) a má úžasnou atmosféru. Strávili jsme tam krásný večer, výborně se najedli a hlavně ochutnali skvělé víno z jakéhosi vinařství "Pacchiarotti". Víno bylo výborné, naprosto jiné než co bylo kde v okolí, prostě zvláštní. A když se na slovíčko zastavil u stolu i sám majitel restaurace Paolo Bianchini (to majitelé v těch kultivovanějších částech světa dělají), zeptali jsme se ho na to víno. Hned se rozzářil a spustil. Ochutnávané víno je odrůda Aleatico, starodávná odrůda sahající až do doby Napoleona, který ji měl v oblibě. Hrozny jsou modré, s bílou šťávou, takže lze z Aleatica vyrábět jak bílá, tak růžová nebo i červená vína. A pěstuje se jen v nevelké oblasti právě na jižním okraji Toskánska. Při našem dotazu na vinaře se Paolo rozzářil ještě víc. "Pacchiarotti" je vlastně paní Antonella Pacchiarotti, jedna z velmi mála ženských vinařů v Itálii, má 6ha Aleatica v městě Grotte di Castro, asi 40km od Viterba a.... je to Paolova životní družka. A najednou hledí ven a říká "a když chvilku počkáte, tak vás s ní seznámím". Antonella totiž právě dorazila do restaurace. A tak jsme se seznámili s báječnou, milou a také atraktivní vinařkou Antonellou. Druhý den jsme přejeli do Grotte di Castro. Zaparkovali jsme u sklepa v 10h dopoledne, odjížděli v jednu v noci. Ochutnali jsme všechna její skvělá vína: bílé Matée a Romatico, červené Cavarosso, špičkové těžší Butuni a úžasný Turan - takové italské slámové víno. Vřele, ale opravdu vřele doporučujeme: pojedete-li jižním Toskánskem, zastavte se buďto u Antonelly v Grotte di Castro (http://www.vinipacchiarotti.it) nebo na jídlo v Osteria del Vecchio Orologio ve Viterbu (http://www.alvecchioorologio.it/). Bude to stát rozhodně za to. 

Paolo a Antonella patří od té doby mezi naše přátele, byli jsme tam již vícekrát a nedáme na ně dopustit. A dokonce jsme se s Janou objevili i na jednom propagačním letáku vinařství Vini Pacchiarotti :-)

 

Vini-2

 

 -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sz-lechoviceSylvánské zelené 2016, Vinné sklepy Lechovice (11.5.2018)

Sylvánské zelené je odrůda starobylá. Vznikla kdysi samovolným křížením odrůd Rakouské bílé a Tramínu (červeného). V minulosti byla na Moravě snad nejrozšířenější odrůdou (říkalo se jí familierně "Morávka") ale postupně ji vytlačily odrůdy Neuburské, pak Muller Thurgau a nakonec Rýnský Ryzlink. Výsledkem je, že láhev "Sylvánu" není až tak obvyklá, neboť se na Moravě pěstuje na pouhopouhých 0,6% celkové plochy vinic a spousta vinařů si ji nechává spíš jen pro sebe a své známé. Vinné sklepy Lechovice ji pěstují hlavně v okolí obce Borotice (Znojemská oblast).  

Sylvánské zelené je odrůda poměrně choulostivá. Nemá ráda mrazy, není ani moc odolná proti škůdcům, pomalu roste a proto se nepěstuje ve velkém. Navíc je to víno v chuti jen mírně kořenité, takové neutrální. Žádné výrazné aroma. Kyseliny je u něj odbourávají dost rychle a tak když se mu při výrobě dost nevěnujete, může být naprosto normální, až fádní.

Láhev, kterou jsme si otevřeli, má původ na viniční trati Nad Kolářovým sklepem. Víno je polosuché, prokvašeno je na 15,8g zbytkového cukru a 12% alkoholu. Kyselinky jsou tak akorát, na hodnotě 6,7g/l. Rok 2016 byl na Moravě po roce 2015 (což byl ročník století) druhým výborným rokem. I když se Sylván dělá většinou suchý, nemůže tato láhev nikoho urazit. Víno má krásnou barvu, někde na hranici  žluté až zelené a v chuti je jemné, ovocné a trochu pikantní. Je krásně kulaté, chuť je hezky plná, cukr je jemný a nevtíravý, po polknutí přichází na závěr svěží a jemná kyselinka.

Láhev stojí 185Kč, vydrží vám při dobrém skladování tak 3-5 let a víno se dobře hodí k mozarelle (caprese), je polosuché takže když k těstovinám, tak by měly mít omáčku se smetanou a z mas samozřejmě drubež. Třeba krůta. Je to láhev, kterou mohou společně vypít vyznavači suchých i sladších vín. Nalejte ho i vinařskému začátečníkovi. Je hodně universální a bude chutnat komukoliv.

Co vás zajímá?

Kontakty na nás

Náš parťák obytňák

Jirka a Jana
Praha

jiri.pm@seznam.cz